Vložil(a): Lunkvil
Datum: 06. 11. 2005, 14:42:22

K téhle otázce mě dohnala nejen situace na diskusi...

Dovedli byste zabít člověka? Za jakých podmínek? Kdybyste na něj byli hodně naštvaní, vyprovokval vás? Kdyby si to přál (aneb teorie o dvou osobách z HP6)? Dokázali byste žít dál s vědomím, že jste někoho zabili? Na a když už se ptám - byli byste pro trest smrti? Eutanázii?

Autor: StralaP
Datum: 08. 11. 2005, 21:58:57

Já vím že dokážu všechno, ale zabít někoho jiného než sebe bych těžce nesla, nevím jestli bych to přežila...
Ale podle situace, neváhala bych, udělala bych to a pak bych byla prostě na dně...

Autor: Rosselanor Loke
Datum: 07. 11. 2005, 22:21:36

Vím, že ano.

Autor: Fíša 99
Datum: 07. 11. 2005, 18:33:39

Nevim.Nevim jestli třeba ze mě z 10 let nevyroste právník.Nebo jestli nebudu vrah.

Autor: Astoreth
Datum: 07. 11. 2005, 22:31:38

To se vzájemně nevylučuje

Autor: Fleur H.
Datum: 07. 11. 2005, 15:34:40

zjistila jsem, ze ano.
Bylo to bezmoci a vztekem, kdyz nekdo chtel ublizit memu bliznimu. Kdybych mela u sebe nejakou zbran, tak nevim, nevim...

Pro eutanazii bych byla, vim, ze se to da urcite i zneuzit.
Podle me by kazdy clovek mel podepsat nejake lejstro v nemz by bylo napsano, ze v pripade komatu( nekonecny zivot na pristrojich, trvale bolesti, nemoznost uzdravit...), ze s tim souhlasi nebo nesouhlasi, aby ho v takovych pripadech usmrtili. Neco ve smyslu jak v Americe maji v Ridicskych prukazech napsano, ze v pripade smrti(nebo tak nejak) souhlasi s darcovstvim organu.

Autor: farazon
Datum: 07. 11. 2005, 15:12:51

Zabít člověka... hodně těžká otázka. Ale pokud by to bylo při ochraně své rodiny, tak asi ano... I když je to až to poslední řešení a nikdy bych se do té situace, kdy bych musel takhle volit, nechtěl dostat.

Autor: Ebženka
Datum: 07. 11. 2005, 12:47:36

Když se cítím v nebezpečí, jednám instinktivně. Když mě zažene někdo do kouta a bude mě chtít zmlátit nebo zabít, budu kopat (i pod pás), kousat, škrábat, použiju všechny zbraně, co se mi naskytnou a když u toho někoho zabiju, nebudu si dělat výčitky. A klidně s tím budu žít. Stejně tak bez výčitek svědomí budu bránit své blízké, a ty budu dokonce bránit i chladnokrevně. Když mě strčí do vězení za nepřiměřenou obranu, budu hrdá na to, že nejsem žádný otloukánek.

Rozhodně bych ale nikoho nezabila ze vzteku, msty nebo pro zisk. S tím přáním to je složité, když nemůžu posoudit celkovou situaci tak, jak bych ráda.
Trest smrti - nevim nevim, jsem baba brutální a myslím si, že rychlá a milosrdná smrt není žádný trest, já bych těžké zločince donutila dělat těžkou práci. Dnes a denně, žádné úlevy. Takové zúrodňování kamenitých políček jenom motykou, to by si zasloužili. A zadarmo. A jsem pro euthanasii - v některých případech.

(Jinak jsem hrozně hodné a milé děvče, pacifistka, ale vocaď pocaď.)

