Vložil(a): bombarda
Datum: 21. 07. 2005, 15:22:40

Doufám , že snaha se cení. Tady je část 3. kapitoly. Celé to bohužel nestihnu.

BUDE NEBUDE

Hyrry Potter hlasitě chrápal.Již 4 hodiny seděl na židly před oknem do své ložnice, strnule zíral do smrákající se ulice. Nakonec usnul. Jednu stranu svého obličeje tlačil na studenou okení tabuli, brýle měl nakřivo , ústa otevřená. Mlhavý opar jeho zatuchlého dechu zanechal stopy na okně. Venku jiskřila oranžová záře pouličního osvětlení a umělé světlo osvětlovalo jeho vyčerpanou tvář všemi barvami, tak aby ustrašeně mohl hledět dolů. Měl šok ze svých neupravených černých vlasů. Pokoj byl zasypaný odpadky a různými blbostmi, jeho bohatstvím. Na podlaze leželo soví peří, ohryzky z jablek a obaly od cukroví, několik kouzelnických knih. Obklopen svinčíkem, zašmodrchané šaty na jeho postely a halda novin v binci na jeho stole.
Titulek v jedněch přímo řval.

Harry Potter: Jediný vyvolený

Pověsti , které se šíří okolo záhadného , tajemného, současného zmatku na ministerstvu kouzel, během kterých, Ten, jehož jméno nesmíme vyslovit, byl viděn více než jednou. "Nesmím o tom mluvit, více se mě neptejte. " Řekl mi jeden z rozrušených pracovníků, který nedostal povolení říci své jméno, byl na ministerstvu minulou noc. Nicméně velmi příznivě umístěné zdroje uvnitř ministerstva nám potvrdily, že zmatek soustředěný v proslulé místnosti se záhadným kamenným obloukem, ačkoliv ministrovi kouzelničtí mluvčí až doposud nedostali povolení potvrdit existenci takového místa. Rostoucí počet kouzelníku věří, že smrtijedi, nyní odsouzení v Azkabanu za přestupky a pokusy o krádež se pokoušeli odcizit věštbu. Povaha této věštby je neznámá, ačkoliv se často spekuluje, že se vztahuje na Harryho Pottera, jedinou osobu, která přežila prokletí Avada-kedavra a komu jsou známy odpovědi na otázky noci na ministerstvu. Někteří až doposud považovali Harryho Pottera ,, jediným vybraným " , který bude schpen zastavit toho , jehož jméno se nesmí vyslovit. Na základě věštby s jeho jménem. Aktuální umístění věštby , pokud existuje , je neznámé. Ačkoli ( pokr. str. 2 , sloupec 5 )

Druhé noviny ležely vedle prvních. Ty nesly titulek :

SCRIMQER nahradí POPLETALA

Většina přední stránky byla pokryta velkou černobílou fotografií muže s vlasy přopomínajícími lví hřívu a spíše sešlou tváří.
Obrázky se hýbyly - muž po nasrtoupení do funkce mával.

Rufus Scrimqeor , předtím velitelem oddělení bystrozorů na ministerstvu kouzel , v části pro prosazování kouzelnického práva nahradil sesazeného ministra kouzel Cornelia Popletala. Jmenování bylo převážně uvítané s entuziasmem kouzelnického světa , ačkoli pověsti o neschodech mezi novým ministrem a Albusem Brumbálem se šíří. Scrimquérův zástupce přiznal , že se setkal s Brumbálem jednou při převzetí špičkové pracovní funkce, ale nemá povoleno říci o čem diskutovaly. Albus Brumbál je známý ...( pokr. na str. 3 )
Nalevo od těchto novin seděl ještě jeden ministr , který byl zvrásněný tak , že příběh stojící na titulku ,, Ministr zaručuje bezpečí studentů " byl zřejmý.
Nedávno ustanovená ministr kouzel Rufus S. dnes zavedl nepříjemná nová optření, která zaručí bezpečí studentů vracejících se do školy čar a kouzel v Bradavicích tento podzim.
,, Pro jasně viditelné důvody , ministr nebude zaíhat do detailů , ale je připraven řetězec nových bezpečnostních plánů. " řekl ministr.
Ačkoli zasvědcená osoba potvrdila že opatření budou zahrnovat obraná kouzla a zaříkadla, kompletní sadu zaklínadel a ukázku síly bystrozorů oddaných výhradně ochraně bradavické školy. Největší měrou připadá novému ministru obtížné dodržet bezpečnost studentů. Paní Augusta Lpngbottom řekla : ,, Můj vnuk Neville - dobrý přítel Harryho Pottera , mimochodem, bojoval se smrtijedy po jeho boku na ministřerstvu v červnu a -

