Vložil(a): Aries
Datum: 09. 10. 2005, 14:43:06

Zajímalo by mě, jestli máte nějaký rituál, něco, co pravidelně děláte, aniž by to mělo nějaký praktický smysl? Jako příklad mě napadá hrdinka filmu Diamantové náměstí, co měla na zdi u vchodu do domu vyrytý obrázek vah a vždycky, když přišla domů, tak ho objela prstem. Děláte něco takového? Dáváte si třeba pozor, abyste vždycky šlápli na určitou dlažební kostku, když jdete přes nějaké místo? Otočíte dvakrát skleničkou, než do ní něco nalijete? Nastupujete do autobusu zásadně posledními dveřmi (jako já)? Děláte něco vždycky v určitém pořadí, i když je to jedno?

Autor: neviâthiel
Datum: 11. 10. 2005, 22:08:35

Vždycky, když nakoupím a dám věci do auta, zamknu. Pak to musím znovu odemknout a jít dovnitř.

Autor: bee
Datum: 11. 10. 2005, 18:49:17

vždy cez leto keď je najväčšie teplo tak si z knižnice požičiam knihu Boh Múch pretože má takú letnú atmosféru. nevadí mi že už to opakujem niekoľkí krát, je to môj rituál. ale iba cez leto.

Autor: Ismael Satro
Datum: 11. 10. 2005, 18:29:52

Jasně že mám. To vždycky zavraždím nějakého člověka, rozřežu břicho, vyndám vnitřnost a ty dám do tašky. Počkám na půlnoc a vydám se do nedalekého lesa. V hlíně udělám velký kruh, do prostředka dám ty vnitřnosti a pak skáču kolem toho kruhu a zpívám " umbaba umbabaum um baba um babaumbabumumum."

Pak ještě chodím na tuhle stránku a otravuju.

Autor: neviâthiel
Datum: 11. 10. 2005, 22:07:40

Hochu... prosím prosím... přijď na sraz a přines mi taky trohu hulení!

Autor: Ebženka
Datum: 11. 10. 2005, 20:17:39

někdy nás prosím pozvi, to chci taky vidět, prosím!

Autor: Aries
Datum: 11. 10. 2005, 18:46:41

Autor: Harríček12
Datum: 11. 10. 2005, 18:19:39

Nevím, jestli se tomu může říkat rituál, je to spíše psychická nemoc , ale vždycky když jdu někam ven, tak musím minimálně pětkrát zkontrolovat, jestli jsou zavřené dveře. A někdy se vracím i z venku. I když vím, že ty dveře jsou 100% zavřené, stejně se raději vrátím se přesvědčit.

Autor: neviâthiel
Datum: 11. 10. 2005, 22:08:06

Vítej v klubu.

Autor: klarinka
Datum: 11. 10. 2005, 20:20:56

Voldemorta stejně nezastavíš.....

Autor: Christy
Datum: 11. 10. 2005, 22:09:14

Nzedolný to optimista!

Autor: Já a jen já
Datum: 11. 10. 2005, 18:09:42

Když si naleju čaj z konvice, musím zkontrolovat, jestli tam neplave vosa. Když stojím někde venku, trhám trávu a jiné rostliny, co jsou zrovna po ruce. Když posluchám hudbu, tak chodím po pokoji a v ruce držím tužku. Když jsem sám doma a jdu dělat něco, u čeho mě nesmí nikdo přistihnout, znovu projdu celej byt a zkontroluju, že tu nikdo není, i když vím, že tam nikdo být nemůže. Když přijdu domů, několikrát zkontroluju, jestli jsem za sebou zavřel dveře a klíče visí na věšáku. To samé, když odcházím, kontroluju min. 2krát, jestli jsou dveře zavřené a klíče mám v kapse. Když jdu do školy nebo za školy, několikrát se ohlídnu na rameno, jestli mám svojí tašku. Když se o přestávce přesouvám do jiný třídy, tak se vždycky nejdřív podívám na dveře, jestli tam opravdu jsme, i když 100% vim, že tam jsme.