Autor: Veronika
Datum: 07. 11. 2005, 12:06:10

Dlouho jsem si myslela, že ne, ale teď už o tom přesvědčená nejsem. Pokud by to byla jediná cesta a ohrožoval by někoho mně drahého. U sebe jsem si jista nebyla ještě déle, ale když jsem byla seřvaná, že naopak já jsem drahá jiným, tak mám povinnost se nenechat jen tak zabít nějakým úchylákem... Uznala jsem, že je to pravda. Pokud se člověk umí bránit, pak je pravděpodobnost, že bude muset zabít, minimální - dokáže útočníka pacifikovat bez většího poškození. Proto taky obdivuju bojová umění - ale neumím je. Takže dá Bůh, abych se v té situaci nikdy neocitla. Zabít někoho je špatná volba, ale povětšinou lepší, než se nechat zabít, zanechat po sobě zoufalé rodiče, manžela, děti, přátele a domácí zvířátka - a dovolit vrahovi, aby zabíjel dál a působil další bolest. Toho je třeba zastavit a pokud to nejde jinak, pak bohužel i zabitím. Prostě otázka menšího zla.
Trest smrti neuznávám - to není u mne zabití, ale jen zdůvodněná vražda. Vrah je nemocný člověk a měl by se léčit. Vím o případech nápravy velmi beznadějných případů a myslím, že kdyby věznice nebyly skladiště vězňů, ale opravdu nápravné ústavy, mohlo by na světě vypadat hodně jinak. Bohužel je jen málo zkušených "léčitelů", ať už dobrých psychologů nebo kněží. Věřím, že každý člověk je v podstatě dobrý, byť spáchal ty nejhorší věci, jenom zapoměl na svou lidskou podstatu a je nutné ho k ní vrátit. Ale to už souvisí s mým panteistickým pohledem na svět.
Eutanasii rozhodně ano, pokud pacient velice trpí a nedá se mu pomoci. Stejně jinak nakonec spáchá sebevraždu. Spíš probrat všechny jiné eventuality, ale pokud trpí nesnesitelnou bolestí a jediná šance je udržovat ho pod narkotiky, kde stejně nevnímá, a on prosí o smrt - co bychom to proboha byli za lidi, kdybychom se mu nesnažili pomoci?
Teď jsem četla Noční hlídku od Lukjaněnka. Hlavní hrdina Anton mě nejdřív okouzlil - zabíjí, jen když není zbytí, a s lítostí. Jenže pak na něj protivníci z Denní hlídky udělali štvanici, protože ho považovali za masového vraha Temných (toho pravého nakonec Noční hlídka chytla). A Anton najednou zabíjel bez lítosti a co hůř, stal se vrahem - zastřelil dvacetiletého kluka z Denní hlídky, co ho měl zadržet. Pochůzkáře jen plnícho rozkaz. Který ho navíc prosil, aby ho nezabíjel. A zdůvodnil si, že je to nepřítel a nic jiného si nezaslouží. Mohl ho omráčit, spoutat a dát mu roubík, uspat ho. On ho chladnokrevně zabil. A ještě den předtím věřil, že by nic takového nikdy neudělal. Bylo mi z toho zle. A Noční hlídka jeho činy tiše přikryla pod koberec, právnická klička se najde vždycky. Zejména u těch, co si říkají ti Světlí. Měla jsem deprese celý zbytek dne. Co si myslíte o tomhle vývoji lidského charakteru? (Můj názor je ten, že Světlí byli stejní hajzlíci jako Temní a člověk ve stresové situaci vážně může udělat něco, za co se bude do konce života stydět. A zdůvodnit si, že zabít někoho bylo dobré, protože jasně byl ten Špatný, je strašlivě jednoduché...)

Autor: Fleur. Delacourova
Datum: 07. 11. 2005, 12:00:28

nejsem si jista, ale v pripade ohrozeni zivota me nebo nekoho na kom mi zalezi asi jo( ale to nejspis skoro kazdy)

Autor: Taťána Orlovská
Datum: 07. 11. 2005, 11:34:53

Ani nevíš, jak jsi mě tou otázkou vyděsila. Já už o tom přemýšlím hodně dlouho. Zatím jsem si jistá, že odpověď je ne. Ale zjistila jsem, že nemůžu vyloučit, že by mě nenávist jednou dohnala k něčemu takovému. A to mě děsí. Myslím si, že dokud mě to bude děsit, jsem v bezpečí. Ale až mě to děsit přestane, měl by se začít bát můj otec.

