Autor:
VeronikaDatum: 07. 11. 2005, 12:57:05
My máme doma zoo: dvě štířice velké a dvanáct šírků malých, sklípkanici, užovku, gekona, dvě rybičky (čichavce
a sumečka "škrabku"), oranžovou křečici a dvě fretky. Do minulého týdne jsme měli ještě další užovku
a křečka Medvěda, ale umřeli nám. Křečkovi bylo 2,5 roku, tak měl na to věk. Křečici jsou skoro dva, tak ji to
taky čeká. Užovky jsme měli na začátku tři, první umřela na jaře a zbyl po ní ten čichavec, co jsme mu
dokoupili akvárko a kamarádku škrabku. Taky gekon míval samičku, ale je vdovec už tři roky a nijak mu to
nevadí. Naši křečci jsou už druhá várka, původně jsme měli dvě černé křeččí sestry. A taky domácí myšky, mnoho
párečků, jenže ten poslední se nám rozmnožil a při stavu čtyřiceti kusů je můj drahý bez mého souhlasu sebral
a odnesl do Zwerimwxu. Obrečela jsem je, i když to bylo vážně neúnosné. Pak jsme měli 18 potkanů a všem jsme
našli dobrý domov nebo je nechali zemřít stářím, poslední umřel v létě. Byl to samec a dvě samice a narodilo
se šestnáct mláďat, jedno umřelo, ale zbylá žila dlouhá léta. Takže vím, že potkani jsou krásní, milí a
čistotní. Časem bych je chtěla zase mít, až bude potomek větší, aby věděl, že potkani nejsou nijak odporní. To
bude vědět i o myších, hadech, pavoucích, štírech aj. Nejvíc zlobí a největší radost nám ovšem dělají freťule,
sameček Charlie a samička Sandy. Asi už nikdy nebudu žít bez fretek... Chtěla bych ještě kočku, králíka a
možná i psa. (Na venkově bych ráda někdy měla postupně ještě kozu, ovci, poníka, osla, jezevce, tchoře a
norka, teda co zatím vím, ale možná tam nikdy bydlet nebudeme.) Zatím ovšem máme na zvířata stop stav a rodiče
kvitují každý úhyn našeho miláčka s povděkem. Uznávám, je jich moc, příště už nebudeme tak blbnout a zvěřinec
budeme obměňovat postupně. Ale nejvíc stejně řádí fretky a těch se nikdy nevzdáme! Ani pod hrozbou vydědění!