Vložil(a): loony
Datum: 27. 08. 2005, 22:13:17

Možná mě s tím vypakujete hodně daleko, ale... je tady na diskuzi ještě někdo, kdo sám má doma pole, popřípadě babičku (jako já) a v těch to dnech je pravidelně povoláván na brambory?
Klidně si postěžujte, tohle je téma přímo pro vás... Tedy pokud nenadáváte už na místě (můj případ). Dnes jsem opět sama sobě obnovila slib, že se nikdy v životě neprovdám na dědinu. Já bych tam neuměla žít. Jeden obchod, který denně otvíra nanejvýš na dvě hodiny, všude špína a prach. Za čas by tě do toho zemědělství nějak uvrtali... fuj, já se prostě nemůžu jen tak hrabat v hlíně... klidně řekněte, že jsem vybíravá, neschopná atd. já vám to zase klidně odsouhlasím, jsem taková... už je to celkem dlouho, co jsem naznala, že já budu pracovat hlavně hlavou...
Je to hrůza. Co já si pamatuju, tak kdykoliv jedeme k babičce na návštěvu (a že tam jsme docela často, když to máme ani ne deset kilásků), tak to pro nás neznamená nic jiného nž práci, práci a zase práci... nebylo by nám hezky, kdybychom si sedli, povykládali... ne, my se musíme umořit prací, pozabíjat kačeny, oškubat je, vzít si dvě domů, i když máme ještě nejmíň dvě v mrazáku (jinak bychom přece určitě umřeli hlady)... tohle pro mě vážně není... to já se radši projdu hezky do parky, sednu si tam na lavičku pod strom, do míst, kde už mě nikdo v podstatě odnikud nevidí, z batohu vytáhnu knížku nebo blok a tužku a všechno je přímo dokonalé...

PS: promiňte, jestli jsem se někde v článku nechala unést a vy jste se mnou neudrželi nit (to se stává často)

Autor: Zlatoslav Lockhart
Datum: 30. 08. 2005, 14:08:30

O sbírání brmabor mi ani nemluv a o vinobraní už vůbec. Měli jsme aspoň osmdesát metrů dlouhé pole a aspoň dvacet metrů široké a skoro všude brambory, pak i cubuli, mrkev, okurky...šílené. Bydlím na vesnici, takže tě plně chápu a rozumím ti. Znám jaké je být vzbuzen o prázdninách asi v sedm ráno a hned letět na pole sbírat okurky a okopávat cibuli. Brambory byly celodenní záležitost. Naštěstí jsem ale chodil do školy a odpoledne do jazykových kurzů, takže jsem se tomu jakž takž vyhýbal.

P.S. "Pozabíjat kačeny" je skvělé, jsem rád, že tu někdo mluví podobně jako já.

Autor: loony
Datum: 29. 08. 2005, 22:24:58

juchuachuáááá - zítra žádné brambory - juchůůůůůůůůů

Autor: Aries
Datum: 29. 08. 2005, 22:25:40

tak my tady plýtvali soucitem nadarmo?

Autor: Ebženka
Datum: 30. 08. 2005, 08:24:37

neboj, ono ji to nemine. Akce se neruší, jen odkládá. :-) Ty brambory jednou ven stejně musí.

Autor: Birute
Datum: 29. 08. 2005, 18:56:58

Páni, jen si to představím a má zničená páteř skřípe a kvílí.
I když letošní čištění okurků a jejich zavařování se mi dodnes vrací ve snech.
A obírání rybízových kuliček na víno. A to mě ještě čeká obírání hroznů na klasické víno.

Autor: loony
Datum: 29. 08. 2005, 19:14:19

mě taky... a letos je ještě hroznů hodně... brrr, nevím, jak někdo může tvrdit, že obírání hroznů je romantika... doufám, že nám do toho bude zase občasně pršet jako poslední dva roky...

Autor: Birute
Datum: 29. 08. 2005, 19:27:21

Já mám vždycky sklony spívat si Skoč tam, natrhej za den pytel celý... Pak vždycky vypadám, jako bych si potřásala rukama s Báthoryovou.