Autor: Padfoot
Datum: 07. 11. 2005, 11:17:17

Nevim a doufam, ze to nikdy nezjistim. Myslim si, ze bych byla schopna zabit nekoho, kdo by ohrozoval nebo ublizil moji sestre nebo mym budoucim detem, bez vycitek svedomi a chladnokrevne. Jsem proti trestu smrti, ale jen v pripadech, kdy neni uplne bez pochyb jasne, kdo dany cin spachal.

Jinak mam pocit, ze tresty u nas, za nasilne trestne ciny znasilnenim pocinaje a vrazdou konce jsou tak smesne nizke, ze se jedna o urazku a vysmech obeti a ja byt obet, nebo jeji pribuzny, tak vezmu spravedlnost do vlastnich rukou.

Autor: LukiF
Datum: 07. 11. 2005, 14:00:09

S tou druhou částí se nedá než souhlasit, přece jenom má ta Amerika(USA) něco dosebe, tam se jim tresty pěkně posčítaj a nakonec vyfásnou tak 90 let, to je konečně pořádnej trest...

Autor: Christy
Datum: 07. 11. 2005, 09:39:19

To bch neudělala, pro mě je život něco tak neuvěřitelně cenného, že by byla strašná drzost ho nekomu vzít.
Ovšem kdyby mě někdo opravdu vyrovokoval, prostě bych mu fyzicky provedla něco odporného, ale nezabila bych

Autor: Christy
Datum: 08. 11. 2005, 00:15:53

Tedy, sebeobrana se samozřejmě nepočítá. Tam je dle mě povoleno maximum.

Autor: LukiF
Datum: 07. 11. 2005, 01:16:06

Tak to je dost těžká otázka, i když odpověď je celkem jednoduchá: nejspíš ano, ale záleželo by na situaci. Při opravdu "kvalitním" vyprovokování mám chviličku rudo před očima, ale ne zabití by to asi nebylo. Nicméně kdyby mi šlo o život, tak by mi asi bylo jedno, co v danou chvíli útočníkovi udělám, jen když se po mě přestane sápat(popř. dokud se nepřestane hýbat). Jen tak někoho zabít, protože si to přeje, tak to rozhodně není můj styl. A asi bych se vyrovnal s tím, že sem někoho zabil, co jinýho by mi zbývalo.
Trest smrti je dost diskutabilní, i když téměř jediný problém pro mě tvoří justiční omyly, přece jenom, z galejí se dá utéct...
Eutanázie, tak tady bych byl pro, tedy pokud by pro to byly podložené lékařské důvody, aby si každý nepáchal sebevraždu dle přání.

Autor: neviâthiel
Datum: 06. 11. 2005, 22:10:53

Ne, i když kdoví, jak bych se zachovala v situaci, kdy by mně šlo o život. Myslím, že vždycky existuje i jiné řešení. Jadiná zbraň, o které uvažuji, že si ji koupím, je pepřový sprej.
Když chcete někomu ublížit, nemusí to být fyzicky. Když už mě výjimečně někdo hodně naštve, obvykle dokážu dávat bolestivé podpásovky.
Nedělám žádné povolání, kde mám v rukou život druhého člověka, a jezdím opatrně, takže jsem nikdy nepřemýšlela o tom, co by, kdybych někoho nechtěně zabila.
Trest smrti se mi nelíbí, justice není neomylná a sedět v base s vědomím, že do konce života nevylezu, je dostatečný trest.
Eutanázie je dost ošemetná věc - o té si musí každý rozhodnout sám, ne aby o něm rozhodovali příbuzní. Ale nevidím v tom problém - lidé někdy páchají sebevraždy a taky jim v tom nebrání zákon.

