Autor:
neviâthielDatum: 07. 01. 2006, 14:13:45
U nás se o tomhle diskutuje docela málo, což je ale hlavně proto, že mladší generace se sleze dohromady tak
jednou za rok (u dožínek, co pořádá můj praštěný strejda) a máme si co říct, no a ta starší na sebe s radostí
práská, jací byli v našem věku. Jedna sestřenice z toho nedávno vyrobila dlouhý epos k příležitosti kulatých
narozenin mého otce a jeho sestry-dvojčete. Byl velmi dlouhý a zajímavý, a postižení se občas chytali za hlavy
a rudli. U té příležitosti jsem se také dozvěděla, že naše stará růžová lavička, kterou má náhodou i onen
strejda, byly původně bílé a strýc s tátou je přebarvili potom, co je ukradli na koupališti (komustickému
režimu) - přitom s nimi na zádech upalovali asi dva kiláky lesní silničkou...
Tak, teď k válečním
zraněním... patřím k obětem, jimž první válka s Voldemortem způsobila poškození zraku. Mám tak zaokrouhleně na
každém oku 8D, když nosím kontaktní čočky. Co mám na brýlích, si asi spočítáte sami:) (připočítejte přitom
jeden cylindr).
Loony, velký litujík. Je úplně jedno, jestli máš atopický ekzém (jak řekla kožařka,
"Ten jste zdědila") nebo nějakou dermatitidu ("Tohle bývá hodně úporné," prohlásil
léčitel), stejně z tohohle důvodu nesnáším zimu... a bylo hůř, polovinu léta a celý podzim jsem chodila s
dlouhými rukávy (nosím široké). S tou skoliózou rovněž - sestra měla špatná záda odjakžika, ale až když si
mamka postavila hlavu a přestala věřit doktorce, že "na ní pořád něco vidí", strašně schytaly u
ortopeda. Nedávno sestře někdo doporučil orientální tanec - nevím kdo, ale po 19 letech konečně narazila na
doktora, který i myslí vlastní hlavou. Ale stejně se toho nikdy zcela nezbaví, to už jí zůstane.
Jo, a
víš, že ekzémy má u nás prý asi 800 000 lidí a alergie 20% populace? Děs, co?
Mimochodem, jako
spolubydlící jsem vždycky vyfasovala medičku. Ta první se učila psát na stroji, protože jí vadilo, že při
psaní diagnózy musí koukat na monitor a připadá jí to neosobní, takže diagnózy píše ručně. Byla to cizinka a
černoška, takže měla problémy se sestrami v nemocnici, co ji neposlouchaly. S druhou jsme vedly sáhodlouhé
diskuze na téma, proč musí mít medici pevně stanovený studijní plán bez možností volitelných alternativních
předmětů a jestli je skloubení medicíny klasické a alternativní možné (představte si, že jste onkolog nebo
doktor u záchranky a naučíte se vidět auru - tj. poznáte na pohled beznadějný případ, který stejně
nezachráníte). Obě se shodly na tom, že v českých luzích a hájích člověk mezi doktory čas od času bohužel
narazí na blbce.