Autor: Mathilda
Datum: 29. 08. 2005, 16:11:16

Když jsme byla malá, tak jsme pěstovali brambory na zahradě a mě jejich sklízení bavilo - zřejmě proto, že ten záhon měl asi čtyři metry a moje "pomoc" spočívala v tom, že táta rýčem odhrnul hlínu, já jsem vybrala brambůrky a tahle pořád dokola. Ale musím říct, že ty kupované brambory se s těmi našimi nedaly srovnávat...

Jinak jsme taky chovali králíky, aspoň dvakrát týdně jsme je měli k obědu (určitě si vzpomenete na Slunce, seno... a "fuj, už zase králík..." - nějak podobně to vypadalo u nás). Měla jsem "vlastního" králíčka, jmenovala se Světluška a o Světlušku jsem se moc hezky starala. Pak jsme jednou měli k obědu králíka, a když jsem se pak šla podívat na Světlušku, tak jsem našla prázdný kotec:))) Takže tvůj odpor k venkovu zcela chápu (jinak upozorňuju, že Světluščin příběh se neodehrál na venkově, nýbrž v Hradci Králové - a bez komentáře, prosím)

Autor: wesinka
Datum: 29. 08. 2005, 15:13:51

Naprosto ti rozumim... Teď mě bylo oznámeno že mám ve středu vstát o půl osmý(!) páč jedem k babičce na brambory A já teď přemejšlim jak se z toho vykroutit :). Při tej představě mě nejni zrovna nejlíp od žaludku - zoufalík

Autor: loony
Datum: 29. 08. 2005, 19:15:21

no vidíš, mě to čeká už zítra... už se z toho nevymluvím, ale držím ti palečky...

Autor: Padfoot
Datum: 29. 08. 2005, 14:49:56

Také mám podobné trauma z dětství. Nejhorší je, že se to dědí, a když přijedu k našim (bydlí ve městě narozdíl od babičky), tak mi nabalujou sebou i pomeranče co koupili v obchodě, jako bysme bydleli na Sibiři (místo v jiným městě) a nemohli si je koupit sami. A je jim úplně jedno, že je nechceme :-(.

Autor: loony
Datum: 29. 08. 2005, 19:17:47

jo jo, to jako tak, když se na menší oslavu, kde je čtrnáct lidí (a do to ho počítej samotnou babičku, která toho moc nesní, a dvě malé děti), dělají dvě, spíše tři kačeny a dvě kuřata... jednou nám to myslím vycházelo i půlka kačeny na hlavu...

Autor: Padfoot
Datum: 29. 08. 2005, 19:57:36

Nejsme příbuzný Ne u nás se oslavy jen o 14ti lidech nedělají a půl kačeny na hlavu máme pokaždý. Chjo a když už člověk statečně spořádá čtvrtku, aby babičce udělal radost i když ví, že mu pak bude blbě (protože následuje cukroví a zmrzlina), tak ho babička ještě sprdne, že nedojedl tu druhou čtvrtku!

Autor: loony
Datum: 29. 08. 2005, 20:00:34

ale třeba máme nějaké společné kořeny... Inu, svět je malý a o náhody tu není nouze (to nic, já se jen nedávno dívala na jednu pohádku...)

Autor: jane sofron
Datum: 29. 08. 2005, 13:33:37

Litujík a hluboký soutrastník - dočetla jsem až dolů. Já takto bojuji s tchýní - 75 let, naštěstí po letech se ode mne očekává jen nějaké to sklízení plodů a hlavně konzumace - i když tchýně předpokládá, že bychom my všichni kolem ní měli sníst asi tak dvacetkrát tolik, než se do nás skutečně vejde, a pak je uražená, protože ona si s tím dává práci a my to nechceme... Hluboký, přehluboký povzdychník.

Autor: loony
Datum: 29. 08. 2005, 19:19:07

znám to, znám to... nejlepším příkladem je to, co jsem psala Padfoot hned nad tímhle příspěvkem...