Autor: Veritasérum
Datum: 06. 11. 2005, 20:28:27

no asi bych nezabila jen tak z vyprovokování ale pokud by mi usiloval o žiivot a já bych se měla bránit tak jo.
trest smrti tak to nevím ale asi ano.

Autor: ave
Datum: 06. 11. 2005, 19:59:21

Ne, myslím, že bych to nedokázala. Hlavně proto, že ve chvíli, kdy bych se cítila skutečně ohrožená a psychicky schopná takové věci, je velice pravděpodobné, že by mi chyběl způsob.
Trest smrti je dost dvousečný, já osobně jsem proti.
Ale u eutanázie si nejsem jistá.

Autor: nit.rob.ran
Datum: 06. 11. 2005, 17:19:48

No v sebeobraně bych určitě zabíjel, kdyby mně nic jinýho nezbývalo. S trestem smrti celkem souhlasím...

Autor: neviâthiel
Datum: 06. 11. 2005, 22:11:39

Mám kamaráda, co dělá karate. Ten říkal, že je spousta způsobů, jak člověka zbít a vůbec se přitom nezadejchat, ale taky je mnoho způsobů, jak ho zneškodnit.

Autor: Astoreth
Datum: 06. 11. 2005, 22:32:41

Jenže ono tak trochu záleží na tom jak jsi silná a jak silný je soupeř. Můžeš využít moment překvapení a srazit na zem nějakého střízlíka, ale dvoumetrového stokilového chlapa velmi těžko. A i ten střízlík, když se zvedne, tě udiví silou.
Můžeš zaůtočit na místo které ho zneškodní a dá ti čas utéct, ale to místo, když se blbě trefíš.... můžeš ho i zabít a v tom stresu...

Autor: neviâthiel
Datum: 07. 11. 2005, 00:00:21

Neříkám, že bych mu nezpůsobila vážné zranění, to ne. Ale když tě někdo přepadne a máš u sebe pistoli, nemusím mu mířit na hlavu.

Autor: Astoreth
Datum: 07. 11. 2005, 13:35:34

reagovala jsem na to karate, v případě zbraně je to o něčem jiném

Autor: neviâthiel
Datum: 07. 11. 2005, 13:39:15

V karate je to jedno, karate není o síle. Kámoš má mistra, který má asi tak metr šedesát a jde na lidi taktikou "já se bojím... já se bojím..." zákeřný kopanec "už se nebojím."

Autor: Astoreth
Datum: 07. 11. 2005, 15:25:55

Hm, já dělala karate spoustu let, tak o tom taky něco vím, a vím taky že všechno má své hranice.

Autor: neviâthiel
Datum: 07. 11. 2005, 21:01:33

Tak to jsem o tobě ještě nevěděla...
Já o tomhle moc nevím, jen z doslechu od kámoše, co to dělá asi šest let.

Autor: Astoreth
Datum: 07. 11. 2005, 21:35:03

tuším že jsem to tady už zmiňovala, notovaly jsme si s Mathildou. Od 13 let do 22.

Autor: neviâthiel
Datum: 07. 11. 2005, 21:36:11

Aha. Jak ses k tomu dostala?

Autor: Astoreth
Datum: 07. 11. 2005, 22:40:13

Když zrušili naše voleybalové družstvo, řekla jsem si že musím dělat nějaký jiný sport a můj otec řekl že jsem na všechno stará. Tak jsem si zjistila, že na bojové sporty ne. A taky částečně proto, že jsem se chtěla naučit bránit, myslela jsem si naivka, že mi to pomůže.
Ale nakonec mne to bavilo a dobře jsem udělala. Myslím, že karate mi dalo hodně, provedlo mne pubertou poměrně ukázněně. A naučilo mě to koordinovat pohyby, mimo jiné. Taky díky tomu vím na co stačíma na co ne, a že můžu udeřit bolestivě a neškodně, ale že mě to vzápětí vydá rozzuřenému soupeři všanc a nebo nebezpečně, kdy se dotyčný nezvedne, ale je tam úzká hranice od trvalého ublížení nebo zabití. To je ovšem z pozice holky. Kluci jsou na tom poměrně lépe. U nás je výhoda v okamžiku překvapení a v rychlosti, intuici a přesnosti úderu...jenže to všechno může mít i soupeř...takže....,.

