Artkele
|
Žvanění o psaní - 15.02.2014 13:58
Milí ostatní autoři (vy-víte-koho-myslím), potřebovala bych probrat teoretickou otázku ohledně psaní, takže jsem založila nové téma! To už se tu dlouho nestalo!
Nicméně, jak děláte přechody mezi scénama? Já jsem zatím vypozorovala, že je nejlepší scénu rovnou utnout, vrazit tam vlnovku (hvězdičku, obrázek, ...) a začít s novou scénou. Jenomže s tím jsou dva problémy:
1) Pořád mám pocit, že před tím "utnutím" by mělo být nějaké vyvrcholení. Jenomže to mi celkem často přijde v podobně přímé řeči.
Např. "Protože jsi debil," zvolal zoufale, otočil se a odešel.
Jistě si všimnete, že vyvrcholení je na slově debil, ale potom se ještě odehrává nějaký děj. V tomhle případě to není problém, protože se to vejde do jedné věty, ale jindy mi to vychází tak nějak divně. Postava mi potřebuje někam přejít, nemá kam přejít, cítím, že by se tam mělo ještě něco stát... Ale zas na druhou stranu mám pocit, že to zbytečně natahuju. Samozřejmě se to dá nacpat do další scény, ale tam to zase vypadá blbě.
2) Nepřeháním to s tím sekáním? Někdy mám dojem, že bych rovnou mohla psát v drabblech (a někdy mám chuť to doopravdy zkusit). Mám dojem, že mám takový styl psaní z akčních filmů - záběr, událost, střih. Trochu mě v tom podporuje i Scrivener, ve kterém se vlastně píše po scénách. Jen si ale říkám, jestli to nepřeháním a hlavně, jestli by se někdy nevyplatilo trochu scény propojit. Jak to máte vy?
3) Propojovací scény - klasicky, když někdo odněkud potřebuje přijít. Ve filmu tam mrsknete novozélandskej kopec a bandu trpaslíků, ale v textu s tím trochu bojuju. Teď zrovna potřebuju napsat, že odněkud někam došli. Je to cca 11 km, cesta na půl dne, ale nic se během ní nestane. Jenomže pokud jí tam jen zmíním mezi řečí v další scéně, bude tam ta vzdálnost tak nějak pocitově chybět. Nějak nevidím, jak z toho vybruslit jinak, než že si na tu cestu nějakou událost vymyslím, ale to je zas takový umělý nafukování
Vím, že se nejspíš nedobereme ničeho konkrétního, ale zajímal by mě váš názor.
|
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
Aries
|
Re:Žvanění o psaní - 15.02.2014 21:43
Já jsem dokonce přímou řečí dvakrát skončila celou povídku. Jde to, ale když je to moc často, tak to asi opravdu začne být nápadný a takový trochu klišovitý.
Vyvrcholení se dá udělat i tím, že tam vlastně není závěr. Třeba "podíval se a nestačil se divit". A co vlastně viděl, to je až v další kapče.
A to propojování se dá udělat nějakým popisem. Nakonec můžeš klidně i popsat, jak jde tlupa trpaslíků přes kopec, a jak jsou utahaný, protože mají v nohách těch jedenáct kiláků, a už se těšej, až konečně sednou a daj si pívo.
Nevi mě seřvala, že každou kapitolu začínám popisem počasí, ale to není pravda, jsem si to schválně spočítala, a mám to tam jen asi... no párkrát jo. Ale může se třeba popsat místo, když se další scéna odehrává někde jinde, prostě je domeček, v tom domečku stoleček, u něj sedí chlápek, a on je to vlastně náš starý známý x a ten dělá něco. 
To je tak, co mě obecně napadá. Jinak teda scéna - kapitola - příběh jako takovej by asi měly trvat tak dlouho, dokud je co vyprávět. Nacpat tam mermomocí ještě aspoň dva odstavce, aby to bylo delší, nebo já nevím, ono to pak většinou drhne. Osobně teda miluju autory, co mají kapitoly na deset stránek a furt nějak mají co říct, ale tohle neumím. Ale nakonec v Zaklínači jsou kapitolky, co mají třeba jen tři věty, a spíš to díky tomu odsejpá, než aby to vypadalo divně, ale střídaj se teda s těma dlouhýma.
|
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
kopapaka
|
Re:Žvanění o psaní - 16.02.2014 10:33
Nééé, tohle mi nedělejte.
