|
<< Začátek < Předchozí 1 2 Následující > Konec >> |
| |
PEGGY
|
Hodnotná literární tvorba - 29.10.2008 22:35
Takže pro dokončení našeho dalšího skvělého literárního díla vysoké kvality (a pro naši další tvorbu) zakládám toto téma.
Nejprve poslední verze DARKER THAN THE DARKEST LIFE:
DARKER THAN THE DARKEST LIFE - začátek chronologicky seřazen a již doplněn posledními poznatky
Mařenka - Amarantha Josefína - je vychovávána zlou macechou (Arsenica of Devil´s Tower rozená Cháves), která úplně ovládá zdánlivě slabošského tatínka (Monstrophilos of Devil's Tower) a chce, aby se Amarantha Josefína vdala za jejího syna Afonsa, který je poloblbej, zvrácenej nebo tak něco. V tom se ovšem její zájmy kříží se zájmy zlého strejce - Hugh/Jorge of Devil´s Tower (obdoba podobné osoby z románu Světlé), který by chtěl Amaranthu Josefínu zase pro svého podobně hrozného syna (Ramiro). Ubohá Amarantha Josefína je držena doma, aby nenasákla nedovolenými myšlenkami v Bradavicích, škole zkažené Brumbálovým volnomyšlenkářstvím. Macecha jí přeje jen takové vzdělání, jaké vyžaduje jejich společnost, a ještě jí dává oblbující prostředky, aby ji mohla hned po svatbě prohlásit za nesvéprávnou. Poté, co Amarantha Josefína zjistí, že její tatíček je monstrofil, se instinktivně definitivně odvrací od ponurých tradic zkostnatělých starých rodů, je hodná na domácí skřítky - ke své hrůze vidí, že se se skřítky u nich doma špatně nakládá (nemají dovolenou, plat ani nemocenskou, o důchodovém pojištění nemluvě)a tíhne k mudlům a obecným kouzelníkům. Taky se zamiluje do někoho, koho všichni pokládají za chudého šmejda, ale ve skutečnosti je ze vznešené kouzelnické rodiny (José Armando) a Mařenini příbuzní ho okradli o dědictví, které mu právem náleželo. Když dojde ke skandálu - úchylka jejího otce se dostane (tak trochu i jejím přičiněním) na veřejnost, rodina ji za trest pošle do Perníkové chaloupky ke staré příbuzné, které se štítí i rodina.
Tato stará ženština slula jménem Jaga. Jak byla šeredná, tak byla vilná. A nemajíc v dosahu vhodných mužských obětí, upřela svou chlípnou vilnost na nebohou Amaranthu Josefínu ... Amarantha Josefína byla z ohyzdné babice nejdřív dost zděšená a zhnusená, ale když na ni Jaguška byla hodná, Amarantha Josefína se snažila přehodnotit své postoje. Copak ta ubohá babička může za to, že je tak ohavná? Asi má dobré srdce a upřímně se snaží, abych se u ní cítila dobře. Nemůžu posuzovat lidi podle toho, jak vypadají, vždať ta žena, kterou mám nazývat svou matkou, není nijak ošklivá, ale duši má černou jako samo peklo.
Pak ale majitelka Perníkové chaloupky naplno projevila svou chlípnost
Mařce začalo být divné, proč ohyzdná babice hladí nejen její líčka, ale už i její paži a... Náhlé vnuknutí a pochopení osvítilo Mařku jako blesk z čistého nebe
"Ach bože, čeho že ode mne žádáš?" vykřikla nebohá dívka zděšeně. Babice se jen mlsně olízla. "To nikdy, nikdy nepřipustím! Jen můj José Armando setře pel z mých panenských lící!" ...