Autor: neviâthiel
Datum: 07. 11. 2005, 22:47:41

Jo tys myslela soupeře znalého karate...
Tys chtěla dělat sport profesionálně? Je pravda, že na modelku nebo tanečnici ti musí být míň než dvacet, ale u sportu to snad nehraje roli... nebo ano? Znám lidi, co se naučili plavat až ve 20

Autor: Astoreth
Datum: 08. 11. 2005, 07:42:15

naučit se nějakej sport a dělat ho závodně je rozdíl. Já jsem soputěživý typ. A když chci být v něčem opravdu dobrá je lepší začít brzo (jako jsem třeba chodívala od čtyř let na aquabelly)
Myslela jsem jakéhokoliv soupeře. Tohle si myslel i jeden můj známej a já bych ho za to zabila. Řekl mi vždy´t děláš karate, mohla ses ubránit ..... tohle propstě není pravda. Tam záleží na mnoha faktorech.

Autor: voody
Datum: 06. 11. 2005, 17:00:15

já se mužu hrdě přiznat, že sem už zabil několik set lidí, ale jenom nějaký počitačový hře. V reálu těžko říct, asi by záleželo na situaci. Trest smrti bych navhoval pro ty co dou do vězení na doživotí, nebo co zabili víc lidí.

Autor: Kronika
Datum: 06. 11. 2005, 19:55:05

Vážně to byli lidi? Ne mutanti?

Autor: voody
Datum: 06. 11. 2005, 20:02:23

možná trochu mutanti

Autor: Esclarte
Datum: 06. 11. 2005, 15:02:33

Jestli mám být upřímná, myslím, že ano a že by to v určité situaci byl s to udělat snad každý. kdyby mi bezprostředně šlo o život, nebo kdyby někdo ohrožoval lidi, které mám ráda. Taky jsem stoprocentně přesvědčená, že bych dokázala zabít někoho, kdo by očividně hrozně trpěl a musel by umřít tak jako tak. Stejně jako bych si přála, aby takouvou "službu" někdo ve stejném případě prokázal mě.
Jak bych s tím dál žila, těžko říct takhle teoreticky.
Pro trest smrti nejsem, pro eutanázii v nějaké podobě ano, samozřejmě kdyby se dalo zabránit všem možným přehmatům a zneužívání.

Autor: Astoreth
Datum: 06. 11. 2005, 15:55:53

Místo trestu smrti bych navrhovala galeje na doživotí, s koulí na noze by zločinci kopali metro z Prahy do Brna a klidně až do Košic. Rozhodně se mi nelíbí že se za naše daně válej ve věznicích s televizí, ale smrt by pro ně byla příliš jednoduchá a nepokryla by bolest, kterou způsobili, jen krev a pot doživotní těžké práce o chlebu a vodě.

Autor: Padfoot
Datum: 07. 11. 2005, 11:20:45

Autor: Aries
Datum: 06. 11. 2005, 17:10:47

Asi tak. Myslím, že pro normálního člověka, který nešťastnou náhodou zaviní nějaké neštěstí, je už sám fakt, že má být souzen a odsouzen dostatečně hrozným trestem. Ale pro skutečné zločince by se nepochybně nějaká těžká práce najít mohla a měla.

Autor: Alexis
Datum: 06. 11. 2005, 15:58:31

pokud by to bylo dozivotni, nic proti, ale vetsinou je to tak, ze je pustej...a pocit, ze clovek, kterej ti zabyl babicku se ted toula nekde po republice, treba ho potkas v metru, je nesnesitelnej!!!