ale pomlka v tomto příběhu byla zakrytá velkou klecí pro ptáky postavenou nahoře. Uvnitř byla překrásná sněžná sova. Její jantarové oči zkoumavě a panovitě prohlížely pokoj , její hlava se občas otáčela upřímným pohledem na jejího chrápajícího páníčka. Jednou , nebo dvakrát netrpělivě tacvakala zobýkem, ale Harry hluboce spal. Slyšel jí. zahýbal dlouhým krkem v malém pokojíčku. Jeho víčko se otevřelo : podíval se a čekal , ještě byl téměř prázdný. Na zemi se povalovalo staré oblečení, zbytky cukrovinek , prázdné lahvičky od ingoustu a několik zlomených brků.

Autor: Phineas Nigellus
Datum: 21. 07. 2005, 18:15:50

Jo snqha ta se musí ohodnotit...

Autor: bombarda
Datum: 21. 07. 2005, 15:34:42

Omlouvám se za chyby, dělala jsem to v práci. Snad to někoho potěší.

Autor: pavouccek
Datum: 21. 07. 2005, 16:10:03

Moooc hezké!! Děkujem!!!

Autor: Alex_
Datum: 21. 07. 2005, 15:58:43

Supr díky...=o)))

Autor: Harvy
Datum: 21. 07. 2005, 18:26:30

3. kapitola – Bude a nebude

Harry Potter hlasitě chrápal. Seděl na židli vedle svého okna v ložnici dobré čtyři hodiny, strnule hleděl ven do temné ulice a nakonec usnul jednou stranou tváře přitisknutou k chladné okenní tabulce, s brýlemi nakřivo a ústy dokořán otevřenými. Přes zadýchané okno jiskřila oranžovou září pouliční lampa a ozařovala jeho tvář.

Pokoj byl zasypán různými předměty a velkým houfem smetí. Soví chmýří, jablečné ohryzky a obaly od sladkostí ležely na podlaze, několik kouzelnických knih leželo mezi schumlanými hábity na jeho posteli a směť novin ležela ve svitu noční záře. Titulek jedněch z nich hlásal:


HARRY POTTER: VYVOLENÝ?

Fámy se nepřestávají šířit kolem nepokoje na Ministerstvu kouzel, při němž byl Ten-který-nesmí-být-jmenován opět spatřen.

„Nedovolili nám o tom mluvit, na nic se mě neptejte,“ řekl jeden z rozrušených pracovníků pro úpravu paměti, který odmítl prozradit své jméno, když opouštěl Ministerstvo minulou noc.

Přesto podle našich dobrých zdrojů na Ministerstvu bylo potvrzeno, že nepokoj byl soustředěn na legendární Sín věšteb.

Ačkoliv mluvčí Ministerstva doposud odmítli dokonce jen připustit existenci takového místa, stále více a více kouzelníků věří, že Smrtijedi odpykávající si nyní trest v Azkabanu, se po násilném vniknutí pokusili o krádež věštby. Obsah věštby je neznámý, ovšem šíří se spekulace, že by se mohly týkat Harryho Pottera, jediného člověka, který kdy přežil Smrtící kletbu a který byl také onu noc na Ministerstvu. Někteří zachází tak daleko, že nazývají Pottera "Vyvoleným", protože věří, že on je tím jediným, který je schopen zbavit nás Toho-který-nesmí-být-jmenován.

Současné místo výskytu věštby je ovšem neznámé. (pokr. str. 2, sloupec 2).

Druhé noviny ležely vedle prvních. Tyto nesly titulek:


SCRIMGEOUR NÁSTUPCEM POPLETALA

Většinu titulní stránky zabírala obrovská černobílá fotografie muže s hustými vlasy podobnými lví hřívě a poněkud zpustošeným obličejem. Obrázek se pohyboval – muž mával ke stropu.

Rufus Scrimgeour, bývalý vedoucí Ústředí bystrozorů z Odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů, vystřídal Kornelia Popletala na postu Ministra Kouzel. Jeho jmenování bylo celou kouzelnickou komunitou uvítáno s nadšením, ačkoliv zvěsti o rozporu mezi novým Ministrem a Albusem Brumbálem, nově jmenovaným Nejvyšším divotvorcem Starostolce, se vynořily v době Scrimgeourova předávání úřadu.

Zástupci Scrimgeoura přiznali, že se Ministr setkal s Brumbálem ihned po nástupu, ale odmítli se k tomuto tématu nadále vyjadřovat. Brumbál je znám (pokr. str. 3, sloupec 2).