Stará ženština se skřehotavě zasmála - znělo to spíš jako skřípění pantů u dveří... Její zlé, pichlavé, šedě vodnaté oči prozrazovaly nenávist. Na tvarohově bílém vrásčitém obličeji jí naskákaly nepěkné hnědofialové skvrny... Několik pramenů šedých vlasů ulízlých do drdolu, se uvolnilo a začalo kroutit jako klubko malých hadů...Babice pozdvihla svou tlustou ruku s příliš krátkými prsty... pak ji postihl náhlý latentní srdeční záchvat... Ale spravedlivý osud nedopřál jí rychlého a bezbolestného skonu ... A ubohá Amarantha Josefína zaúpěla a přikryla si obličej rukama, aby se na ni nemusela dívat. Už pohled do její ohyzdné tváře byl pro ni utrpením, a co teprve zápach, který se linul ze starého beztvarého svraštělého těla! Odtáhla jednu ruku, aby se bránila, ale její citlivé srdce nebylo schopné ublížit ani tak ohavnému tvorovi. Ale její vyostřené smysly zareagovaly samy a z jejího týraného těla nečekaně vyšlehl plamen ohromné síly, který zasáhl babiznu, odmrštil ji daleko od její spanilé oběti a... a nechal dopadnout do močálu plného krvelačných ďasovců. Ti začali babici ohryzávat, nic nedbajíc (nedbajíce?) jejích nelidských skřeků. A pak se jim udělalo špatně, takže bažina byl plná nejen beztvarého těla mrtvé ohryzané babice, ale i mrtvých krvelačných ďasovců plovoucích bříšky nahoru…
Potom ji navštíví ten příbuzný (Ramiro of Devil´s Tower), kterého jí chce podstrčit prastrýc (Hugh/Jorge). Je to krasavec pochybných mravů a chce Mařenku svést, aby se tak dostal k dědictví. Ale když Mařku potká, tak se poprvé doopravdy zamiluje. Nezkušená Mařenka se dá na chvíli oblouznit, ačkoliv její srdce zůstává stále jen u jejího milovaného. Ten (José Armando) bohužel právě přichází, aby svou milovanou osvobodil ze spárů majitelky Perníkové chaloupky - a místo v slzách a ve spárech ježibaby ji nachází ve společnosti jiného chlapa. Domnívá se tedy, že je mu nevěrná... ... se strašlivým výkřikem se otočí a prchne do lesů. Mařenka vzkřikne "Ty bídáků, tvá je to vina!", natluče padouchovi pěstičkami do prsou (což mu opravdu něco udělá a běží ho hledat. Jenže macecha se mezitím dozvěděla, že strýcův synek nelenil a šel svádět Mařenku, a tak se svým synem spěchá, aby ji polapila a zavřela do temné kobky, kde ji bude držet, než Mařenka řekne jejímu synovi své ano.
Tak co s naší Mařenkou v temné kobce? Asi ji po několika dnech utrpení pustí laskavý tatíček a pošle ji někam k hodné tetce (nebo bývalé vychovatelce), mimo dosah macechy. její dva milovníci se mezitím v lese potkají a utkají v souboji. K ubohé Mařence dorazí zpráva, že její milovaný zemřel (falešná) a ona z toho (už beztak nalomená temnou kobkou) zešílí. A rodina se zatím znovu pokouší získat ji ke svým sobeckým plánům..
Ona by se měla pokusit o správnou eo sebevraždu. Třeba si za poslechu Nočního motýla obleče černé, volány zdobené roucho, rozpustí si své stříbřité plavé dlouhé vlasy a podřeže si žíly střepem z flašky od absinthu. Pro změnu její drahý se doslechne, že umřela, a je na vrcholu zoufalství. A ještě se do toho nějak připlete agresivní vlkodlak. Její drahý ho naštve, aby ukončil jeho trápení. Vlkoš ho bohužel jen kousne a pak je vyruší hajný a vlkoš raději uteče, než jednu koupí. Z drahého se stane vlkoš taky...
Hajný totiž nevyhoví jeho prosbě a nezastřelí ho. Ten hajný je tak strašně zlý proto, že to je nevlastní (utajený) bratr té zlé macechy (Arsenica of Devil´s Tower ) a pomáhá jí v její snaze ubližovat ubohé Mařce a všem, které Mařka miluje.
