|
Sothis Blue
|
Bjelac v Mladé frontě - 10.12.2006 15:46
Nejsem novinkářka, takže to strkám sem. Pokud se zajímáte o Predraga Bjelace, ve včerejší Mladé frontě o něm vyšel článek a rozhovor. Jelikož z idnesu to zejtra zmizí, kopíruju to sem komplet:
Čaroděj z Harryho Pottera
Bjelac
Ve filmu Rock podvraťáků ho v roli Chřestýše určitě nepřehlédnete a nedávno si zahrál také v megahitu Harry Potter a Ohnivý pohár. Jugoslávský herec žijící v Česku vypráví o tom, jak UTEKL PŘED VÁLKOU i jak k oběma rolím přišel.
Když se v roce 1991 v někdejší Jugoslávii rozhořel válečný konflikt a byla vyhlášena rozsáhlá mobilizace, měl Pedja Bjelac slušně nastartovanou hereckou kariéru. Kromě domácích filmů hrál i v zahraničních produkcích například vedle Sophie Lorenové nebo Johna Turturra, chodilo se na něj do divadla. Ale teď měl narukovat a proti svému přesvědčení bojovat se zbraní v ruce proti těm, kteří tvořili polovinu jeho rodiny.
Po otci je Srb, po matce Chorvat, obě linie rodiny vždy žily ve vzájemné úctě. "Celý život jsem se cítil jako Jugoslávec a najednou se ode mě chtělo, abych se ze dne na den rozhodl, na jakou stranu se přidám," vzpomíná Bjelac. "Toho jsem nebyl schopen."
Dva měsíce se schovával, aby do armády nemusel. Když mu kamarád nabídl, aby s ním odjel do Československa, dlouho neváhal. Byl svobodný, rodiče mu dali požehnání, nebylo o čem přemýšlet.
Po příjezdu do Prahy okamžitě začal podnikat. Společně s kamarádem založili videodistribuční společnost, ve které se soustředili hlavně na béčkové akční snímky. Ty šly tehdy na dračku. "Nejvíc zabíraly filmy s Lorenzem Lamasem, který tu byl velmi populární. Kouzelné na tom bylo, že když jsem s ním o pár let později točil film a řekl mu, že jsme s našimi rodinami léta žili z jeho filmů, nemluvil celý den o ničem jiném," směje se Pedja Bjelac. Jenomže český divák svůj hlad po akčních filmech brzy ukojil. Šikovný podnikatel se však rychle přeorientoval a spolu s manželkou Katarinou otevřel obchod s dámskými a dětskými oděvy. Dodnes tu zastupují jednu holandskou značku.
Svou ženu, ač je také z Bělehradu, našel v Praze. "Seznámili jsme se v rockovém klubu Bunkr, což bylo úžasné místo. Scházeli jsme se tam všichni, kdykoliv jsme měli volno. Bylo to takové naše malé neformální velvyslanectví." Tady s přáteli sledovali situaci doma. A byl to smutný pohled, umocněný ještě smutnějšími zprávami. Každý z nich ve válce o někoho přišel. Pedja o otce. "Válka tátovi roztrhla srdce," konstatuje. "Na dálku jsem se o rodiče snažil starat, ale zároveň jsem cítil, že se od toho musím co nejvíc oprostit. Myslím, že jsem se tím útěkem zachránil. Když se dnes podívám na ty, kteří zůstali, vidím, jaké stopy na nich válka zanechala. Asi jsem v tomto ohledu egoistický, ale já si chci svůj život určovat sám. Ne si nechat přikazovat, kým se mám cítit a co mám dělat."
Hrál jsem jen pro peníze
Po sedmi letech absolutní herecké odmlky mu jeho původní profese začala chybět. "Když jsem opouštěl domov, byl jsem rozhodnutý s herectvím skončit. Abych se uživil, musel jsem dělat divadlo, film, televizi i reklamu, a najednou jsem zjistil, že hraju jen pro peníze. Ta sedmiletá pauza to ze mě smyla a já zase začal hrát s radostí."