Autor: Ebženka
Datum: 11. 10. 2005, 20:19:51

to zní jako slibná kandidatura na titul "Miss obsedantní kompulzivita". A prosím, můžeš nám říct, co třeba doma děláš, u čeho tě nikdo nesmí přistihnout? Teda jestli to není mládeži nepřístupné.

Autor: J.T.
Datum: 11. 10. 2005, 16:38:58

Jo a jako malá jsem musela usínat na pravém boku, když jsem se otočila, většinou jsem se budila s noční můrou. Teď už to neplatí.

Autor: J.T.
Datum: 11. 10. 2005, 16:36:14

Když si dělám čaj (tak 3 - 5 x za den do půllitráku) musím do něj dát nejdřív med (když není tak cukr) a teprve pak citron. (Milovníci klasického čaje prominou.)

Autor: Ebženka
Datum: 11. 10. 2005, 13:22:26

Ještě jsem si vzpomněla: když pracuju, rovnám si na stole papíry do sektorů s geometrickou přesností (i když je za pět minut zase úplně rozházím). A když jsem se učila, přepisovala jsem si hlavní body učiva na malé kartičky a ty ještě na menší, a ty staré jsem po naučení zmačkala do koule a zahodila. Když jsem studovala na státnice, byla kolem mé postele závěj bílých papírových koulí a v ruce jsem držela štůsek malých sešitkových dvojlistů popsaných mikroskopickým písmem.

Autor: vesper wirtonus
Datum: 11. 10. 2005, 11:46:06

No tak nastupuje moje Monkovské ja. Keď idem cez prechod, tak musím vstúpiť na cetu pravou nohou- pretože ľavou sa zle odráža Taktiež, keď sme cestovali 3-4 hodiny autom počítala som autá, pohľadom preskakovala lampy. Ak to bolo možné, na chodníku nešľapem na okraje kociek- vďaka Bohu za betón, ktorý je krásne celistvý Prirodzene, musím zaspávať pri hudbe- najlepší je Fantóm opery alebo Harry Potter.Keď sa zamknem v kúpelni, najmenej 3krat skontrolujem zámok, ci som ho zamkla...ale to uz hranicí so schyzofréniou

Autor: Hermióna Granger
Datum: 11. 10. 2005, 09:47:59

Já se každý den maluji,ale doufám,že to zbytečně nedělám.Jinak nastupuju předními dveřmi,protože bych to potom musela celé obcházet,ale to asi není zvyk.Musím si každý druhý den umýt vlasy,jinak bych to nepřežila a když je v bytě bordel,tk mám strašný nutkání to jít uklidit,a dokud to neuklidím,tak nejsem spokojená.

Autor: kju
Datum: 11. 10. 2005, 09:11:18

Asi se teď projevím jako totální úchyl, ale vzpomínám si, že v dětství jsem dělala několik věcí, které by se možná vzdáleně kvalifikovaly.
- u gramofonové desky "Mach a Šebestová" jsem po hlášce "...a z Macha, Šebestové a Jonatána byli zajíci a pelášili k lesu..." taky nutně musela pelášit k lesu. Tedy - běhat po všech čtyřech okolo jedné naší velké pokojové rostliny. Nebylo to jen vyjádření radosti, byla to obsesivně-kompulzivní záležitost :o). Nešlo to neudělat.
- taky jsem trvala na otočení polštáře knoflíky pod záda (zde vidíte počátky fakírského asketismu v raném věku). Spát jinak by mi přišlo jako hříšné mrhání něčím svátečním a tak jsem bez knoflíků pod zády spala jen na Vánoce...

Autor: Lunkvil
Datum: 11. 10. 2005, 11:25:43

S tím Machem jsi mi připomněla, že když dávali Makovou panenku, vždycky jsem se převlíkala do červené sukně a tancovala jsem na začátku i na konci příběhu. Ono v podstatě se tam toho dělo tak málo, že to bylo prakticky celou dobu:o)

Autor: Artkele
Datum: 11. 10. 2005, 20:30:16

A víš, že si tě docela dovedu jako Makovou panenku představit?