Autor: Lúthien
Datum: 29. 08. 2005, 10:25:50

Poznam to,poznam velmi dobre.
Najprv sme chodili len ku starkej okopavat,ale potom sa maminka rizhodla,ze aj doma budu zemiaky takze teraz to bude 2-nasobna radost

Autor: Ebženka
Datum: 29. 08. 2005, 08:30:58

Neboj, loony. Ani my, co jsme již opustili rodnou hroudu a odstěhovali se z rodné vísky do města, nemáme pokoj. Sázení, okopávání a vybírání brambor přichází se železnou pravidelností každý rok, a já obvykle nemám dost pevné vůle, abych nepřijela, když ty brambory taky jím. Naštěstí mají rodiče rozum a babičku s dědečkem už před lety donutili zredukovat objem zvířectva a rozlohu brambor, takže už máme jen králíky, slepice a včely a z 35 řádků brambor jich zbylo asi deset (1 řádek je skoro čtvrt kilometru, takže to stačí i tak, ale stihneme to v jednom dni). Hluboce s tebou cítím, mít pole je kletba pro všechny hlínu nemilující členy rodiny. Dobře pamatuju, jak jsem se hrbila nad dvacátým třetím řádkem v orosené brázdě a vzpomínala na kamarády, kteří byli na vandru a zrovna si vařili snídani někde v malebném Českém ráji daleko od nudné a jednotvárné dřiny.

Autor: loony
Datum: 29. 08. 2005, 19:23:10

jejda, kdyby se nám tak podařilo babičku s dědem přesvědčit, že další prase už by si vážně neměli kupovat a když už, tak ať si koupí už poražený, dovezou to k nim a zabíjačka se může v klidu uskutečnit, maso bude, v součtu jim to vyjde ještě levněji a brambor taky může být o polovinu míň... ne, oni si to prase koupí klidně i tak, abychom o tom nevědili... a já pak musím dřepět v řádku, je mi blbě, jak se pořád zvedám a zase klesám k zemi (po memce mám hodně nízký tlak) a jen si říkám, co asi dělají všichni ti kamarádi, co nikam na pole nemusí... většinou buď ještě spí, nebo někde válí šunky...

Autor: Artkele
Datum: 29. 08. 2005, 00:35:11

Jak to tady čtu, tak mám dojem, že za hranicemi Prahy vládne tvrdý feudalismus. Zlatá betonová džungle. Budu na tebe myslet, jo?

Autor: loony
Datum: 29. 08. 2005, 19:24:15

to budeš velice hodná... můžeš začít zítra někdy kolem deváté a skončit někdy odpoledne, jo?

Autor: Eliška
Datum: 28. 08. 2005, 20:01:45

Ja jsem taky mestacka kazdym coulem. Carrefour mam za rohem a s uzardenim musim priznat, ze nejaky konzum mi ani trochu nechybi.
To, ze se musim poradne ucit, si rikam, hlavne kdyz musim nekam na brigadu. Td uz sestym tydnem budu myt okna - 8h denne, zacatek v sedm:(((......Aspon budu mit penizky:)

Autor: Jojo
Datum: 28. 08. 2005, 14:17:52

Mas uplnu pravdu, ja tiez neznasam chodit kopat zemiaky a odpornu spinu starej slovenskej (a mozno i ceskej) dediny. Neznasam dedinu, nechcem tym nikoho urazit, cest vynimkach, ale dedina ja vacsinou stelesnenim zaostalosti a zaroven polnohospodarskej prace do umoru... neznasam to

Autor: loony
Datum: 29. 08. 2005, 19:25:49

přesně, jak jsme tam byli v sobotu, poslouchala jsem chvliku, o čem se bavili lidi na vedlejším poli... hrůza

Autor: Me
Datum: 28. 08. 2005, 13:19:22

Jajda-co mi to připomíná???:) Úmorné prázdniny strávené s aktivní důchodkyní, nutící mě do všech možných zahradnických prací??? Plení česneku, okopávání brambor, tlumení pejsčího vytí při pohledu na staženého králíka, jojo, chápu tvoji nechuť... naštěstí teď...sedím ve svém útulném bytečku, hledím do klávesnice a využívám okamžiku, kdy je počítač volnej...