Já sice vím, že mi takové věci nijak zvlášť nejdou, ale když se to takhle konkretizuje, tak nad tím začnu přemýšlet a nenapíšu už vůbec nic... 
Povídka z drabblátek? Pěknou měla Aries předminulý rok na DMD a taky tam byla suprová s Minervou...
Já jsem to taky zkoušel, ale dopadlo to všelijak 
Dopis: jednou to ( snad ) dokonèím :/ |
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
Esclarte
|
Re:Žvanění o psaní - 16.02.2014 15:32
Tak ode mě by bylo hodně velká drzost počítat se mezi autory, ale když už tu to téma je.
Já jsem spíš pro plynulé přecházení tam, kde to jde. Useknutí se hodí, když nějaká část logicky skončí, nebo když je to opravdu dramatická scéna. Ale ani dramatická scéna nekončí vždycky vyvrcholením, může naopak zase postupně doznít. V tom příkladu "Protože jsi debil!" se asi hodí nějaká ta doplňující věta, a případně by se to i mohlo uzavřít ještě tím, jak ten debil na to zůstal stát a strnule hleděl. To mi nepřipadá jako natahování, ale jako taková logická uzavírka.
Myslím, že zakončení přímou řečí se hodí jenom když je ten výrok skutečně tak úderný, že už dál není co říci. Případně se pro to třeba připraví půda nějakou uvozovací větou jako: Už na odchodu se na něj ještě jednou podívala a řekla mu něco, co mu zmrazilo krev v žilách: "Protože jsi debil!"
Taky jsem si vzpomněla na Rychlé šípy - v Záhadě hlavolamu ta kapitola, ve které Mirek chystá první výpravu do Stínadel, rozdává špendlíky a pro Červenáčka ho nemá, končí Červenáčkovou otázkou, proč on s nimi nemá jít, a tvrdou odpovědí: "Protože ty jsi tam byl už včera!" Tam je tedy scéna utnutá ve chvíli, kdy vyvrcholí, ale potom plynule pokračuje v další kapitole Červenáčkovou reakcí.
Jinak se myslím přímá řeč docela hodí pro nějaký závěr, kde tak nějak shrnuje všeobecnou náladu a vyznění scény. Dejme tomu Epilog (ať už si o něm jinak myslíme cokoliv) by mohlo skončit i tak, že by ta slova Všechno bylo dobře, nebo něco v tom smyslu, řekl sám Harry, případně někdo jiný z přítomných.
No, stejně záleží nakonec na osobním stylu a vkusu. Mně některé styly vyhovují víc a jiné míň nebo vůbec, ale to neznamená, že nejsou všechny legitimní. Možná je dobré si dávat pozor, aby všechno nezačínalo a nekončilo stejně, jako jak tady padlo, pokaždé na úvod počasí a na konec přímá řeč. Ale nakonec ta přímá řeč by mohla být i třeba záměrná součást autorského stylu. Něco jako když se povídky záměrně zakončují mravním ponaučením, nebo když je na konci vždycky nějaké repete.
Sekání na stoslovkové kousky se podle mého hodí jenom k experimentování a hrám, ale dobrý příběh si už zaslouží větší obšírnost.
|
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
Tess
|
Re:Žvanění o psaní - 16.02.2014 15:56
Ad 1
Já ono se to vždycky dá nějak opsat tak, aby k vyvrcholení došlo v poslední větě. Přeházet způsob vyprávění. Něco zdůraznit trochu jinak.
Podíval se na něj znechuceně.
„Protože jsi debil.“
Otočení a odcházení nepovažuju za důležitý, v tuhle chvíli. Je jasný, že situace dospěla ke konci.
Chce to jen dát si pozor na „natahování konce“, tj. vyvrcholení.. a ještě jedno vyvrcholení.. a ještě jedno.. samozřejmě dá se to napsat i suprově, ale všichni nejsme Prattchet.