Autor: Lunkvil
Datum: 11. 10. 2005, 20:38:27

Máš bujnou fantazii. Ale když už o tom mluvíme, znám člověka, který se jmenuje Emanuel a je tomu motýlovi docela podobný:o)

Autor: kju
Datum: 11. 10. 2005, 12:58:34

To je děsně roztomilý.

Autor: Lunkvil
Datum: 11. 10. 2005, 13:05:01

No jo, to bejvalo...

Autor: Ebženka
Datum: 10. 10. 2005, 11:49:58

hmm, to chce, abych se zamyslela. Dokud jsem ještě bydlela sama v garsonce, vždycky když jsem odemkla dveře, tak jsem zavolala :"Zlato, jsem doma!" (podle toho loutkového seriálu o dinosaurech). Míň jsem se potom sama bála.
Po babičkách mi zbyly dva zvyky - když nakrojuju nový chleba, dělám na něm špičkou nože tři křížky, a když strkám něco do trouby, tak s prvním plechem říkám "Pánbůh požehnej".
K posteli si dávám večer skleničku vody, i když se v noci nebudím a skoro nikdy se z ní nenapiju. To mě naučil partner. A téměř nikdy nepoužívám hlavní světlo - lustr v místnostech, kde jsem. Radši rozsvítím tři malé lampičky a dvě svíčky, než bych cvakla vypínačem od lustru.

Pak ještě patří k mým podivným zvykům, že se každé ráno maluju, i když mě to vlastně vůbec nevylepší a nevím tedy, proč to dělám.

Autor: Astoreth
Datum: 11. 10. 2005, 10:55:21

Zdá se že máme mnohé společné. Já při příchodu
domů vyřvávám ahoj miláášku (ovšem je to na psa) K posteli si dávám sklenku vody odjakživa a jsem schopna i vstát z vyhřátého pelíšku, když si vzpomenu, že jsem tak opomněla učinit. A velké světlo nepoužívám vůbec...lustr , mám spíš na ozdobu, nebo aby se neřeklo. Mám lampu s regulací intenzity světla a většinou si nechávám přítmí a svíček mám po pokoji jak na hřbitově o dušičkách. Na chalupě svítím jen svíčkama i když elektrika tam je. Prostě miluju mihotání plamene. A co se týče kreslení po obličeji...dělám totéž se stejným účinkem (jen když vím že jsem doma a nevystrčím nos z bytu, tak po sobě nečmárám.)

Autor: bombarda
Datum: 11. 10. 2005, 11:06:17

U mě doma je to taky jak o dušičkách. Miliju svíčky a oheň vůbec. Do krbu dokážu čučet hodiny.
Navíc si ulítávám na takových těch voňavoučkých olejíčcích do aromalampiček. Mám doma slušnou sbírku. A když jsme u toho líčení, bez make-upu nejdu ani s košem. Navíc jsem závislá na nakupování kosmetiky a parfémků.

Autor: neviâthiel
Datum: 11. 10. 2005, 22:13:44

Já mám ráda aromalampičky - to jsem chytila od mamky, ta jich má několik - a taky voňavé tyčinky.

Autor: Lunkvil
Datum: 11. 10. 2005, 11:22:36

To já jsem přesný opak. Teď v sobotu měla moje sestřenice svatbu, byla jsem tam i s jinými příbuznými. Ona se ráno líčila a já se bezostyšně přidala k táboru těch, kteří ji častovali poznámkami jako "to stejně nevylepšíš" a podobně. Potom říkala něco o laku na nehty a já se zatvářila tak nechápavě (skutečně jsem nechápala, co mi vlastně chce říct), že jsem u svého mladšího bratrance asi stoupla v ceně:o)

Autor: Esclarmonda
Datum: 11. 10. 2005, 18:21:37

Já do toho druhým nemluvím, ale sama jsem si na malování nějak moc nezvykla- a následkem toho mám vždycky, když se přece jen namaluju, divný pocit, že na mě každý kouká. A nikdy si nedělám fasádu, jen pusu a oči.