Přihlásil se do hereckých agentur a začal obcházet castingy. I když jako první přišly epizodní úlohy v zahraničních produkcích nevalné úrovně, brzy ho vybrali do role v britském seriálu Warriors, který v Česku natáčela BBC. Seriál o anglických vojácích v Bosně měl velký ohlas a přinesl příležitosti ve filmech Děti Duny, Karel II. - Moc a vášeň, Harrisonovy květy, Satan přichází... A dostavil se další úspěch - to když ho vybrali na roli Igora Karkarova do filmu Harry Potter a Ohnivý pohár.
Nabídka ho zastihla na konci léta roku 2003, chvíli poté, co se společně s manželkou vrátili do Bělehradu. "Nápad odjet zpět v nás zrál už delší dobu, a když jsem po dvanácti letech zase dostal nabídku na domácí film, přestěhovali jsme se. A zrovna když jsem dotočil, přišel mi z Anglie mail, že obsazují nějaký film, abych jim poslal svou fotku," vzpomíná Pedja pobaveně. "Tak jsem jim poslal pár fotek z toho dotočeného filmu, ale oni mě požádali, jestli bych jim neposlal spíš nějaké civilní. Teprve za dva měsíce, to byl listopad, mi řekli, že jde o Harryho Pottera."
Následovalo půlroční natáčení, kdy s ženou bydleli v Londýně. A když práce skončila a oni se měli vrátit domů, s překvapením zjistili, že je to netáhne do Bělehradu, ale do Prahy. Naštěstí si tu zatím nechali byt i obchod. "Z toho půlroku v Bělehradě jsme byli celkem zklamaní, takže jsme se pokorně vrátili tam, kde je nám nejlépe."
Na práci na Harry Potterovi vzpomíná rád, ale ještě větší radost má teď ze své role Chřestýše v Rocku podvraťáků. Přesto si z té popularity trochu utahuje. "Zajímá mě jen do té míry, kdy mi může přinést další zajímavou práci. Ale jinak jsem rád, že mohu normálně jezdit tramvají a lidé mě neokukují. Možná kdyby přišla před dvaceti lety, užíval bych si ji, ale teď? Většinu diváků kin tvoří lidé mezi 13 a 18 lety a ty nějaký Pedja Bjelac před důchodem nebere (smích)
Spíše než o slávě přemýšlí o tom, že si splní dávný sen a koupí si loď. "Ovšem jestli jsem dříve bažil po plachetnici, teď dám přednost motorové lodi. Přece jen už nemám tolik síly co dřív."
Po otci je Srb po matce Chorvat, ale dneska už je doma v Praze
***
PEDJA BJELAC
Narodil se 30. 6. 1962 v Bělehradě. Roku 1986 absolvoval bělehradskou Fakultu dramatických umění. Hrál v populárních domácích snímcích Kako je propao rokenrol a Poslednja prica. Po odchodu z tehdejší Jugoslávie do České republiky se živil videodistribucí a prodejem oděvů. Po sedmileté herecké pauze se stále častěji objevuje v anglických a amerických filmech, například ve Warriors, Harrisonovy květy, Děti Duny, Karel II. - Moc a vášeň, Přichází Satan a Harry Potter a Ohnivý pohár.
Autor: DAVID LAŇKA
Spolu s Brumbálem jsme chodili kouřit
Hrát v nejúspěšnější kouzelnické sérii, to se podaří málokomu. Jak se jugoslávský herec žijící v Česku dostal k roli ředitele čarodějnické školy Igora Karkarova ve filmu Harry Potter a Ohnivý pohár?
„Díky seriálu Warriors, který v Česku natáčela BBC, si na mě vzpomněla jedna z nejlepších castingových režisérek Mary Sellwayová. Dneska už je bohužel po smrti. Právě ta mě doporučila režiséru Miku Newellovi,“ vypráví Pedja Bjelac.
* Takže vám tehdy zavolali a zeptali se: Chcete hrát ve čtvrtém Potterovi?