Autor: Petka
Datum: 28. 08. 2005, 12:22:07

No schodou okolností má polovička rodiny pochází s vesnice,ale já mám štěstí....Mně nikdo na brambory nevolá,od té doby co jsem si jako málá málem ukopla prst tak ne...To když po mě něco chcou buď mě nedovolaj nebo nenajdou.
Pro mě je zase uklidňující si nazout kopačky a hrát s klukama kopanou,nebo si běhat po Berninu či sednout si k počítači,pustit Pink Saporty Eminema nebo cokoliv jiného co se dá poslouchat a něco psát,nebo si číst.
(já se chci omluvit za velice čassté opakování slovíčka nebo....)

Autor: matero
Datum: 28. 08. 2005, 09:03:09

Hm, takhle to vnímáš teď. Časem pochopíš, že pro babičku je tohle nejlepší způsob, jak vyjádřit, že na Vás myslí, že Vás má ráda. Ona ráno vstane a hned maká - až do večera, do noci. Je jedno, jestli je uvázaným nebo dobrovolným vězněm. Je to prostě její životní styl. Kráva se sama nepodojí, prase v chlívku se nenalapá vzduchu, i ty blbé slepice vyžadují žrádlo namíchat. Nejde si sednout, složit ruce do klína, zamíchat lžičkou v kafíčku a jen tak filosofovat o životě, jinak vše živé chcípne, zelenina, kytky zvadnou. Ano, pořád je spousta práce, není čas na nic... ale je nádherné pozorovat koťata, jak si spolu hrajou, nová poupata na růžích a nádherný západ slunce nad lesem, každý den jinou zář odrážející se v měsíčcích a rudých růžích...
Zkrátka vše má něco do sebe.

Autor: Arlondia
Datum: 29. 08. 2005, 00:03:31

Tyhle kecy by tě hodně rychle přešly, kdybys věděl, o čem žvaníš. Pokud máš za sebou den na statku, na kraviny tohohle typu nemáš ani pomyšlení. Zkusil jsi někdy skládat seno? Bezvadná práce. Třetí den, kdy vstáváš o páté a chodíš domů před osmou (s jednou přestávkou na oběd + malé pauzy pro kuřáky), ti balíky padají na hlavu, protože máš ruce tak bez vlády, že je skoro neuzdvihneš. Bříška prstů i dlaně si musíš motat do obvazů, aby se k nim prach, který máš v očích, vlasech i v puse, nedostal. Nevěřil bys, jak vražedná je to kombinace- ostré provázky, co se ti zařezávají do rukou, a prach.
A s obilím taky není žádná legrace. Záda z něj bolí stejně tak dobře, jako z brambor.

Víš, statek neznamená jen třikrát, čtyřikrát denně nasypat zrní slepicím, podojit krávu (pro zručné deset minut práce), zalít muškátový truhlík nebo vyvenčit Alíka. Je to otročina. A mít za zády takový bič, jaký jsem zažila já, to je přímo peklo.

Když pak přijdeš domů, jsi tak strhaný, že na nějaká koťata nemůžeš mít ani pomyšlení. To jsem spíš vždycky ráda, že na ně únavou nešlápnu. A rozplývat se nad růžovými poupátky jako Mácha nad jezerem, to snad ještě nikoho, kdo ví, co je práce na statku, nenapadlo. Západ slunce znamená pro básníky inspiraci. Pro statkáře vysvobození v podobě postele.

Tak přestaň fantazírovat o sluníčku nad lesem odrážející se v růžích (aspoň když mluvíš o vesnickém životě). Ona ani ta babička si během práce neříká "Ach, jak já mám ráda tuhle práci z lásky..." To je nesmysl.

Sorry za ten příkřejší tón, ale nemůžu si pomoct. Já jako městský člověk zvyklý na kina, hospody, bary, restaurace, obchody, módu, knihkupectví a další miliony drobností, které patří ke každodennímu životu, mám k vesnici dost vyhraněný názor, protože jsem si na pár let zažila, co to znamená. A když někdo začne vykládat o tom, jak krásné jsou na vesnici v noci hvězdičky, pění mi krev (já jsem ty hvězdičky snad v životě neviděla, na to prostě chybí síla).

