Vložil(a): Morlang
Datum: 12. 10. 2005, 23:18:32

Náhle klečel uprostřed vyprahlé stepy. Vstal. Rozhlédl se. Oblohou šlehaly černé plameny, neexistovaly žádné barvy. Mezi plameny se občas mihl jakýsi obraz. Obrazů bylo spousta. Jakýsi muž, náhle přeseknut zábleskem letícího ostří. Statek v plamenech. Obrovská prchající armáda skřetů. Můž svírajíc v ruce jasně zářící meč... Pohlédl na sebe. Košile z černé varaní kůže, rukavice z kůže hadí, černý plášť s bílým "M" uprostřed, temná kápě, hnědé kalhoty a temně rudé boty. Prázdná pochva.Zamyslel se. "Co se stalo?" "Zemřel jsi." Prudce se otočil. Před ním stála zahalená postava. Runy, kterými byl poset její oděv jako by přitahovaly.... lákaly.... "Kde je můj meč?" "Zřejmě si ho neměl ve chvíly kdy jsi zemřel." Postavě nebylo vidět do tváře. Snad ani žádnou tvář neměla. Hlas jakoby přicházel odevšaď. "Jak jsem zemřel?" "To ti říct nemohu." "Potřebuju to vědět!" "Stejně jako to chtěli ti před tebou a budou chtítti po tobě. A já vždy odpovím stejně: JÁ ti to nemohu říct."Muž pohlédl na pustinu okolo sebe. "Tohle je tedy konec?" "To záleží na tobě." Pohlédl na prázdnou pochvu. "Potřebuji můj meč." "Proč? Zde ho není potřeba. Zničil již mnoho životů." "Má paže je zničila. Ten meč byl můj život. Potřebuji ho. Bez něj -" "Nedokážeš žít?" Muž přikývl. "Stejně jako on nemůže žít beze mne." Temná postava jako by váhala. V tu chvíli se místo kde stáli rozostřilo. Postupně se vše vytrácelo. Stébla, kameny, písek, prach.... země.Trvalo to jen chvíli - nebo věčnost. Pak se vše objevilo znovu. Zahalená postava přistoupila blíž. "Dobrá tedy." Runy náhle stříbrně zazářily. Šedá ruka poodrhnula záhyb šatu a druhá vytáhla přízračnou čepel. Dlouhá katana, jakoby neexistovala. Byl to jen jakýsi letmý obraz, který se mohl každou chvíli rozpadnout. Postava přistoupila až před muže. "Máš jen jednu šanci. Jen na tobě je, jestli se meč ztratí nebo zhmotní." Muž stáhl kápi.Černé vlasy uchopil vítr. Oči zaplály při pohledu na meč. Jasně modré oči, zde však ztratily svou zář. "Allaii." Meč se zachvěl. "Allaii, můj bratře. Pojď ke mě." Okolni svět se opět změnil. Vše se zastavilo a sledovalo boj. Plameny vířili kolem dvojice postav. Meč zazářil. "Allaii, příteli, vrať se ke mně! Přijď! Dovol mi tě opět ucítit v mé prázdné dlani!" Plameny vířili rychleji. Vítr foukal. Zem praskala. "Znovu budeme společně žít! Znovu se spojíme v jeden díl!" Meč se zachvěl. Muž natáhl ruku. A sevřel jílec. Tráva vzplanula černým plamenem. Obloha se spojila se zemí. Obrazy za plameny niní volně přecházeli po zemi. Kamený muž uchopil meč za ostří, snažejíc se vyrvat ho muži z ruky. Další a další stvůry a nestvůry se snažili přerušit spojení s mečem. Meč náhle vyklouzl muži z rukou. Zmizel. Nebe se odtrhlo od země. Nastal klid. Muž padl na kolena. "ALLAII!!!!" Řev prolétl pustinou. V tu chvíli se poprvé na mužově obličeji objevila slza. Postava opět promluvila. "Už je pozdě. Nemůže se vrátit." Muž klečel v prachu na zemi. "Prosím vrať se. Prosím. Vrať se ke mě... prosím..." "Nemůžeš ho vrátit. Prosit jsi měl před tím." Muž neposlouchal. Neustále prosil. Náhle zmlkl. Jeho ruka začala kreslit na zem obrazec. Mužův hlas s náhle jiným přízvukem zvolal: "Aure Entulva! Meletya ohtare! Quinganja ranco macilyanen Allai!" Postava nohou rozprášila nakreslený znak. "Zde nemají kouzla žádnou moc...."Muž vstal. Na jeho větrem ošlehané tváři se objevil úsměv. "Vrací se." Postava v plášti se rozzlobila. "Tvůj meč je ztracen! Pochop to smrtelníku! Tvá kouzla ho nemohou vrátit! Vždyť tvé kouzlo se ani nezdařilo!" Muž pohlédl do místa zahalencových očí. Úsměv nezmizel. "Jenže já kouzlit neumím. A nikdy jsem neuměl." Země se zachvěla. Z nebe vyšlehl plamen a pohltil mužovu paži. Ten se pouze narovnal, poodstoupil a vytáhl ruku z plamenů. V ruce svíral jílec meče. "Allai! Meč jemuž byl dán život!"Postava se odmlčela. "Dobrá. Tohle jsem opravdu nečekal. Teď už by jsi snad mohl vyrazit." Muž zasunul meč do pochvy. "Vyrazit kam?" Postava zdvihla paži a ukázala černým prstem do pouště. " Musíš přejít poušť." "A potom?" "Čeká tě poslední soud. Tam se dozvíš jak jsi zemřel a co tě čeká." Muž se usmál. "Takže další dobrodružství?" Postava přikývla. Zasvištělo ostří. Muž pozdvihl meč. "Tak to abychom vyrazili." A vykročil svižným krokem do pustiny..........

(a jaké je to podle vás po smrti?)