vzteklík
Vložil(a): loony
Datum: 05. 11. 2005, 09:28:28
Myslím, že dost z Vás už je tak trochu alergických na občasné výlevy některých lidí. Proto se Vám moc omlouvám, že zakládám další, jenže kdybych to neudělala, tak nejspíš brzo rozmlátím první věc, která mi prijde pod ruku.
Abyste znali všechny fakta, měli byste vědět, že bydlím v bytovce – 6 domů, přilepených bočními stěnami k sobě, s vlastním vchodem. Už od mala jsem nesnášela, že babička s dědem bydlí jen přes jeden byt. Kdykoliv jsem někam šla, babička to věděla, protože stála za oknem v kuchyni a pozorovala. Věděla i, co mám na sobě, a pak přišel výslech, kam že jsem to vůbec šla a co jsem tam dělala. Díky tomu se celá naše rodina naučila tiše zavírat branku, aby na sebe neupozorňovala, když prochází.
A teď k tomu hlavnímu. Včera jsem měli taneční. Někdy kolem deváté jsme se autobusem vrátili do města (jezdíme pryč kvůli společenskému sálu). Rozhodla jsem se, že si to dneska projdu pěšky (je to jenom asi dva kilásky a já měla boty na přuzutí, takže bez problému) – jeden kluk (Birute, ty asi víš) se nabídl, že mě kousek doprovodí. No, došel vlastně až k nám. Přibližně dvě hodiny jsme si jen tak povídali, potom se skoro půl hodiny „loučili“ (chápete, co jsme dělali, že jo?). Měla jsem zavřené oči a užívala si to. Když se najednou podívám a vidím, že u vchodu u babičky svítí světlo. Podívám se ještě líp a vidím, jak se bábi krčí pod světlem a sleduje nás. Všechno nám to zkazila. Kdybyste věděla, jak jen mě dopálila… A navíc, jindy bych se jejich baráku několik dní vyhýbala a pak by se na to zapomnělo. Jenže já tam musím jít v neděli na nějakou přiblblou oslavu a jak znám babičku, tak to určitě vytáhne na povrch… Grrr!!!
Datum: 05. 11. 2005, 09:28:28
Myslím, že dost z Vás už je tak trochu alergických na občasné výlevy některých lidí. Proto se Vám moc omlouvám, že zakládám další, jenže kdybych to neudělala, tak nejspíš brzo rozmlátím první věc, která mi prijde pod ruku.
Abyste znali všechny fakta, měli byste vědět, že bydlím v bytovce – 6 domů, přilepených bočními stěnami k sobě, s vlastním vchodem. Už od mala jsem nesnášela, že babička s dědem bydlí jen přes jeden byt. Kdykoliv jsem někam šla, babička to věděla, protože stála za oknem v kuchyni a pozorovala. Věděla i, co mám na sobě, a pak přišel výslech, kam že jsem to vůbec šla a co jsem tam dělala. Díky tomu se celá naše rodina naučila tiše zavírat branku, aby na sebe neupozorňovala, když prochází.
A teď k tomu hlavnímu. Včera jsem měli taneční. Někdy kolem deváté jsme se autobusem vrátili do města (jezdíme pryč kvůli společenskému sálu). Rozhodla jsem se, že si to dneska projdu pěšky (je to jenom asi dva kilásky a já měla boty na přuzutí, takže bez problému) – jeden kluk (Birute, ty asi víš) se nabídl, že mě kousek doprovodí. No, došel vlastně až k nám. Přibližně dvě hodiny jsme si jen tak povídali, potom se skoro půl hodiny „loučili“ (chápete, co jsme dělali, že jo?). Měla jsem zavřené oči a užívala si to. Když se najednou podívám a vidím, že u vchodu u babičky svítí světlo. Podívám se ještě líp a vidím, jak se bábi krčí pod světlem a sleduje nás. Všechno nám to zkazila. Kdybyste věděla, jak jen mě dopálila… A navíc, jindy bych se jejich baráku několik dní vyhýbala a pak by se na to zapomnělo. Jenže já tam musím jít v neděli na nějakou přiblblou oslavu a jak znám babičku, tak to určitě vytáhne na povrch… Grrr!!!