Autor: matero
Datum: 01. 09. 2005, 22:10:18

No, řekla bych, že a) ne všichni na vesnici mají statky, dokonce bych řekla, že těch statků tam nikdy není nějak zvlášť a
b) já na vesnici bydlím

Autor: Arlondia
Datum: 02. 09. 2005, 13:40:12

Jo, takovej domecek nekde na tiché vesnicce, to je mozná neco jiného. Ale já jsem se setkala jenom s neskutecnou drinou na polorozpadlém hospodárství, na kterém jsem taky makala, aby se tam dalo bydlet, kdyz jsme zrovna nedelali sezonní práce. Takze je ze mne skolená hospodyne, pokrývacka, zedník, drevorubec, uklízecka apod.

Autor: matero
Datum: 12. 09. 2005, 22:05:57

Vzpomínám si, když jsem byla ještě dost malá, že jsem se nachomítla tuším zrovna k vydobývání řepy a k přípravě dotyčné rostliny pro zvěř - pro mě to byla pěkná makačka, zbavovat to listí, nikdy jsem nic takového doma nedělala, vtom přišel strejda a věcně mně sdělil, že jsem k ničemu, mamka, to byla dříč, vy ostatní nestojíte za nic... no jak to mohlo dopadnout - s brekem jsem utekla

Naposledy, když jsem se s ním viděla, mi daroval křížek, co dostal od nějakýho opata z Irska - byl celej šťastnej, že si ho někdo všímá, že si s ním někdo popovídá, když na něj nikdo doma pro samou práci nemá čas a náladu...

zajímavé, jak se někdy věci zvrtnou

Autor: Aries
Datum: 12. 09. 2005, 22:08:14

Tohle bys mohla rovnou tisknout a zarámovat. Povídka ze života a není co dodat.

Autor: matero
Datum: 12. 09. 2005, 22:20:17

Jo, to je fakt. A navíc - zcela pravdivá

Autor: loony
Datum: 28. 08. 2005, 19:20:50

hm... koťata tam v životě nebyly, růže nemáme, při západu už jsem naštěstí většinou doma a na les se klidně můžu dívat taky (jen ty Dukovany kousek vedle to kazí)... hele, já vím, že oni to tak prostě berou, že byli vychováni v době, kdy nebylo maso ani cukr, a proto, když jsme nedávno počítali zásoby, tak jsem se dostala asi ke 120 kg krystalu... že v jejich době znamenalo sednout si do chládku flákání, a to prostě nemohlo existovat... no, snad je to tím, že já odmalička nesnáším manuální práce, možná tím, že jsem proti babičce mírně zaujatá od doby, co jsem tam byla na prázdninách, kdosi donesl pýchavku, ta se usmažila, říkala jsem, že to páchne a že to jíst nebudu, ale donutili mě, večer jsem se z toho pozvracela a bábi došla k závěru, že to mám z těch limonád a uprostřed těch největších veder mě nutila pít odporný a hořký a hnusný a horký čaj... fuj, ještě teď se z toho otřásám...

Autor: matero
Datum: 01. 09. 2005, 22:26:28

Kdysi jsem v nostalgické náladě sama sobě přiznala, že já žít ve stejných podmínkách, jako oni a zažít všechno, co zažili prarodiče, jednoduše bych nepřežila. Stále se k tomuto názoru kloním, protože to, čím museli projít, bych nikomu nepřála.
... často se trápím tím, že nejsem ani zdaleka tak silná a zásadová, jako oni... možná jsem se poučila?... ale to není to, co bych chtěla

Autor: Aries
Datum: 01. 09. 2005, 22:42:09

Viš, tohle nemá cenu si vyčítat. Já mám sice všechny prarodiče i rodiče původem z města, takže brambory nehrozí, ale zato mám manžela z chudé rozvojové země. A taky občas doma posloucháme kázání, jak on když byl malý, tak musel nejdřív obstarat koně, pak se dopravit do školy o několik kilometrů dál a po návratu rovnou makat na stavbu nebo na pole neexistovalo, že by se třeba vymlouval na nějaké domácí úkoly. Jenže mi připadá scestné vymýšlet našim dětem zbytečnou práci, která není nutná, jen proto, aby si to taky zkusily. A taky jsem zažila každodenní praní na valše ve studené vodě a podobné legrácky a vím, že třeba moje tchyně to tak dělá pořád. Ale já nemusím a tím, že bych to případně dobrovolně dělala, jí stejně nijak nepomůžu. Zkrátka tady a te´d jsou podmínky jiné než jinde a jindy. Zaplať pámbu