Jinak si nemyslím, že pro přechod mezi scénami je nutné dramatické utnutí.
Stackpole říkal, že na konec kapitoly vždycky dává háček pro kapitolu novou. To ale neznamená dramatické vyvrcholení, protože to ukončuje. Spíš je to návnada na pokračování.
"Protože jsi debil," zvolal zoufale, otočil se a odešel.
Zazvonil telefon.
To je trochu klišé, ale je víceméně jedno, co se použije, jen naznačit čtenáři, že se jaksi nekončí. Ale to neznamená u přechodu ze scény do scény, ale z kapitoly do kapitoly; kapitola může obsahovat několik scén.
Ad 2
Já osobně to se sekáním přeháním. Snažím se sekat míň Ne častěji než jednou za dvě normo, s občasnými výjimkami, které spíš změní rytmus. Ale bojuju s tím.
Ad 3
... a Ciaran mi furt sedí na pařezu a brečí.
Protože se nic neděje.
Hmmmm... a musí vono se něco dít? Píše člověk příběh nebo zprávu z výletu? Když se jde kousek, tak se fakt nic stát nemusí. Zajímavý je, když se přichází do cíle, tu někoho bolí nožičky, támhleden je od bahna, ten má žízeň, ten potřebuje čurat a panicky se bojí odskočit si do křoví. někdo má puchejř a ještě někdo jinej se jim všem směje, že je tak rozhodil krátkej výlet.
Píšeš příběh, nepíšeš slova. Cesta proběhla a něco se stalo, ale nebylo to nic jiného, než všichni známe. Zanechalo to na nich stopy, náladu, cokoliv. A právě tohle může dát čtenáři pocítit, že cesta proběhla, aniž se jí osobně zúčastnil.
|
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
Esclarte
|
Re:Žvanění o psaní - 16.02.2014 16:14
Tess, k třetímu bodu: Vidíš, taky pravda. Jenom tam někde přece jen nějaký děj být musí. Nedá se napsat povídka - a snad ani ne kapča třebas jen o tom, že třída jela na výlet nebo rovnou na týdenní lyžák a užila si to. Ani kdyby byly louky a lesy jako v ráji a sjezdovky jedna báseň a sníh jiskřil jako diamanty. To jsou přesně moje prázdninové cestopisy, mám tam vzpomínky, kde jsme byli a co všechno tam bylo, popř. i co se kde přihodilo, ale nic z toho není příběh, který by mělo cenu ukazovat někomu dalšímu, kdo u toho nebyl.
|
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
Tess
|
Re:Žvanění o psaní - 16.02.2014 16:41
To samozřejmě jo, tady jsem mluvila o jedenáctikilometrovým "spojováku". Samozřejmě když je to road movie, tak je to road movie. Tam máš lidi a zvířata a živly a lásku a nenávist a do toho je teprv bolej ty nožičky.
Pán prstenů taky není napsaný (jenom) tak, že Froda nejvíc doma naštvalo to, že mu tam mezitím vznikl despotický stát, když už měl spoustu bebí po té dlouhé cestě.
|
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
Aries
|
Re:Žvanění o psaní - 16.02.2014 19:04
Ještě k tomu sekání, jsem o tom teď tak přemejšlela. Ono hodně záleží na tom, co se vlastně píše, a taky mimo jiné, kam je to určený. Kratší povídka se může rozkouskovat a výsledek bude dramatičtější spád, jedna akce střídá druhou, fakt tak trochu jako ve filmu, střih a další scéna. Ale román už by měl víc plynout a kouskování na kratší scény by asi působilo spíš únavně nebo by čtenář začal ztrácet přehled. Lze samozřejmě napsat i něco jako Úl, ale Camilo José Cela tu nobelovku taky nedostal jen tak pro nic za nic.
Dodatek: prostě v povídce se šetří místem a soustředí se jen na to podstatný, takže když postava nedělá zrovna nic zásadního k ději, tak se to může prostě přeskočit: rozhodl se, že po snídani se do toho pustí. Pak střih a pak už to ten dotyčnej dělá. V románu ale nějak není důvod nenapsat, že si namazal chleba máslem, sednul si s tím ke stolu a přitom přemejšlel, jak to teda navlíknout, pak si dal kafe a vyrazil do akce.