Nalevo od těchto novin ležely další, složené tak, že byl vidět článek nesoucí titul:


MINISTERSTVO ZARUČUJE BEZPEČÍ STUDENTŮM.

Nově jmenovaný ministr kouzel Rufus Scrimgeour dnes mluvil o nových, zesílených opatřeních zajišťujících bezpečnost studentů, kteří se tento podzim budou vracet do Bradavické školy čar a kouzel.

„Ze zřejmého důvodu nebude Ministerstvo zacházet do detailů ohledně těchto bezpečnostních plánů,“ řekl ministr, ačkoliv jeden z interních pracovníků potvrdil, že opatření obsahují obranná kouzla a zaříkadla, komplex protikouzel a malou skupinu bystrozorů výhradně pro ochranu Bradavické školy.

Vypadá to, že pro nového Ministra je bezpečnost studentů na prvním místě. K článku se vyjádřila i paní Augusta Longbottomová: „Můj vnuk Neville – dobrý přítel Harryho Pottera, který s ním mimochodem v červnu bojoval bok po boku proti Smrtijedům na Ministerstvu a …“



Ale zbytek tohoto vyprávění bylo zakryto velkou ptačí klecí. Uvnitř seděla nádherná sova sněžná. Její velké jantarové oči si celou místnost velitelsky prohlížely, hlavu občas stočila k jejímu chrápajícímu pánovi. Jednou nebo dvakrát klapla netrpělivě zobákem, ale Harry spal příliš tvrdě na to, aby ji slyšel.

Přímo uprostřed pokoje stál velký kufr. Byl otevřený; zatím byl skoro prázdný kromě zbytků starého prádla, cukrovinek, prázdných inkoustových kalamářů a zlomených brků, které pokrývaly dno. Poblíž na podlaze ležel fialový leták vyzdobený slovy:



Vydáno jménem Ministerstva kouzel
Jak ochránit svůj dům a rodinu před temnými silami



Kouzelnická komunita je v současné době pod hrozbou organizace nazývající se Smrtijedi. Dodržením následujících jednoduchých pokynů pomůžete ochránit sebe, svou rodinu i svůj domov před útokem.
Radíme neopouštět dům samotné
Zvláštní péče by měla být věnována v době tmy. Kdykoliv je to možné, naplánujte své cesty tak, aby skončily před západem slunce.
Kontrolujte bezpečnostní opatření kolem Vašeho domu. Prověřte, zda členové domácnosti znají nouzová opatření jako jsou štítové a zastírací kouzlo a v případě nezletilých členů rodiny i přemisťování stranou
Proberte s nejbližšími rodinnými příslušníky a přáteli bezpečnostní otázky k odhalení případných Smrtijedů, kteří by se za ně mohli vydávat použitím Mnoholičného lektvaru (více na str. 2)
Pokud budete cítit, že se některý z vašich kolegů, členů rodiny, přátel n

Autor: Harvy
Datum: 21. 07. 2005, 18:30:48

nebo sousedů chová nezvykle, kontaktujte neprodleně Jednotku pro dodržování kouzelnických zákonů. Mohli by totiž jednat pod kletbou Imperius (viz str. 4)
Pokud zahlédnete ve Vaší blízkosti Znamení zla vznášející se nad určitou budovou, NEVSTUPUJTE do ní, ale okamžitě kontaktujte Ústředí bystrozorů!
Nepotvrzené pozorování nasvědčuje, že Smrtijedi by mohli nyní používat Inferi (viz str. 10). Zahlédnutí nebo střet s Inferi by měl být OKAMŽITĚ nahlášen Ministerstvu!



Harry ve spánku cosi zabručel a jeho obličej sklouzl o kousek níže, takže se jeho brýle ještě více naklonily, ale nevzbudil se. Budík, který před lety opravil, hlasitě tikal na parapetu a ukazoval minutu před jedenáctou. Vedle něj u Harryho ruky ležel list pergamenu pokrytý tenkým, šikmým písmem. Harry ho přečetl tolikrát od jeho obdržení před třemi dny, že teď, ačkoliv jej dostal pevně svinutý do ruličky, ležel zcela rovný.



Milý Harry,

Pokud ti to bude vyhovovat, navštívím tě v Zobí ulici číslo čtyři tento pátek v jedenáct hodin za účelem přemístění tě do Doupěte, kam jsi byl pozván strávit zbytek prázdnin.

Budeš-li ochoten, potěšilo by mě, kdybys mi byl k ruce v jedné záležitosti po cestě do Doupěte. Vysvětlím ti více až se uvidíme.

Pošli mi laskavě tvou odpověď po této sově. Doufám, že se v pátek setkáme.