Autor: matero
Datum: 12. 09. 2005, 21:58:43

S tím nelze, než souhlasit... a přát si, aby se ty doby už nikdy nevrátily

Autor: matero
Datum: 01. 09. 2005, 22:16:11

To Tě lituji - my měli babičku u nás doma - měsíc a celou tu dobu louskala ořechy, ať jsem ji od toho hnala, jak hnala (krom jiného mi při plení zlikvidovala nějaké ty kytky včetně mladých jahod ) ... co mi vadilo, byla nutnost vaření a hlavně to, že se míchala do chodu naší domácnosti, to mi opravdu chvílemi tekly nervy, ale jinak jsem byla ráda, že tu byla, bylo to fajn... a i když se něco nelíbí, člověk má dobrej pocit, když je znát, že se hostu doma líbí...

Autor: bombarda
Datum: 29. 08. 2005, 16:18:53

Právě jsem k smrti vyděšená. Budeme se s manželem dobrovolně stěhovat na vesnici. Sice jsme se domluvili , že všechno co je živé a potřebuje nějakou péči vyřadíme z našich budovatelských plánů , ale po tom co jsem si tady přečetla budu tvrdě trvat na tom , aby jedinou ozdobou naší zahrady byly tůje.

Autor: matero
Datum: 01. 09. 2005, 22:18:25

Nenech se zastrašit - a ono Ti to časem stejně nedá... a ty zvířata - k nám chodí samy - už odchovávám třetího kočičího nalezence

Autor: bombarda
Datum: 13. 09. 2005, 16:40:26

Kočičky nesnáším. Takže, ty bych tak maximálně pochovala ( ano myslím do země ) a ne odchovala. Ale mám doma 2 králíky. Tak už to asi začíná. Bojom , bojim.

Autor: matero
Datum: 13. 09. 2005, 18:14:08

Jo, králíci. Když jsme byli malí, chcípla jedna samice a my jeden vrh mláďátek i odkojovali - pěkně kapátkem dostávali mlíčko v naší jídelně, vesele si hopsali po domě... měla jsem je moc ráda. Jenže vyrostli a - táta je zabil

Autor: Petka
Datum: 28. 08. 2005, 12:23:16

Autor: annna
Datum: 27. 08. 2005, 23:22:20

tý jo, úplně tě chápu... babička je vášnivá zahrádkářka a když jsem byla malá, chovala kachny a slepice, občas se koupila půlka prasete, živě si pamatuju jak se pořád vařilo nějaké maso a smrdělo to po celým baráku... brambory jsem taky párkrát vykopávala ale naštěstí jich nebylo moc. Na druhou stranu je tam na venkově moc hezky a já tam vždycky jezdila moc rádá...

Autor: Aries
Datum: 27. 08. 2005, 23:08:35

Tak jsem se sem šla kouknout a říkala jsem si cože, ono se ještě pořád jezdí na brambory? My jsme jezdili na gymplu každý rok povinně, ovšem ne na vlastní, ale na družstevní. A v květnu na chmel. Odporné to vzpomínky. A to jsem ještě o víkendech v podstatě dobrovolně chodila občas sbírat šutry (Železné hory za rohem, to víš), případně sklízet česnek nebo cibuli, protože jsem strašně nutně potřebovala ten ohromný výdělek, který někdy dosahoval i dvaceti korun.
Jinak velice se mí líbí, co píše o venkovu Cortázar: Venkov? To je to místo, kde chodí živá syrová kuřata?
Tenhle pán má velice podobné názory jako já :-)

Autor: loony
Datum: 28. 08. 2005, 02:04:16

já také nejsem názorově nijak daleko...

