Autor:
loonyDatum: 03. 12. 2005, 16:19:45
Po 25 letech už konečně víme, proč MARK CHAPMAN 8. prosince 1980 zastřelil Johna Lennona. Poslechl tajmné
hlasy, neboť věřil, že Lennon chce ukrást hlavní postavu z knihy Kdo chytá v žitě. Tou postavou byl on sám.
Proč jsem zabil Lennona Když přišel vraždit, měl všechno, co k
tomu potřeboval. Revolver a román Kdo chytá v žitě.
"Pane Lennone?"
Mark Chapman se pevně
rozkročil, přesně, jak to dělají detektivové v televizi, a t revolveru, který držel oběma rukama, vypálil pět
ran.
Zatímco John Lennon umíral, Chapman poodešel pár metrů a udělal něco neuvěřitelného. Něco, co vrazi
obvykle nedělají: vytáhl z kapsy knížku a začal číst.
Mělo to hluboký smysl, protože v jistém smyslu
stála tahle kultovní kniha Lennona život. I díky ní se ten večer 8. prosince 1980 protnuly paralelní životy
oběti a vraha.
"Bylo to nutkání, které jsem nemohl potlačit," vysvětlil to později. "Bylo
to jako rozjetý vlak. Nic mě nemohlo zastavit."
Co se odehrálo před Newyorským domem, v němž bydlel
John Lennon, se po pětadvaceti letech ví do nejmenšího detailu. Víme však, proč se to stalo?
Proč vlastně
Chapman zabil zrovna Johna Lennona? Co so k tomu vedlo a proč hrála kniha J. D. Salingera Kdo chytá v žitě
takovou důležitou roli?
Oficiální verze je jasná už čtvrt století. Vyšetřovatelé si, možná kvůli absenci
jasného motivu, zvolili klišé: Chapman střílel proto, aby si vraždou nejvýraznějšího člena bývalé skupiny
Beatles urval svých pár týdnů slávy. Chtěl se alespoň takhle stát celebritou. Nakonec se k tomu přiklonil i
soud. Když před časem soudce zdůvodňoval, proč Chapmana neomilostní, napsal: "Chtěl jste se stát veřejně
známým a vaše touha po publicitě dosud nepominula."
Ale psychiatři vidí věc jinak. Co jiného si
mohou myslet o člověku, který vraždu vysvětlil při rozhovoru v roce 1991 slovy: "Slyšel jsem hlas v mé
hlavě, jak mi říká: Udělej to, udělej to."
Také mnozí policisté oficiální verzi nikdy nevěřili.
"Je to úplně nelogické vysvětlení. Chapman od samého začátku nechtěl mluvit s nikým z médií. Sledoval
jsem ho při výslechu celou tu noc velmi bedlivě. Vypadal jako naprogramovaný," řekl detektiv Arthur
O´Connor.
Dobrý postřeh. "Programování" však začalo už dávno předtím.
Mark chapman,
kterému bylo v době zločinu pětadvacet, chodil na přelomu let 1979 a 1980 k psychiatrovi a dvakrát se pokusil
o sebevraždu. Měl pocit, že ho coi ohrožuje.
V té době vzhlížel k Lennonovi. A také k Holdenu
Caulfieldovi, hrdinovi knihy Kdo chytá v žitě, osamělému chlapci, který nechápal život dospělých a všichni pro
byli falešní.
Lennon měl pro něj sílu magnetu. Aby byl jako on, oženil se také s Japonkou. V práci se
jednou při odchodu podepsal jako "John Lennon". Ale tak jsno zase neměl: manželce oznámil, že se
chce nechat přejmenovat na Holden Caulfield.
Jenže v nevyrovnané duši se postupem času obdiv k Lennonovi
měnil v odpor. John Lennon byl, jak najednou Chapman říkal po vzoru Caulfielda, svého zbylého hrdiny,
"falešný".
A pak začal řetěz podivných náhod a časových shod, které nakonec svedly Lennona a
Chapmana dohromady.
Pronásleduje mě anděl zkázy, napsal John Lennon v jedné z posledních písní, které
složil. Anděl zkázy měl podobu obtloustlého mladého muže. Co Marka Davida Chapmana přivedlo k rozhodnutí zabít
stárnoucí hvězdu, se s jistotou neví ani po pětadvaceti letech. "Zabil jsem Lennona, abych se stal
proslulý, a tak podpořil prodejnost knihy Kdo chytá v žitě," nabídl sám vrah bizarní zdůvodnění několik
měsíců po činu.
Ale americký publicista David Pryke, jenž se vraždou dlouhodobě zabývá, v knize Dvě duše,
které spolu tančily, tohle tvrzení zcela chápe. Vysvětlení, které nabízí, však připomíná studii psychiatra. A
jejím ústředním bodem je Salingerova knížka.
Chapman jí byl posedlý. Celý rok před vraždou ji četl znovu
a znovu. Začal věřit, že byla napsána proto, aby zachytila jeho život. Byl Holden Caulfieldem - a ten zase byl
Markem Chapmanem.
"Chapman se cítil jako Holden své generace a věřil, že jeho příběh se stane novou
poslední kapitolou knihy," píše Pryke.
Četli jste Salingerovu knihu? Je to příběh o mladické
bezcílnosti, zmatenosti a nespokojenosti se světem. Středoškolák Holden je znechucen falešností kohokoliv, s
nímž se setká. Knížka popisuje několik dnů před Vánocemi, kdy Holden, kterého právě vyrazili ze školy, bloumá
po New Yorku, těší se na setkání se sestrou Phoebe a "přemýšlí o životě". Je to kniha o kocovině
pubescenta, jenž prožil první šok z nárazu na svět dospělých. Má pocit, že život je plný špíny, falše a vůbec
není tak nevinný, jak se jevil očím dítěte. Toulání po New Yorku je pro Holdena návratem do dětství, kdy věci
byly tak srozumitelné a čisté.
Pryke píše, že když si Chapman-Caulfield poslechl Lennonovo album Double
Fantasy, dospěl z textů k závěru, že také Lennon se chce stát Holdenem Caulfieldem své generace. Pro Chapmana
to byl nebezpe
I když George je hezčí 
George je tak nádhernej!!!! A líbí se někomu Paul? Páč mě
přišlo, že se vždycky líbil nejvíc Paul pak John a George až po něm.