Se srdečným pozdravem

Albus Brumbál



Ačkoliv ho již znal nazpaměť, Harry věnoval letmý pohled tomuto dopisu každých několik minut už od sedmi hodin večer, kdy zaujmul místo vedle okna, kde měl dobrý výhled na obě strany Zobí ulice. Věděl, že je zcela nesmyslné číst stále znovu a znovu Brumbálova slova; Harry poslal sovu se svým „ano“ po sově, která dopis doručila, jak žádal. Teď mohl jedině čekat: buď Brumbál přijde nebo ne.

Minutová ručička minula dvanáctku a ve stejném okamžiku zhasla venkovní lampa.

Harry se vzbudil, jako by ho vyburcovala náhlá tma. Chvatně si narovnával brýle a odlepujíc tvář od skla přitiskl nos na okenní tabuli. Zašilhal dolů na chodník. Vysoká postava v dlouhém, vlajícím plášti kráčela po zahradní cestě.

Harry vyskočil, jako by dostal elektrický šok. Odkopl židli a začal chňapat po všem, co kolem něj leželo, a spěšně to vše házel do kufru. Ve chvíli, kdy hodil přes místnost změť oblečení, dvě kouzelnické učebnice a balíček sušenek, zazvonil domovní zvonek.

Dole v obývacím pokoji jeho strýc Vernon zakřičel: „Kdo nám co chce takhle pozdě v noci?!“

Harry ztuhl s mosazným dalekohledem v jedné ruce a párem tenisek v druhé. Úplně zapomněl říct Dursleyovým, že možná Brumbál přijde. Napůl vyděšený napůl skoro rozesmátý přelezl přes kufr, vrhl se po klice a otevřel přesně v okamžiku, kdy se ozval hluboký hlas: „Dobrý večer. Vy musíte být pan Dursley. Řekl bych, že Harry vás upozornil, že pro něj přijdu?“

Harry se rozeběhl, bral schody po dvou, ale náhle se zastavil. Zkušenost ho naučila zůstat z dosahu strýce kdykoliv je to možné. Ve dveřích stál vysoký, hubený muž s vlasy a vousy dlouhými po pás. Půlměsícové brýle mu seděly na křivém nose a měl na sobě černý cestovní plášť a špičatý klobouk. Vernon Dursley, jehož knír byl skoro tak hustý jako Brumbálův, avšak černý, měl na sobě hnědofialový župan a zíral na návštěvníka, jako by nemohl uvěřit svým vlastním očím.

„Dle vašeho omráčeného pohledu usuzuji, že se o mém příchodu Harry zapomněl zmínit,“ řekl Brumbál přívětivě. „Nicméně předpokládádejme, že jste mě vřele pozvali do vašeho domu. Bylo by nerozumné otálet přesčas ve dveřích v těchto krušných časech.“

Elegantně překročil práh a zavřel za sebou dveře.

„Je to už dlouho, co jsem vás naposledy navštívil,“ pokračoval Brumbál, shlížeje na strýce Vernona přes svůj křivý nos. Vidím, že Vaše agapanty vzkvétají.“

Vernon Dursley neřekl vůbec nic. Harry nepochyboval, že se mu řeč vrátí, a to brzo – žíla na krku mu zuřivě pulzovala a blížila se k nebezpečné hranici – ale něco v Brumbálovi mu sebralo veškerý dech. Možná to byl jeho nestoudný kouzelnický vzhled, ale strýc Vernon možná také cítil, že se jedná o muže, kterého by bylo těžké zastrašil.

„Á, dobrý večer, Harry,“ pravil Brumbál, dívaje se na něj skrze své půlměsícové brýle s naprosto nadšeným výrazem. „Výborně.“

Tahle slova strýce Vernona vyburcovala. Bylo jasné, že co se týkalo člověka, který se podívá na Harryho a řekl "Výborně", nepadl si s ním nikdy do noty.

„Nechtěl bych být hrubý …“ začal tónem, ze kterého nezdvořilost přímo číšela.

„… přesto se však, bohužel, náhodná hrubost objevuje až znepokojivě často,“ dokončil za něj Brumbál vážně. „Bude nejlépe, když budete mlčet, vážený pane. Ach, tohle musí být Petunie.“

Dveře do kuchyně se otevřely a v nich stála Harryho teta s gumovými rukavicemi a domácím pláštěm přes noční košili, jistě v půli cesty jejích obvyklých předspánkových stíráních všech kuchyňských povrchů. V jejím koňském obličeji se zračil jen šok.