Autor: Christy
Datum: 27. 08. 2005, 22:59:16

Jsem měšťan každým coulem.......a jsem na to hrdá ;)) !Je nás víc než více.....asi nás je spíš hromada. Jako ty brambory.......joo, kdybych byla kouzelník, jednoduše bych zakouzlila Wingardium a bylo by ;))

Autor: Erid
Datum: 27. 08. 2005, 22:36:54

Neboj, nejsi jediná, koho to nebaví...
Tak třeba já... protože bydlíme na vesnici, tak máme samozřejmě pole, zahrádku... Sice už to není takové, jako dřív, ale pořád něco pěstujeme (hlavně ty brambory... no, a pak má mamka v zahrádce nějakou zeleninu) a každý den slyším věty typu: "jdi vytrhat trávu", "jdi zalít to a to"... a nebo "jdeme zabíjet husy (případně něco jiného)"... Začínám toho mít dost.
Ale na druhou stranu si neumím představit, že bych bydlela ve městě. Asi by mi vadila ta spousta aut...
Co se týče obchodu, tak ten nám zrušili před třemi lety... takže pokud něco zapomeneme koupit, tak máme smůlu (pokud to náhodou nemají sousedi)...
S tou knížkou s tebou souhlasím... nejlepší je někam "zmizet" a číst si...

uff... nějak jsem se rozepsala :)

Autor: Althea
Datum: 28. 08. 2005, 10:04:54

další nešťastník :))) Od trhání trávy už mám snad do konce života zažranou hlínu pod nehtama:))) nejhorší na tom je, že je to ta nejnevděčnější práce, protože za tejden je to tam zas...:) Ale dělat se musí, jak říká moje babi

Autor: loony
Datum: 27. 08. 2005, 22:50:28

jenže nejhorší na tom je, že babičce s dědem je 83 let... v takovém věku by měli být rádi, že jsou ještě jakžtakž zdraví... a oni si s tím prachsprostě zahrávají... dobře, říkají, že bez toho dobytka, polí a všeho by asi nedokázali žít, ale tak ať maj tam někde pár slepic, králíky, psa, ale prase?! Vždyť kolik toho sežere... A není to tak moc dávno, co jsme nasbírali přes devadesát pytlů brambor... A jsou na to v podstatě sami, pomoct přijedu já s tatíkem (a mamkou, pokud má čas - jakože většinou nemá)... jejich druhý syn bydlí přece jenom dál než my a jezdí tam jen sporadicky... jenže já tam prostě musím, jedno, že jsem domluvená s kámošema... navíc se zdá, že nějaký ten zbytek se bude dělat i ve školním roce... oni si prostě představují, že zavolají a my přijedeme, jenže já chodím na gympl a to už není vždycky taková sranda (a když k tomu připočteš, že jsem docela pečlivá, co se týče školy - aspoň ze začátku... vážně nemám čas... navíc těch koníčků, co mám...). Já vážně nevím...

Autor: Erid
Datum: 27. 08. 2005, 23:09:08

Tak s tím zahráváním si to znám... babča byla na operaci s očima a pak místo aby se šetřila, tak dělala a teď skoro nevidí. "Naštěstí" je v domově... přece jenom nejsme ze stejné vesnice a pořád někam jezdit taky nejde...
To já doufám, že se z té práce přes školní rok někaj vyvleču (aspoň z většiny). Letos totiž budu maturovat a mamka chce, abych se pořád učila :( Taky nic moc. Ale naštěstí mi moc nechodí do pokoje, takže si většinou čtu... i když, teď to asi moc nepůjde... A to bych potřebovala přečíst do matury ještě asi 20 knížek... To bude zajímavý rok. Ale říkám si, zvládli to i horší...

Autor: Althea
Datum: 28. 08. 2005, 10:08:01

mě se líbí jedno vlastně dvě přísloví týkající se maturity
Někdo září, jiný v září
Podzimní listí, maturitu jistí

Autor: loony
Datum: 28. 08. 2005, 02:03:35

to my jsme naší babičce asi deset let říkali, ať si zajde na oční (dobře, před deseti lety jsem se ještě nepřidávala). Poslechla nás asi před dvěma třema rokama. Má stejnou nemoc jako kdysi měla její maminka, občas prostě vidí docela dobře a občas je jako slepá. Docela velkou roli v tom hraje sluníčko, a proto, když se čeká až přijede někdo, kdo ty brambory vyoře, tak ona si nemůže jít sednout do chládku, ona musí na slunku ručně vykopávat aspoň ten jeden řádek... a vem si, jim je 83 - to je vážně o zdraví... mně je šestnáct a po čase se mi na tom poli začne dělat špatně (no, taky je to tím, že mám po mamce hodně nízký tlak a jak se pořád člověk zvedá - fuj)... a teď si vem, co to musí být pro ně...