Autor: neviâthiel
Datum: 11. 10. 2005, 22:11:53

Jednu dobu jsem si připadala jako nahá, když jsem vylezla bez make-upu. Už asi rok jej ale nepoužívám.

Autor: bombarda
Datum: 11. 10. 2005, 11:28:09

U mě je to deformace z dětství, máma se maluje každý den. A mě už od 13 kupovala líčidla. V e 14 jsem se malovala každý den také a když jsem náhodou zapoměla. Ozvalo se z kuchyně: ,, Namaluj se ať jsi hezká. " . Od té doby mám pocit, že když se nenamaluju, nebudu hezká.

Autor: Lunkvil
Datum: 11. 10. 2005, 11:37:12

Tak naštěstí mi nikdo nepomohl vybudovat si takové iluze, že bych mohla být hezká, ať už namalovaná nebo ne...
Mimochodem, znáš tenhle:

Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi a viděl, že je to dobré.
Stvořil moře a souš a na souši rostliny a viděl, že je to dobré.
Stvořil na nebi slunce, měsíc a hvězdy a viděl, že je to dobré.
Na zemi stvořil nejrůznější zvířata, ptáky a ryby a viděl, že je to dobré.
Stvořil člověka k svému obrazu a viděl, že je to velmi dobré.
Nakonec stvořil ženu. Prohlíží si ji zepředu, zezadu, zprava, zleva, shora, zdola… „No, však ona se domaluje.“

Autor: bombarda
Datum: 11. 10. 2005, 12:58:57

Tak takle nějak to u mě funguje.

Autor: katak
Datum: 11. 10. 2005, 10:57:36

ale sviecky su rakovinotvorne

Autor: neviâthiel
Datum: 11. 10. 2005, 22:14:36

Jojo. Já je taky memám ráda, hlavně když mi je každé narozky a Vánoce dává bratr, protože jsou levné a mají se líbit.

Autor: Astoreth
Datum: 11. 10. 2005, 15:28:59

Spíš mi řekni, co rakovinotvorné není.

Autor: katak
Datum: 11. 10. 2005, 18:22:53

to je fakt,ale to bol len taky detail
a momentalne ma nic nerakovinotvorne nenapada

Autor: bombarda
Datum: 11. 10. 2005, 10:48:06

Ale tvoje zvyky s chlebem a plechy na pečení je náhodou moc hezký. Líbí se mi, když někdo dodržuje určité staré zvyky a tradice i dnes.
Vyzkouším to na vánoční pečivo, možná že letos budou místo smrtonosných bumerangů opravdové vanilkové rohlíčky.

Autor: Ebženka
Datum: 11. 10. 2005, 13:16:42

prozradím ti tajemství. Funguje to hlavně proto, že když se soustředíš a řekneš požehnání, zůstane ti pečení víc v hlavě a nezapomeneš vytáhnout plech. Takže skoro nic nespálíš. Takové jako Ommmmm... pro buddhisty.

Autor: Abigail
Datum: 11. 10. 2005, 18:41:20

A když si budeš něco pěkného povídat i při zdobení, tak ti toho potom více zůstane

Autor: Aries
Datum: 11. 10. 2005, 16:42:03

Dřív jsme jezdili domů na vánoce k mým rodičům a matka vždycky před večeří řekla, že přeje veselé vánoce a abychom se za rok zase všichni sešli. Když jsme tam byli naposledy, tak to neřekla (asi počítala s tím, že my už budeme ve vlastním), ale měla jsem z toho dost divný pocit

Autor: jane sofron
Datum: 11. 10. 2005, 08:59:25

K poslednímu bodu - utěšujík, dělám to taky a dokonce se stejnými pocity. Nicméně má to i své výhody - když pak večer nechám ksicht v umyvadle a chci manžela z legrace vyděsit, nemusím ani bafnout. Fakt, že si přitom ještě necvrnkul do trenek, svědčí o tom, jak velice statečného manžela jsem si vzala. :-)))))))

Autor: bombarda
Datum: 10. 10. 2005, 11:47:52

A ještě , když jedu autem a míjím kříž, nebo strážce cest , vždycky zatroubím.