Co se týče toho, kam je to určený. Když se to hází na net, tak je lepší to rozkouskovat víc, protože skoro nikoho nebaví čučet dvě hodiny na obrazovku a číst něco sáhodlouhýho, a taky aby se to vůbec technicky vešlo a tak. V knize naopak obšírnost vůbec nevadí, pokud to není nuda.
Já jsem potom při upravování ty rozkouskovaný kapitolky, co byly občas i přeseknutý v půlce, spojovala dohromady, aby tam vždycky byla celá scéna, obvykle než se změní místo nebo nějaká jiná rámcová situace. A vypadá to líp, až teda na jeden blbej moment, kde původně končila kapča děsně drsnou replikou a dál nic. Scéna pak ale ještě pokračuje. Tak to jsem nějak furt nevěděla, co s tím, protože nechat tam ten předěl a pokračovat po jakože dramatický pauze textem, co čtenář ale hned vidí o dva cenťáky níž, to by si zas každej řekl, že je tam ta pauza jen kvůli tomu, protože to strašně řvalo. Tak jsem tam připsala pár vět, aby to navazovalo plynule, a škoda teda dramatickýho efektu, ale aspoň to nevypadá,že je tam dramatickej efekt naschvál. Líp se mi to vydumat nepovedlo.
|
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
Ebženka
|
Re:Žvanění o psaní - 16.02.2014 21:58
já bych se tak děsně ráda přidala a přiložila pod kotlík, ale nějak nemám čím. Osobně jako čtenář nemám problém s useknutým dějem a přímou řečí v závěru, protože mě to motivuje číst dál, i když jsem ráda, když v té poslední větě je popis, co se děje - ať už za přímou řečí nebo někde mezi. Abych věděla nejen, co říkali, ale taky aspoň orientačně co udělali.
A preferuju kratší kapitoly, abych si mezi čtením mohla dojít na záchod nebo udělat kus práce.
|
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
P.M.d.A.
|
Re:Žvanění o psaní - 17.02.2014 09:04
Artkele napsal(a):
Já jsem zatím vypozorovala, že je nejlepší scénu rovnou utnout, vrazit tam vlnovku (hvězdičku, obrázek, ...) a začít s novou scénou.Mně osobně tenhle styl při čtení vyhovuje. A v podstatě ani scéna nemusí končit vysloveným cliffhangerem, ale dodá jí to šťávu.
Pokud dílo není vysloveně vyprávěno z pohledu jediného hrdiny a paralelně probíhá několik dějů, líbí se mi kouskování mnohem víc, než když musím na ostatní dějové linie čekat do další kapitoly.
|
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
|
Artkele
|
Re:Žvanění o psaní - 17.02.2014 13:48
Já jsem dneska ráno udělala pokus a jala se zkoumat, jak s přechody pracuje výběr ze světové literatury obsažené v mojí knihovně (horní polička), a hned u prvního autora jsem přišla na kloub svému problému. Ono totiž úplně přesně tak, jak to dělám já (respektive, jak bych to chtěla dělat), řeže scény Tolkien. Tedy alespoň v Návratu krále (na detailní analýzu nebyl čas). Má velice krátké scény (okolo dvou až tří odstavců) a každá je uzavřená údernou větou. Nikdy jsem si toho nevšimla, dokud jsem se na to přímo nesoustředila, ale zřejmě jsem si to nějak podvědomě zafixovala jako správný způsob. Předpokládám, že mi to funguje, protože zkrátka nejsem tak geniální jako on.
Nicméně ta úderná věta na konec není vysloveně cliffhanger. Spíš něco jako pointa. Fakt to má nejblíž poslední větě drabblu.
Asi na sobě začnu dělat experimenty.
|
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
kopapaka
|
Re:Žvanění o psaní - 17.02.2014 22:01
Tak toho jsem si nikdy nevšiml...
Zajímavé, zajímavé...
Dopis: jednou to ( snad ) dokonèím :/ |
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
|