Jinak, ty letos maturuješ? další člověk, kterému budu tiše závidět... ne přímo to, že už maturuje, jako spíš fakt, že maturuje před školním rokem 2007/2008, od kterého vchýzí v platnost §77 až bůhvíkolik - státní maturita...

Autor: Erid
Datum: 28. 08. 2005, 11:21:36

To rychlé zvedání znám taky... člověk se zvedne a pak se na místě skoro složí... A ideální je to v horku a na sluníčku... to je pak teprve sranda... Nějak přestávám chápat mamku. Je jí 55 a celý den dělá venku a pak přijede domů a jde do zahrádky...

No... co se týče té státní maturity... jsem ráda, že mě mine... ty nervy ti vůbec nezávidím... docela mi stačí ty moje... jinak, je mi devatenáct

Autor: Althea
Datum: 28. 08. 2005, 10:11:37

nojono, to tě lituju, já měla "z prdele kliku" jsem totiž narozená posledního srpna a doktorka mě jako malou nechtěla pustit do první třídy, abch za ostatními nezaostávala. Nakonec mě pustila, ale kdyby ji nepřemlouvaly i učitelky ze školky, statní maturita by mě neminula taky:)

Autor: Kikina
Datum: 27. 08. 2005, 22:21:55

plně s tebou souhlasim....mám babičku s dědou taky na vesnici, tak vim co to je........jezdíme k nim sice 4x za rok, ale to uplne stačí k tomu aby mě přešlo je chtít navštěvovat....ale nemůžu jim říct, že jim nebudu pomáhat protože by mě pomluvili všude okolo, že sem líná a jen se u nich válim...........ach, když oni mají tak krásnou zahradu a u ní malý krásný rybníks pár stromky o které se vždycky tak pohodlně opřu

Autor: Althea
Datum: 28. 08. 2005, 10:15:59

Mám taky tak nevděčnou babičku, vždycky závistivě kouká přes plot k sousedům, když jim přijedou příbuzný a pak už mi jen celej večer opakuje. Koukej vedle, jak maj šikovnou vnučku, Přijede-udělá-odjede.

Autor: loony
Datum: 27. 08. 2005, 22:42:05

to já nemůžu... jindy možná, ale letos určitě ne... jsou tam v ohrádce kačeny a letos jsou nějaký lítací a z ohrádky zdrhaj... tedy pokud beru spodní zahradu, ta horní, tam kačeny nejsou, tam jsou jen zaplevelený jahody, který musíme okopávat, hruška, kterou když jsem třásla, tak jsem byla ráda, že jsem nesletěla (je to vážně dementně rostlý strom... hm... a děda mi pak ještě málem nadával, že po týdnu začaly ještě nějaký padat a že je to kvůli mně, že jsem to třásla blbě... vždyť některý ty hrušky tenkrát pomale ani nešly utrhnout na sílu a já je mám třepat... no nic)... a pak teda máme ještě jednu zahradu, ale ta je zase u našeho včelína... mimochodem, jestli náhodou někdy budete od někoho brát med a ten člověk vám řekne, že to jedno kilo medu je o deset korun levnější, když máte vlastní sklenice a víčka, doneste mu, prosím vás, ty zavařovačky umyté, ušítříte jeho rodině spoustu námahy i nervů...

Autor: matero
Datum: 28. 08. 2005, 09:09:39

Měli jste jim to naplnit do těch zasraných, když si je nejsou schopni umýt

Autor: loony
Datum: 28. 08. 2005, 19:24:34

však to taťkovi poříd říkáme, ať to plní do těch špinavých, ale jemu se nějak nechce... ach jo, zkoušela jsi někdy drhnout několik let starou špínu? ještě když to jsou flašky po nějakém zavařeném mase... to se nedá... půl hodiny to drhneš, pak do toho strčíš ruku, přejedeš po stěnách a vidíš, jak máš kolem prstů černou špínu...

Autor: matero
Datum: 01. 09. 2005, 22:19:55

To je děs, to už stojí za to, omlátit to dotyčným o hlavu!