Autor: bombarda
Datum: 10. 10. 2005, 11:41:31

Nesnesu , když je u mě nikdo moc blízko obličejem. Mám pak strašný pocit, že mi krade kyslík. Jsem li někde je lidí moc , mám ho málo a pak sebou seknu. Ty ..... mi ho prostě kradou.

Autor: Astoreth
Datum: 11. 10. 2005, 11:11:18

zde se rovněž přidám a vůbec nerozumím tomu, proč mají někteří lidé potřebu, když se mnou mluví, nebo prostě když na někoho mluví, přistupovat až těsně k němu, neřku li se ho dotýkat či jím cloumat a poplácávat ho. Porušení osobní zóny mi vadí v komunikaci, před takovými lidmi couvám, ustupuju a zuřím, když jim to nedojde a postupují za mnou....to je přímo děs. Jediná vyjímka v tomto případě je partner.

Autor: bombarda
Datum: 11. 10. 2005, 11:21:07

Nejhorší je , že jim to ve většině nedochází. Je to hrozný zvyk. Oni si asi myslí, že když ti něco budou vyprávět z centrimetrové vzdálenosti, tak ti to asi líp docvakne. Přímo z toho zuřím. Nemám taky ráda takové to pusinkování od známích. To nestačí podání ruky. To mi každej, kdo mě zná dýl jek pět minut musí zkoušet olíznout pusu. Je to nechutný. Taky při jízdě mhd přemýšlím nad tím, holik je tam v současné době miliard bakterií a každým kýchnutím někoho ze spolucestujícím přičítám. Když to dosáhne pro mě neúnosného množství. Vystoupím.

Autor: Astoreth
Datum: 11. 10. 2005, 18:09:24

Měla jsem pocit, že tohle píšu já. Z duše souhlasím.
Pusinkování taky nesnáším. Brácha jednou chodil s francouzkou a tam je to národním zvykem, chtěla jsem být zdvořilá, ale hrozně jsem trpěla.
A co se MHD týče.....Aries to napsala dobře, chápu masové vrahy. Ráno je tramvaj jako pojízdné TBC sanatorium a inkubátor pro nákazu jakéhokoliv typu. Přede mnou chrchlá nějakej asociál div že nechcípne (říkám si krutě - kéž by) a za mnou mi jinej kýchá a prská do vlasů. Nade mnou si někdo ani nezakryje pusu (i když je to zbytečné, ale alespoň něco) a chrmlá mi do obličeje a to se ozývá ze všech koutů tramvaje. Je mi na zvracení a nijak to nezakrývám. Vážně uvažuji o koupi auta. (Až sem přijde ptačí chřipka, tak díky MHD vymře celá Praha.
A k Ariesině poznámce se žvýkačkou...nesnáším to...dobytčárna, mlaskaj mi u ucha fuj....
Staršně jsem se rozohnila, ale to proto, že tohle všechno je denodenní opakující se nechutná realita.

Autor: Aries
Datum: 11. 10. 2005, 12:26:45

Párkrát jsem vystoupila předčasně z tramvaje, protože se na mě někdo lepil a ještě ke všemu žvejkal žvejkačku, což je kombinace, kdy začínám mít jisté pochopení pro masové vrahy

Autor: Fleur.Delacourova
Datum: 10. 10. 2005, 00:42:26

no tak ja nsesnasim uz hodne dlouho usinani za ticha, pokazdy kdyz du spat, pustim si cd(vedsivou soundtrack z nejakyho filmu), a u toho usnu

Autor: nit.rob.ran
Datum: 09. 10. 2005, 22:50:22

No, já sem zjistil, že sem takovej cvok, že usnu jenom v jedný poloze - musím ležet na pravým boku a hlavu mít opřenou o pravou ruku. Kdybych ležel na levým boku nebo na zádech, tak asi neusnu nebo co...