Autor: Alexis
Datum: 06. 11. 2005, 15:45:27

presne, kdyby slo o zivot nekoho, koho mam opravdu rada, tak neni o cem pochybovat, ale o zachranu meho vlastniho zivota, tak nad tim bych premyslela...
hrozne by me nicilo, kdybych "musela" zabit nekoho, kdo to po mne chce, ale asi bych to udelala (viz. Million dollar Baby)...narozdil od tebe se priklanim k trestu smrti

Autor: Esclarte
Datum: 06. 11. 2005, 15:48:50

Na trestu smri se mi nelíbí jednak, stejně jako Aries, ta nevratnost, za druhé technická stránka (kdo by to dělal a jak). Snad jen pro nějaké zvlášť hnusné zločince, třeba masové vrahy nebo sadisty.

Autor: Alexis
Datum: 06. 11. 2005, 15:56:40

je hodne lidi, ktery byli odsouzeni a pritom byli nevinni, ale to je uz v soudech...
mosove, vrahy sadisty...nejvic me dostava, ze clovek, ktery ukradl statu, dejme tomu, 2mil., tak dostane treba 5let, ale clovek, kterej znasilni, tak dostane 2, co to je???

Autor: Lunita
Datum: 06. 11. 2005, 15:50:51

"Zabiť človeka je zločin. A vrah nie je človek? Je to síce vrah, ale pod tým všetkým je to človek..." taký citát...

Autor: Esclarte
Datum: 06. 11. 2005, 17:15:11

Mno, sadistického vraha nebo zvrhlíka, co zabíjí lidi ve velkém, už bych ani za člověka nepovažovala.

Autor: Lunita
Datum: 06. 11. 2005, 22:28:52

No, netreba zabíjať ani takých vrahov, ktorí si to priznajú, aj že sú zabíjaním posadnutí, aj keď sú abslolútne sadistickí. Lebo prečo sa znižovať na ich úroveň? Oni sú odporní zabijaci, tak prečo opakovať po nich a urobiť to isté? Prečo smrť? Určite je lepšia tá tvrdá práca, ako spomínala Astoreth.

Autor: Astoreth
Datum: 06. 11. 2005, 21:07:14

Nejhorší mi přijdou ti co zneužívají a prodávají děti, a pak samozřejmě vrazi ti co jsou relativně duševně normální a zabíjejí z hamižnosti.
Jak jsem řekla než trest smrti, je lepší tvrdá práce o chlebu a vodě s koulí na noze a pod bičem, ale ti co znásilňují by se měli vykastrovat, bez vyjímky všichni.

Autor: Veronika
Datum: 07. 11. 2005, 11:38:28

Kastrace bohužel nepomáhá. Taky jsem tím byla překvapena, ale jde tam hlavně o ublížení oběti, takže když nemůže, použije robertek nebo třeba nohu od stolu. Proto jsou taky ženy-znásilňovatelky: nemají patřičné vybavení vlastní, ale seženou si ho. Jde především o psychickou úchylku. Na druhou stranu je to zřejmě v rukou kvalitního odborníka léčitelné - četla jsem případ pedofila, který nedokázal pochopit, že zneužívat děti je špatné, protože sám měl takové zážitky z dětství. A vyléčili ho a jeho oběti mu odpustily. Nevěřila bych tomu, kdybych to nečetla, nejdřív jsem ho hrozně odsuzovala a pak jsem si pobrečela. Ale ten ošetřující doktor byl formát, takových asi není mnoho. A pachatel pak začal spolupracovat při léčení znaužívaných dětí i pedofilů. Takže někdy jsou lepší cesty než trest, který se naopak může zcela minout účinkem.

Autor: Astoreth
Datum: 07. 11. 2005, 13:50:24

já nepochopím to, že oběťi dokázaly odpustit. Já to ńedokážu. A ani jakýkoliv byť rozumný argument v jejich prospěch u mne nemá žádnou hodnotu. Vykastrovat, aby se nemohli množit a pokud jde o agresi tak lobotomii...nemilosrdně.

Autor: Lunita
Datum: 06. 11. 2005, 22:31:00

Tvrdá práca? To je niečo. Lepšie ako smrť, ktorá by im to (možno) len uľahčila.