Neřekli hned, o jaký projekt jde. Nejprve po mně chtěli mé fotografie, a teprve po dvou měsících mi řekli, že jde o Harry Pottera.
* Co jste cítil?
Abych pravdu řekl, moc jsem to neprožíval. Nečetl jsem ty knihy, neviděl předchozí filmy a nemám děti, které by mě ovlivnily.
* Kdy jste si uvědomil, jak veliká produkce to je?
Brzy poté, co jsem podepsal smlouvu a začal létat do Londýna na zkoušky make-upu, kostýmů a hereckých výstupů. A pak přišel cyber scanning. To vás naskenují do počítače kvůli digitálním trikům. A dělali mi taky odlitek hlavy, snad kdybych o ni při natáčení přišel. (smích) A to trvalo celé jaro.
* Jaké pro vás bylo setkání s hlavními dětskými představiteli?
Jsou to naprostí profesionálové, od kterých by se mnozí zkušenější kolegové mohli učit disciplíně, ale nijak jsme se nekamarádili, já jsem pro ně byl starý. Mnohem zajímavější pro mě bylo setkání s Alanem Rickmanem a se sirem Michaelem Gambonem, představitelem Brumbála. Oba jsme kuřáci, takže jsme si vždycky šli zakouřit před studio a přitom jsme se docela sblížili.
* Jaké přišly po Potterovi nabídky?
Dostal jsem doporučení na agenta, který mě pak posílal na ty nejkrásnější castingy, jaké si jen umíte představit: na Silase do Šifry mistra Leonarda, na Davyho Jonese do Pirátů z Karibiku 2 nebo na roli ruského agenta do filmu Roberta De Nira The Good Shephard. Ale konkurence je obrovská a báječných herců je všude spousta.
* Jak se cítíte na konkurzech?
Naučil jsem se nad tím vším příliš nepřemýšlet a hlavně, hned jak za sebou zavřu dveře, zapomenout, že jsem někde byl. Když pak tu roli dostanu, mám radost, když ne, tak se neužírám.
* V kinech běží Rock podvraťáků. Nesrovnával jste generaci herců Jirky Mádla a Vojty Kotka s dobami svého mládí?
Srovnával a oni jsou mnohem větší profíci, než jsme byli v jejich věku my. U nás doma, když se dělal film, tak to byla především zábava. Netočilo se pro peníze, ty z toho stejně nikdy nebyly. V zahraničí panuje při natáčení tuhý profesionalismus, na legrácky není prostor. A tady šlo o ideální skloubení obojího. A pokud jde o kluky - jsou tak populární, že víc už to snad ani nejde, ale stojí pevně nohama na zemi a vědí, co od života chtějí.
* Kdo vás viděl jako Chřestýše, jen tak na tu roli nezapomene...
To mi říkali režisér Karel Janák a producent Mark Štencl také, ale já jim to nevěřil a nevěřím to ani vám (smích). Vtipné bylo, že když jsem dostal scénář a začal se tu roli učit, tak někdo přišel s tím, že Karel vyžaduje improvizaci, tak ať se neučím. A tak jsem se na to vykašlal. Ale když jsem pak přišel na plac, Karel požadoval všechno, co bylo ve scénáři (smích). Kluci mi tedy pomáhali všechny ty repliky rychle nasoukat do hlavy a někdy mi dokonce za kamerou drželi texty napsané na papírech. Ale musím říct, že na Rock podvraťáků jsem pyšný víc než na Pottera. Velmi nerad se dívám na filmy, kde hraji, ale tenhle už jsem viděl dvakrát a nevadil mi.
Autor: (lan)
|
To jsem nějak přehlédla... Dokázala bys to najít? Mohla bych tenhle článek zpracovat, kdybych věděla, co se tu objvilo a co ne. Každopádně díky Sothis, zajímavý (a pěkně dlouhý) článek 
Dobrý, za dvacet minut jsem už byla schopná nějaké smysluplné činnosti.