Autor: jane sofron
Datum: 10. 10. 2005, 11:27:45

Ano, ano. A já ještě musím mít zmuchlanej polštář do přesnýho tvaru a peřinu utaženou kolem krku tak pevně, že se skoro škrtím. A taky musím prudce a hlasitě cloumat dveřmi, než odejdu z domova nebo z práce, abych si potom později vzpomněla, že jsem cloumala a nevracela se tedy zpátky, jestli jsem fakt zamkla. Ale tady už nejde o rituál, nýbrž o psychickou poruchu. Rezignujík

Autor: Ebženka
Datum: 10. 10. 2005, 11:33:39

dveřma cloumá můj partner, ale toleruju mu to. Není to tak hrozné.

Autor: NItea
Datum: 09. 10. 2005, 22:35:58

A ještě jsem si vzpoměla... asi tak poslední rok spávám s hůlkou pod polštářem

Autor: NItea
Datum: 09. 10. 2005, 22:20:28

Pokud už dojde k tomu, že věším prádlo, věším na každou šňůru prádlo zásadně pomocí kolíčků stejné barvy. Pokud jich už mám málo, tak alespoň obě ponožky musí být vedle sebe a přišpendlené kolíčkem stejné barvy nebo všechny kolíčky na jednom kusu oblečení. A pravidelně střídám barevné pruhy.

Autor: neviâthiel
Datum: 09. 10. 2005, 21:59:19

Když přijdu do svého pokoje, otevřu okno. Když je venku mínus dvacet, otevřu jen na špehýrku. Tady na koleji to dělat nemusím, ono větrá i když jsou zavřená okna:-)))

Autor: Mrs Weasley
Datum: 09. 10. 2005, 19:34:30

Tak ja toho uz tak vela nemam...kedysi som mala strasne vela takych ritualov, napr. vzdy, ked som rano vysla z domu (mimochodom vzdy zadnym vchodom, aj ked spredu to bolo ovela kratsie), musela som sa 4krat obzriet, napravo, nalavo, napravo, nalavo...netusim preco, proste som to vzdy z nejakeho nepochopitelneho dovodu urobila. Alebo som v spajzi vzdy otacala vsetky nadoby etiketou dopredu. Tiez neviem preco. Z tych cias mi ostalo len to, ze kazdy den uz asi 5 rokov vstavam zasadne pravou nohou-aspon mam z toho dobry pocit

Autor: Alexis
Datum: 09. 10. 2005, 19:30:40

hmm...nemuzu cist uadnou knizku, na ketere by byl obal...proste musi pryc (ale vetsinou tu knihu trochu znicim)
vzdycky musim spat u dveri, abych vedela kdo prijde, a asi abych mohla, co nejrychleji utect...!

Autor: Zlatoslav Lockhart
Datum: 09. 10. 2005, 16:48:36

No, žádný můj rituál mne nenapadá, ale můj brácha vždycky, když jsem do pokoje, šlápne na dřevěný práh pod nimi, který tím posune, což mi strašně vadí, protože dveře pak nejdou zavírat a já ten práh zase musím vracet na původní místo.

Autor: Aries
Datum: 09. 10. 2005, 16:51:06

Tak to máte vlastně společný rituál - to není špatný

Autor: Esclarmonda
Datum: 09. 10. 2005, 16:33:27

Cestou na metro chodím po obrubníku. (Většinou a když tam nejsou zaparkovaná auta).

Autor: Birute
Datum: 09. 10. 2005, 15:42:53

Mně se líbila Amélie z Montmartru, jak vždycky před velkým rozhodnutím sebrala nějaký kamínek a strčila si ho do kapsy.
Někdy když vystoupím z autobusu u nás na vsi, jdu po obrubníku nebo si utrhnu zrnka z nějakého stvolu trávy, jdu a hodím je vpravo vlevo a vpravo.