Autor: Astoreth
Datum: 06. 11. 2005, 14:58:10

To je otázka na tělo. Lepší je na ni neznat odpověď. Nebo si ji nepřipouštět. Jsem si naprosto jista že zabít dokážu. Co k tomu člověka dožene? Strach většinou. O sebe o své děti o rodinu.... a pak asi nutnost naplnit fyziologické potřeby, pokud mluvíme o návratu k primitivním pudům, tedy žízeň, hlad, stres.... žít s tím vědomím, záleží na tom jak k tomu došlo? Radši se neotáčím do minulosti a nenapíšu to, protože by to bylo přiznání. K eutanázii se nebudu proto vyjadřovat.

Autor: Aries
Datum: 06. 11. 2005, 14:56:19

Nikdy mě nenapadlo o tom uvažovat. Neřídím, nepracuji se složitými stroji apod., takže nějaká nehoda snad není tak pravděpodobná. A úmyslně? Určitě ne. Možná bych byla schopná odstrčit někoho, kdo by ohrožoval mě nebo moje dítě, takže by odněkud spadl, ale taky ne s úmyslem ho skutečně zabít. Moje vražedné sklony končí u komárů. Povrchně znám jednoho člověka, který se dopustil vraždy, byl ve vězení a už ho pustili. Musím se přiznat, že mi dělá trochu problémy, abych ho normálně zdravila a tvářila se jako by nic. Vůbec nevím, jak bych se dokázala vyrovnat s tím, kdybych něco takového udělala já.
Jsem proti trestu smrti, protože je nevratný a nenapravitelný. Omyl se stává poměrně často a co potom. Ale nejsem proti vězení na doživotí. Eutanázie - no ano, asi ano. Na výslovné přání nevyléčitelného trpícího člověka, které vyjádřil s plným vědomím - s tím bych asi souhlasila. Nemyslím, že zoufalé přežívání v bolestech bez naděje na zlepšení je lepší než smrt.

Autor: loony
Datum: 06. 11. 2005, 14:55:30

Ten člověk by mě musel asi hodně moc ohrožovat... musel by mi upírat můj vlastní nárok na žití... a musel by to být hodně velký grázl, kterého hodně nesnáším... ale myslím, že i tak bych se z toho brzo zbláznila... a nechodila bych pro jistotu vůbec spát - nesnáším noční můry...
eutanázie? to už je jiná věc... vím, že existují choroby, které prostě nejsme schopni vyléčit a vím, že existují lidé, kteří jen čekají na smrt ve velkých bolestech... ano jsem pro - samozřejmě, měli by u toho být omezení... aby potom sebevrah s rýmou nažádal smrt, že ano... ale v zásadě jsem pro...

Autor: Dott
Datum: 06. 11. 2005, 14:49:48

Trest smrti je podľa mňa jednoznačne krokom späť. Aj keby bol systém neomylný, je tak nevyhnutne nutné aby umrel ďalší hoci aj vinný človek? Podľa mňa nie, veď ani tí odsúdený na doživotie už nemôžu nikomu ublížiť.

Autor: Lunita
Datum: 06. 11. 2005, 14:46:14

Ja som absolútne proti trestu smrti. Mám na to dlhý rad dôvodov, o tom by som mohla dlho rozprávať. V skutočnosti by som nikdy nikoho nezabila, a kliadba na pche cez net nebola myslená vážne (ani na iných). Ja som veľmi proti smrti.

Autor: Dott
Datum: 06. 11. 2005, 14:45:14

Za určitých podmienok, napríklad v sebaobrane zrejme áno.

Autor: Harríček12
Datum: 06. 11. 2005, 14:45:05

Možná bych tuto otázku změnil na "Kolik lidí už jste zabili?" :))))))

Autor: Harríček12
Datum: 06. 11. 2005, 14:43:58

Pokud by mě nebo někoho z mé rodiny někdo ohrožoval, tak bych zabít dokázal. Možná bych nějaké výčitky měl, ale řekl bych si, že radši on, než moje rodina.