„Albus Brumbál,“ představil se Brumbál, když strýc Vernon při pokusu o představení selhal. „Psali jsme si, samozřejmě.“ Harr

Autor: Harvy
Datum: 21. 07. 2005, 18:35:06

Harry si pomyslel, že tohle byla dost podivná cesta, jak připomenout tetě Petunii, že jí poslal výbušný dopis, ale teta Petunie jej nezmínila. „A tohle musí být váš syn Dudley?“

Dudley v tu chvíli zíral kolem obývacího pokoje. Jeho velká blonďatá hlava nacpaná přes límec pyžama vypadala podivně nehmotná, jeho ústa rozvřená úžasem a strachem. Brumbál chvilku vyčkal, zjevně aby zjistil, který z Dursleyových něco řekně, ale jak se ticho prodlužovalo, usmál se.

„Můžeme předpokládat, že jste mě pozvali do obývacího pokoje?“

Dudley uskočil z cesty, když ho Brumbál míjel. Harry, stále svírající dalekohled a tenisky, seskočil z posledních schodů a následoval Brumbála, který se usadil do křesla blízko ohně a byl zahalen vzezřením vlídného zájmu. Vypadal mimořádně nemístně.

„Copak – copak neodjíždíme, pane?“ zeptal se Harry úzkostlivě.

„Ano, odjíždíme, ale ještě je tu pár záležitostí, které před tím musíme probrat,“ oznámil mu Brumbál. „A byl bych raději nedělat to pod širým nebem. Využijeme proto pohostinství tvého strýčka a tety jen o něco déle.“

„Opravdu … opravdu využijete?“

Vernon Dursley vstoupil do místnosti s Petunií v závěsu. Dudley se kryl za jejich zády.

„Ano,“ řekl Brumbál. „Přesně tak.“

Máchl hůlkou tak rychle, že ji Harry sotva zahlédl; pohovka prosvištěla dopředu a podrazila všem třem nohy, takže se sesuli na hromadu. S dalším máchnutím se přesunula na své původní místo.

„Proč si neudělat pohodlí,“ pronesl Brumbál přívětivě.

Když schovával hůlku, Harry si všiml, že jeho ruka byla zčernalá a svraštělá; vypadala jako by byla na uhel.

„Pane … co se stalo s vaší –“

„Později, Harry,“ přerušil ho Brumbál. „Prosím, posaď se.“

Harry se usadil do zbylého křesla, ale raději se nedíval na Dursleyovy, kteří vypadali jako omráčení do němoty.

„Předpoklál bych, že mi nabídnete nějaké občerstvení,“ řekl Brumbál strýci Vernonovi, „ale očekávat něco takového mi připadá pošetilé.“

Třetí škubnutí hůlky a zaprášená láhev spolu s pěti skleničkami se objevila ve vzduchu. Láhev cinkla a nalila dobrou míru medově zabarvené tekutiny do každé skleničky, které pak připlachtily ke všem přítomným.

„Nejlepší medovina madame Rosmerty,“ vysvtělil Brumbál, pozvedávaje číši k Harrymu, který chytil svou vlastní a usrkl. Nikdy v životě neokusil něco tak vynikajícího. Dursleyovi si vyměnili jeden rychlý pohled zkoušejíce nevšímat si sklenic, což byl těžký úkol, neboť je lehce šťouchaly na hřbety rukou. Harry si nenemohl nevšimnout, že se u toho Brumbál dobře baví.

„Tak, Harry,“ otočil se Brumbál k němu, „Vznikla tady překážka, kterou doufám budeš schopen vyřešit. Mezi námi, mám na mysli Fénixův řád. Ale nejprve ze všeho ti musím říct, že před týdnem byla objevena Siriusova závěť a že ti přenechává vše, co mu patřilo.“

Vernon Dursley otočil přes pohovku hlavu, ale Harry se na něj nepodíval. Sám ani pořádně nevěděl co na to říct, jen: „Aha. Fajn.“

„To je v celkem zřejmé,“ pokračoval Brumbál. „Přidáš do svého trezoru u Gringottových slušnou částku zlata a dědíš také všechno, co patřilo do Siriusova vlastnictví. Poněkud složitější část dědictví je …“

„Jeho kmotr je mrtvý?“ přerušil ho strýc Vernon nahlas od pohovky. Harry i Brumbál se k němu otočili. Sklenice medoviny ho nyní tloukla důrazněji do hlavy, pokusil se ji odehnat. „Je mrtvý? Jeho kmotr?“

„Ano,“ odvětil Brumbál. Nezeptal se Harryho, proč se Dursleyovým nesvěřil. „Náš problém,“ pokračoval k Harrymu, jako by ho nikdo nepřerušil, „je, že Sirius ti rovněž nechal dům číslo dvanáct na Grimmauldově náměstí.“

„On mu nechal dům?“ vydechl strýc dychtivě a jeho očka se zúžila, ale nikdo mu neodpověděl.