Autor: Christy
Datum: 09. 10. 2005, 15:37:21

Mám takový pocit, že určitě něco takového dělám, jenom si nemůžu vzpomenout co.
Hmm.......no jistě! Tak například umírám bolestivou smrtí, když jsou někde otevřené dveře. Většinou, tedy alespoň u mě v pokoji mi to strašně vadí a i kdyby to měla být poslední věc, kterou udělám, prostě ty dveře zavřu.
A taky si v koupelně nerozhrnuju závěs, nemám ráda ve vaně přítmí. Taky mám nutkání ve všech místnostech otevírat okna, aspoň trošinku (ovšem čím víc tím líp.)
- Tak nevím, jestli to jsou zrovna dobrýé příklady....

Autor: Kestler
Datum: 11. 10. 2005, 14:48:55

Já vždy když sedím ke dveřím zády musím je mít zavřené jinak mam pocit,že mě někdo přepadne a já nic nebudu vědět takto mam aspon jistotu,že uslyším ty dveře

Autor: Esclarmonda
Datum: 09. 10. 2005, 16:34:33

Já taky nemám ráda otevřené dveře, zvlášť když je skrz ně vidět na mě.

Autor: Fleur.Delacourova
Datum: 10. 10. 2005, 00:43:27

tak to ja taky

Autor: Aries
Datum: 09. 10. 2005, 16:35:56

Já nemám ráda otevřené dveře za zády. Ale to už bude spíš nějaký atavismus

Autor: Astoreth
Datum: 09. 10. 2005, 18:54:55

Tak tady se musím přidat. Nemám ráda otevřenou místnost. Neusnula bych, s dveřmi otevřenými.
Ve veřejných prostorách musím mít za zády zeď. Nesedla bych si zády k místnosti nebo ke dveřím.

Autor: NItea
Datum: 09. 10. 2005, 22:29:40

Já bych taky měla něco k tomu spaní, já si zase čas od času musím otočit hlavu k nohám... prostě si dám na jednu nebo dvě noci polštář na druhou stranu postele. A otevřené také dveře nesnáším, obzvlášť mi vadí pokud jimi táhne!

Autor: Sothis Blue
Datum: 09. 10. 2005, 16:37:54

Rozhodně. Za zádama je nejlepší pevná zeď.

Autor: Sue
Datum: 09. 10. 2005, 18:20:36

Zcela souhlasím..to je největší jistota...=)

Autor: Dott
Datum: 09. 10. 2005, 15:30:42

Myslím, že namám nič, čo by mi vydržalo celý život. Asi tak od troch do dvanástich rokov som jedla každé ráno (no, ak som bola doma v táboroch a škole v prírode to nešlo) krupičnú kašu. Presne jeden tanier posypaný grankom. No potom, jedno ráno som sa zobudila s tým, že mi zo dňa na deň prestala chutiť. Odvtedy, a je to už pomerne dlho som sa jej ani nedotkla.

Autor: Sothis Blue
Datum: 09. 10. 2005, 15:14:32

Ladím kytaru od hlubokýho éčka k vysokýmu. Počítá se to?

Autor: Aries
Datum: 09. 10. 2005, 15:16:26

nemohu posoudit, ale jestli je jedno, odkud začneš, a ladíš takhle z nějaké nedefinované osobní posedlosti, tak se to počítá :-)

Autor: Sothis Blue
Datum: 09. 10. 2005, 16:14:00

Jedno to je, protože používám ladičku a můžu ty struny brát v naprosto libovolným pořadí, ale kdybych to dělala jinak, připadala bych si hrozně divně.

Autor: Sue
Datum: 09. 10. 2005, 18:21:43

No tak myslím že se to počítá...:D

Autor: Lunita
Datum: 09. 10. 2005, 14:59:34

Väčšinou vstupujem do dverí pravou nohou. Čo sa týka busov, u nás sa nastupuje iba prednými dverami, takže vždy prednými
Hmmm, veď ja dodržiavam toľko rituálov, ale teraz ma nevie nič napadnúť...

