Vložil(a): waty
Datum: 13. 09. 2005, 17:49:19

Vím, že to nepatří do HP, ale je to pro mě moc důležité... už několik týdnů mi totiž vrtá hlavou, jak reagovat na určitou situaci, a to:
Představte si, že potkáte nějakého svého třeba spolužáka, kterého moc neznáte, a příjde vám nějaký smutný. Zeptáte se, co se děje a on vám po chvíli odpoví téměř se slzami v očích, že má nějakou nevyléčitelnou nemoc, o které se právě dozvěděl. Jak byste na to reagovali? Co byste mu odpověděli?

Děkuju za příspěvky, moc to pro mě znamená

Autor: Black Thestral
Datum: 14. 09. 2005, 11:57:18

no, upřímě řečeno, myslím že když to ten dotyčný člověk řekne tobě jako někomu, koho zas tolik nezná, chce být buď litován a utápět se ve vlstním žalu, a nebo dokázat, jak se statečný a popere se s tím, ale vzhledem k tomu, že breečí, tak to bude ta první možnost, takže jemu po chuti by bylo, kdybys ho začal(a) litovat, ale pravda je, že tím mu vlastně vůbec nepomůžeš .... jo, na tohle se asi budeš muset zeptat nějakýho chocholouška
ovšem teď mě napadá, takový objetí člověku vždycky pomůže, když je mu nanic

Autor: Ebženka
Datum: 14. 09. 2005, 11:51:17

taky se mi něco podobného stalo, ale kupodivu si vůbec nepamatuju, co jsem dělala. Mám matný dojem, že jsem prostě stála s tím člověkem a poslouchala, co mi říká. Možná jsem se trochu vyptávala, aby dál mluvil, a možná jsem řekla něco ve smyslu, že nikdy nic není definitivní a konečné (to nejsou ani ty dobré věci jako třeba láska, tak proč by byly ty špatné), ale co konkrétně, to nevím. Jak říkali ostatní v diskusi, naučit se to nedá. Tady člověk musí být hlavně opravdový a říkat a dělat to, v co sám pevně věří.

Autor: Hondrej
Datum: 13. 09. 2005, 22:51:47

V mém okolí už došlo na něco podobného.

Nejvíce mě mrzí (a myslím, že už jsem to tu někde zmiňoval), že nás škola neučí reagovat na určité stavy, ve kterých se ocitáme, a ocitat se budeme.

Autor: ave
Datum: 13. 09. 2005, 23:13:04

No nevím, ale naučená reakce je to nejhorší, co může být.
A opravdu netuším jak by tě právě na tohle mohla připravit škola.

Autor: Sebastien
Datum: 13. 09. 2005, 22:34:33

Pokud nejsi psycholog či psychiatr, nemáš za sebou výcvik v krizové intervenci apod. nemusíš se trápit tím, jaká by byla nejlepší odpověď. Myslím že v takové chvíli se nejvíce cenní tvoje spontánnost a autentičnost i když nevíš jak reagovat a co mu odpovědět.

Autor: Arlondia
Datum: 13. 09. 2005, 17:52:39

Pokud se to dozvěděl nedávno, je pochopitelné, ž je z toho špatný. Ale zaráží mě, ž o tom tak "snadno" říká "neznámému" člověku. Takové věci se neříkají snadno ani přátelům.

Ale pokud o jeho pravdomluvnosti nepochybuješ, doporučuji s ním "hodit řeč" a pomoci mu, jak jen bude v tvých silách. Každý má nějaký ten tělesný "problém" a pochopení či soucit je to nejlepší, co mu můžeš dát.

Autor: Eliška
Datum: 14. 09. 2005, 09:57:04

Lide jsou ruzni. Nekdo treba z nejakeho mne neznameho duvodu nechce, aby spoluzaci vedeli treba i o tom, ze musel do nemocnice se slepakem. Ale jinak souhlasim s Tibby, "neznamym lidem" se sveruje snaz.

Autor: Tibby
Datum: 13. 09. 2005, 18:22:27

já si právě myslí, že se to snadněji řekne neznámemu člověku, protožě zrovna má potřebu to někomu říct. říct to svým blízkým musí být mnohonásobně těžší.... opravdu ale nevím co bych dělala!určitě by mi ho bylo strašně líto a asi bych na něj byla milejší a snažila se s ním povídat víc než obvykle.to by ale záleželo na tom jakej názor bych na něj měla předtím.kdyby to byl člověk kterýho znam opravdu málo a jen se s ním semtam pozdravím asi by mě to chvíli trápilo, ale jinak bych nejspíš nedělala nic.život je krutej....

Autor: Arlondia
Datum: 13. 09. 2005, 18:24:59

Je. Hlavní je toho člověka neshazovat, ale ani zbytečně nepodceňovat. Někteří dokážou být prazvláštní, když se jim snažíte vyjádřit soucit poté, co se s danou skutečností sami smíří. Znám lidi, kteří po ztrátě někoho blízkého nsnesli o nebožtíkovi ani zmínku, soustrastné oko nebo přehnané soucitné chování... Je to těžké

Autor: Aries
Datum: 13. 09. 2005, 18:29:20

asi když vidíš, že o tom skutečně chce mluvit, tak ho opravdu poslouchat. Dát mu dost času. Neodpovídat, že ty máš zase moc úkolů do školy... Tohle je fakt těžké

Autor: waty
Datum: 13. 09. 2005, 19:03:00

Mě by tedy spíš zajímala přímo "ta" věta, kterou řeknete, když:
"Právě mi našli to a to...," podívá se na mě nešťastně.
"???" odpovím.
Chápete, ne?

Jinak díky moc za odpovědi

Autor: Hedera
Datum: 14. 09. 2005, 00:00:00

Ježíšmarjá, to je hrozný, můžu ti nějak pomoct?

Autor: Calanthe
Datum: 13. 09. 2005, 19:29:06

nevim to je těžký... znáš to určitě sama, že když si nešťastná a někdo tě do toho začne litovat, je to ještě horší, protože máš v tu chvíli pocit, že skutečnost je mnohem strašnější, než sis před tím uvědomovala. Na druhou stranu ale když se to dotyčný pokusí zlehčit, začneš si o něm myslet, že je to naprostej idiost a sobec, co vidí jen svoje problémy a o ostatní se nestará...

Autor: Aries
Datum: 13. 09. 2005, 19:05:14

jak se znám, já bych řekla ježíšmarjá. Ale jestli je to adekvátní, to teda nevím