„Můžete ho klidně dál používat jako Hlavní štáb,“ řekl Harry. „Je mi to jedno. Můžete si ho nechat, vážně ho nechci.“ Harry už nikdy nechtěl vkročit do onoho domu na Grimmauldově náměstí, pokud nemusel. Měl za to, že by ho myšlenka na Siriuse slídícího v zatuchlých pokojích, uvězněného uvnitř místa, které chtěl tolik opustit, pak pronásledovala celý život.

„To je šlechetné,“ řekl Brumbál. „Nicméně my jsme ten dům dočasně vyklidili.“

Autor: Harvy
Datum: 21. 07. 2005, 18:38:53

„Proč?“

„Tedy,“ ignoroval Brumbál mumlání strýce Vernona, kterého sklenička vytrvale bolestivě mlátila do hlavy, „Tradice rodiny Blacků nařizuje, že dům má být odkázán v přímé linii dalšímu muži v rodině, který nosí jméno Black. Sirius byl posledním z rodu Blacků spolu s bratrem Regulusem, předcházel ho a oba byli bezdětní. Ačkoliv je podle jeho poslední vůle zcela zřejmé, že chce, abys vlastnil jeho dům ty, je klidně možné, že byl zaštítěn nějakým kouzlem nebo kletbou, aby se ujistitli, že nikdy nepadne do rukou jinému člověku, než čistokrevnému Blackovi.“

Před Harryho očima vyvstala živá vzpomínka na ječící, prskající portrét Siriusovy matky, který byl pověšen na chodbě. „Vsadím se, že byl,“ řekl.

„Celkem vzato,“ řekl Brumbál „jestli takové kouzlo existuje, pak vlastnictví domu pravděpodobně náleží nejstaršímu Siriusovu příbuznému, tedy Bellatrix Lestrangeové.“

Harrymu vypadly z rukou tenisky i teleskop a s hlasitým žuchnutím dopadly na podlahu. Bellatrix Lestrangeová, vražedkyně Siriuse, má zdědit jeho dům?

„To ne.“

„Jistě bychom raději, kdyby jej nedostala,“ konstatoval Brumbál. „Situace je velice komplikovaná. Nevíme, zda kouzla, která jsme zde sami umístili, jako třeba protiodposlouchávání, jsou dostatečná, teď když není Sirius vlastníkem. Bellatrix se tak může kdykoliv objevit přede dveřmi. Přirozeně jsme se tedy museli odstěhovat než se vše vyjasní.“

„Ale, jak tedy zjistíte, jestli mi bude dovoleno vlastnit ho?“

„Naštěstí“ řekl Brumbál „máme možnost zjistit to jednoduchým testem.“

Položil svou prázdnou sklenici na malý stolek vedle jeho židle, ale před tím, než mohl cokoliv udělat, stačil strýc Vernon vykřiknout: „Dáte toto hnusné věci od nás pryč?“

Harry se ohlédl; všichni tři Dursleyovi seděli skrčení na jejich pohovce a sklenice poletovali nahoru a dolů a odráželi se od jejich hlav, takže jejich obsah cákal všude okolo.

„Promiňte mi to,“ omluvil se zdvořile Brumbál a znovu zvedl svoji hůlku. Sklenice rázem zmizely. „Avšak lepší by bylo, ty sklenice vypít.“

Vypadalo to, že by mu to strýc Vernon rád nějak oplatil, ale nakonec se zabořil zpět do podušek vedle tety Petůnie a Dudleyeho. Neřekl nic, jen civěl svýma malýma prasečíma očkama na Brumbálovu hůlku.

„Vidíš,“ řekl Brumbál a otočil se zpět na Harryho a pokračoval, jako by ho strýc Vernon vůbec nepřerušil. „Jestliže si opravdu zdědil ten dům, jsi zároveň i právoplatným dědicem –“

Místo slov mávl hůlkou. S prásknutím se objevil domácí skřítek se špičatým nosem a obrovskými netopýříma ušima a krví podlitýma očima, hrbící se na Dursleyovic huňatém koberci oblečený do špinavých hader. Teta Petůnie hrůzou vykřikla: Nic tak špinavého a oplzlého, kam až její paměť sahá, nikdy nevstoupilo do jejího domu. Dudley zvedl své růžové nohy z podlahy a držel je nad hlavou, jako kdyby si myslel, že se to stvoření může vyšplhat po jeho pyžamových kalhotách, a strýc Vernon zařval: „Co to krucinál je?“

„Krátura“ odvětil klidně Brumbál.