Autor: klarinka
Datum: 09. 10. 2005, 14:55:30

Dřív jsem toho dělala hodně, ale pak to nějak opadlo
Nejhorší bylo, když jsem jako malá šla po chodníku, a nesměla jsem šlápnout na čáry. Nakonec jsem z toho byla tak zblblá, že jsem nemohla přestat- ikdyž by se nic nestalo.

Ale teď? Musím přemýšlet...

Autor: Arlondia
Datum: 11. 10. 2005, 15:08:32

Tak v tom se shodnem. Obcas se pristihnu, jak zamyslene preskakuju veskeré cáry a slápnout na kanál, tak asi dostanu infarkt

Autor: Aries
Datum: 09. 10. 2005, 14:59:56

Já jsem pravidelně namotávala babičce retízek se špuntem kolem kohoutku v koupelně, myslím, že jsem s tím začala, když mi byly asi tři, říkalo se tomu přivázat kravičku, a babička se vždycky naoko naštvala. Vydrželo mi to, dokud byla babička naživu, naposledy jsem namotala řetízek tuším někdy ve třiceti

Autor: Esclarmonda
Datum: 09. 10. 2005, 16:46:52

No vida, to jsem dělávala taky. Snad ne pořád, ale často. A taky jsem bouchala dveřmi o záchoda, místo abych je dovírala na kliku, takže pořádně nezaklaply. To tátu pěkně štvalo.

Autor: Aries
Datum: 09. 10. 2005, 17:02:00

Bouchání dveřmi celé mé drahé rodinky mě přivádí naprosto k šílenství, nejhorší to bylo, když ještě byldel kluk doma a večer se t ovšechno začalo trousit do koupelny. jeden - třísk jedny dveře, třísk druhé dveře, pak zase zpátky třísk, třísk, pak druhý .totéž. Už léta trpělivě vysvětluju, jak funguje takové to zařízení, co se jmenuje klika, marně. Ale že by šlo z jejich strany o rituál mě nenapadlo. Pořídím si teda vatu do uší

Autor: NItea
Datum: 09. 10. 2005, 22:33:36

Tak to se předem děsím co mě po létech od potomků čeká. Snad mě může utěšovat, že u koupelny máme dveře zasunovací do stěny. Takže zbývají už jen ty od záchoda...

Autor: neviâthiel
Datum: 09. 10. 2005, 21:53:43

A hele, ty máš snapeoidní rodinku!

Autor: Aries
Datum: 09. 10. 2005, 22:04:07

Snapeoidní? ne že bych si o dotyčném myslela něco moc lichotivého, ale předpokládám, že princip kliky asi pochopil. Moje rodinka bude mít spíš něco společného s třaskavými skvorejši

Autor: neviâthiel
Datum: 09. 10. 2005, 22:17:47

Tak to ti potvrdím, vypadají jako časované miny...

Autor: klarinka
Datum: 09. 10. 2005, 15:02:53

Ježíšku, to je mazec
Já, než jsme se přestěhovali, to mi bylo asi 15...jsem pravidelně když jsem šla domů otevřela branku a musela jsem se na ní zhoupnout

Autor: Aries
Datum: 09. 10. 2005, 15:10:06

no vidíš, přesně něco takového jsem chtěla slyšet

Autor: katak
Datum: 09. 10. 2005, 14:50:50

nie,vzdy robim vsetko v inom poriadku,nikdy si nic neplanujem,ani nemam nijake ritualy (ak sa nrata ranne umyvanie zubov atd )
ale nastupujem vacsinou do autobusu zadnymi dverami,ale preto,ze vzdy idem neskoro a utekam a zadne su najblizsie
ale co robim pravidelne a nema to prakticky vyznam je to,ze nosim len pasikove ponozky

Autor: Zyan
Datum: 11. 10. 2005, 22:19:23

když se mdoma sám, kontroluju dveře tak po 30 minutách::) ::)
pouslouchám, co se kde děje..
nesedám si zády ke dveřím
nerad s isedam zády k oknu
paranoia::)