„Krátura ne, Krátura ne, Krátura ne,“ skřehotal domácí skřítek skoro stejně hlasitě, jako strýc Vernon a dupal jeho dlouhýma drsnýma nohama a tahal se za uši. "Krátura patří slečně Bellatrix. Ó ano, Krátura patří Blackům. Krátura chce novou paní. Krátura nepůjde k tomu Poterrovic spratkovi. Krátura ne, ne, ne, nepůjde.“

„Jak sám vidíš,“ řekl Brumbál hlasitě přes Kráturovo kňučení, „Krátura vykazuje jistý odpor k přejití do tvého vlastnictví.“

„To mě nezajímá“ odpověděl, dívajíc se s odporem na svíjejícího se a dupajícího skřítka. „Já ho nechci.“

Autor: Harvy
Datum: 21. 07. 2005, 18:41:38

„Ne, ne, ne, ne, nepůjde –“

„Ty bys byl radši, kdyby jej vlastnila Bellatrix Lestrangevá? Měj na paměti, že žil minulý rok na velitelství Řádu Fénixe.“

„Ne, ne, ne, ne, nepůjde –“

Harry vhlédl k Brumbálovi. Věděl, že by Krátuře nepovolil odejít a sloužit Bellatrix Lestrangeové, ale představa on bude jeho pánem a mít odpovědnost za stvoření, která zavinilo Siriusovu smrt, se mu příčila.

„Dej mu příkaz,“ pronesl rázně Brumbál. „Jestli spadá do tvého vlastnictví, bude tě muset poslechnout. Jestli ne, budeme muset vymyslet jiný způsob, jak jej udržet mimo dosah jeho právoplatné majitelky.“

„Ne, ne, ne, ne, NEPŮJDE –“

Kráturův hlas skřekot přešel do řvaní. Harry nenapadlo nic, kromě: „Kráturo, buď zticha!“

Chvíli to vypadalo, jako by se měl Krátura udusit. Popadl se za krk, jeho ústa se ještě pohybovala a oči měl vypoulené. Po několika sekundách, za zběsilého polykání, sebou mrštil, obličem dolů, na koberec (teta Petůnie zakňučela) a tloukl pěstmi a nohama do koberce, ale přes všechno úsilí byl zticha.

„Dobře, to naši záležitost o něco zjednodušuje.“

„Zdá se, že Sirius věděl, co dělá. Jsi tedy oprávněným majitelem domu číslo dvanáct na Grimmuldově náměstí a Krátury.“

„Musím – Musím ho vláčet sebou?“ ptal se Harry zděšený, jak Krátura mlátí okolo sebe.

„Ne, jestli nechceš,“ oznámil Brumbál. „Možná bys, pokud mohu něco navrhnout, ho mohl poslat do Bradavic pracovat do kuchyně. V tomto případě by na něj neustále dohlíželi ostatní skřítci.“

„To ano“, oddychl si Harry, „to by šlo. Eh … Kráturo … Chci, aby jsi pracoval v Bradavické kuchyni s ostaními domácími skřítky.“

Krátura, který nyní ležel rozpláclý na zádech s rukama a nohama ve vzduchu, ztuhl, pohlédl na Harryho s nejhlubším opovržením a s prásknutím zmizel.

„Dobře“ řekl Brumbál. „Je tu však ještě něco – Hypogrif Klofanem. Hagrid se o něj stará od doby, co Sirius zemřel, ale Klofan je tvůj, takže pokud by jsi s ním chtěl naložit podle svého, tak můž –"

„Ne,“ řekl Harry najednou „Může zůstat s Hagridem. Myslím, že to Klofanovi bude více vyhovovat.“

„Hagrid bude šťastný.“ usmíval se Brumbál. "Bude moc rád, že ho znovu uvidí. Mimochodem, abych nezapomněl, v zájmu Klovanovi bezpečnosti by bylo moudré, dát mu nové jméno – Witherwings. Kdybychom tak neučinili, Ministerstvo by si jistě začalo pokládat otázku, jestli nejde o Hipogrifa, kterého kdysi odsoudili na smrt. A teď, Harry, máš zbalený kufr?“

„Totiž …“

„Pochyboval jsi, jestli se objevím?“ navrhl Brumbál chytře.

„Půjdu a … hned to bude,“ dodal Harry spěšně, a rychle popadl ze země teleskop a tenisky.

Trvalo mu něco přes deset minut než našel všechno, co potřeboval; nakonec zvládl vytáhnout jeho neviditelný plášť zpod postele, našroubovat víčko na lahvičku s Barvy-Měnícím inkoustem a podařilo se mu zavřít kufr i s kotlíkem. Pak s kufrem v jedné ruce a klecí s Hedwigou v druhé, seběhl dolů.

Byl zklamaný, když neobjevil Brumbála čekájícího na chodbě, tak se vydal zpět do obýváku.

Nikdo nemluvil. Brumbál si spokojeně pobrukoval, ale atmosféra byla hustší, než pudink a Harry se ani neodvážil podívat na Dursleyovi, když říkal: „Pane profesore … už jsem hotov.“

„Dobře,“ odvětil Brumbál. „Ještě poslední věc,“ a obrátil se znovu k Dursleyovým. „Jak jste si jistě vědomí, Harry příští rok dosáhne plnole–“

„Ne“ vyřkla teta Petunie. Bylo to poprvé, co promluvila od Brumbálova příjezdu.

„Co prosím?“ otázal se Brumbál zdvořile.

Autor: Harvy
Datum: 21. 07. 2005, 18:44:07

„Ne nedosáhne. On je o měsíc mladší než Dudley a Dudleyemu bude osmnáct až za dva roky.“

„Ach tak,“ řekl Brumbál příjemně, „ale v kouzelnickém světě se plnoletým stává každý, kdo dosáhne sedmnácti let.“

Strýc Vernon mumlal „Nesmysl“, ale Brumbál mu nevěnoval pozornost.

„Nyní, jak jistě víte, se černokněžník, zvaný Lord Voldemort, vrátil do této země. Kouzelnické společenství je ve stavu otevřené války. Harry, kterého se již Lord Voldemort snažil zabít při mnoha příležitostech, je nyní dokonce ještě ve větším nebezpečí, než když jsem ho nechal ležet před vaším prahem před patnácti lety s dopisem, vysvětlujícím vraždu jeho rodičů a s nadějí, že se o něj budete starat, jako by byl váš vlastní.“

Brumbál se postavil, a ačkoliv jeho hlas zůstal klidný a on nedal žádné zřejmé znamení hněvu, Harry cítil jisté mrazení, které z něj vychází a Dursleyovi se k sobě přitiskli.

„Vy jste se nezachovali, jak jsem požadoval. Nikdy jste s ním nezacházeli jako se synem. Nepoznal od vás nic jiného než lhostejnost a často krutost. Nejlepší, co můžu říct je, že unikl nějakému děsivému zranění od toho chlapce, co sedí uprostřed vás.“

Oba, teta Petůnia a strýc Vernon se dívali mimoděk kolem, očakávajíce, že uvidí někoho jiného, než Dudleye vmáčklého mezi nimi.

„Vy … Vy jste vycházeli špatně Dudley? Co se stalo …?“ začal strýc Vernon zuřivě, ale Brumbál zvedl prst na znamení ticha a v tichu, které padlo, vypadal strýc Vernon jako hlupák.

„Kouzlo, které jsem na před patnácti lety vyvolal, poskytovalo Harrymu silnou ochranu a to do té doby, dokud mohl nazýval tento dům svým domovem. I když se zde neměl dobře, nebyl zde vítaný a špatně se s ním zacházelo a vy jste mu jen zdráhavě dovolili spolupoužívat domovní prostor. Toto kouzlo přestane fungovat v momentě, kdy Harrymu bude sedmnáct; tedy v momentě, kdy se stane dospělým. Jediné co po vás žádám, je: Dovolíte Harrymu vrátit se ještě jednou před jeho sedmnáctými narozeninami, což zajistí, že bude ochrana fungovat až do té doby.“

Žádný z Dursleyů nic neřekl. Dudley byl mírně zamračený, jako by se ještě snažil vzpomenout, kdy Harryho týral. Strýc Vernon vypadal, jako by se mu něco zachytilo v hrdle; teta Petůnie byla celá rudá.

„Dobře Harry … Je čas jít,“ pronesl konečně Brumbál, „Dokud se znovu nesetkáme.“

„Nashle,“ promluvil Harry spěšně k Dursleyům. Následoval Brumbála, který se zastavil vedle Harryho kufru na němž byla posazená Hedvičina klec.

„Nechci, aby to pro nás byla zátěž,“ řekla a vytáhl znovu hůlku. „Pošlu to do Doupěte. Radši si ale vydělej svůj neviditelný plášť … pro případ …“

Harry vytáhl obtížně plášť z kufru, snažíc se skrýt před Brumbálem nepořádek uvnitř. Brumbál švihl hůlkou a kufr i klec zmizely. Mávl ještě jednou a venkovní dveře se otevřeli do chladivé mlhavé temnoty.

„A nyní Harry, vstříc novým zážitkům.“