Mařena přežije. Neznalost anatomie způsobí, že si žíly podřeže velmi neodborně. Najde ji stará domácí skřítka, která už je několik let v posledním tažení a nikdo tudíž o její existenci už ani neví. Rány jí ošetří, sice neodborně, takže Mařeně na zápěstí (zatím) zůstanou hrůzné jizvy, důkaz to jejího utrpení nesměrného... Ztratí plno krve, takže bude vypadat jako upír. Její už dříve bledá pleť stane se témeř průsvitnou, z pohublého obličeje budou vážně hledět její upřímné oči plné žalu a zoufalství a rety kdysi rudé neusmějí se již nikdy více... (teda až pak na ten happy end, to dá rozum, leč nepředbíhejme). Tak razantní proměna způsobí, že nebohou Mařku nikdo nepoznává a ona vydá se do světa doprovázena jen starou skřítkou... do světa šírého, kraje dalekého. Dojde přes devatero terénních vyvýšenin, devatero stružek příkopových a devatero březových hájků v počtu pět stromů, až tam, kde v dáli kostelík září a trhlinou v mracích slunéčko naň pálí. A tam dole pod lesem u studánky zurčivé malá chaloupka jest. Chaloupka tato opuštěna již drahný čas. Okna neumyta, podlaha nesetřena a v krbu uhnízdil se jezevec. Mařena znavena klesne na židli a skřítka znaveně klesne na zem. Jezevec je dojat zuboženým zjevem naší hrdinky, ochotně se vzdává teplého místa, odchází do západu slunce a vzápětí ho sežere procházející medvěd. Mařena se tedy bez problémů může zabydleti v chaloupce. Žije tam sama, pouze se skřítkou a čas si krátí tkaním, zpíváním teskných písní a vzpomínkami na svou lásku.A chřadne a chřadne i přes láskyplnou (byť chabou) péči stařičké, jako věchýtek křehké skřítky.
Její milý, byv vlkodlakem pokousán leč nezahuben, a obdařen byv takto mimořádnými smyslovými vjemy, šestým smyslem (fungujícím jen za úplňkových nocí) kdesi v dáli vytuší trápení své životní lásky a vydá se přes těch devatero terénních vyvýšenin, devatero stružek příkopových a devatero březových hájků v počtu pět stromů, až tam, kde v dáli kostelík září a trhlinou v mracích slunéčko naň pálí... Navíc však dočasně oslepl, takže se cesta stala zdlouhavá a namáhavá a absolvoval jí ve společnosti nemluvného zamračeného mladíka, jenž by mu byl průvodcem. Hrdina v rozedraných hadrech s dlouhou dubovou holí v levé ruce a páskou přes oči má svou pravou ruku položenou na ruce štíhlého, pohledného mladíka. Který je též v hadrech, že. Z mladíka posléze vyklubal se hrdinův mladší bratr, kterého již všichni oplakali. (sem doplnit akci jak se vlastně vyklubal). Ale ten mladší bratr nebyl mrtev, jen se stáhl do ústraní před zkažeností světa, pobýval v tibetském klášteře, kde se mnohému naučil a nyní chodí světem, aby mohl činiti dobro... a tak nabídl svou pomoc (dočasnému) slepci, kterýžto se navíc za úplňkových nocí mění v krvelačnou bestii, nevěda, že to jest jeho starší bratr... I putovali spolu krajinou a dobro vyzařující z onoho štíhlého, pohledného mladíka, rozpouští bolest v srdci hrdinově, do kteréhož namísto bolesti vlévá se naděje... a dobrota mladíkova spolu s tajemnými tibetskými naukami dokáže i krotit zlou bestii, která se z krvežíznivého vlkodlaka za úplňku pomalu mění v hodného a zcela neškodného pejsánka - pardon – vlka.
Takže vlivem tajných tibetských nauk a zvláštní techniky dýchání se za úplňku z hrdiny nestává krvelačná bestie, ale naopak, slouší v chladných úplňkových nocích bratrovi za hřejivý polštář. I putují spolu a roszévají všude dobro, lásku a výhodné pojišťovací smlouvy. No. Eh... Došedše... dojdivši... dojíc? do vesničky, kde hrdinova láska žije, ubytují se v místním hostinci či přístřešek naleznou u místního laskavého faráře. Tam se doslechnou pověst o krásné zasmušilé dívce, která žije osaměle v chaloupce za kopcem. Jat náhlým tušením, hrdina ji chce spatřit a s bratrem se překotně vydávají za ní. Hrdinka, vidouce je, v slzách padne milému kolem krku a její zázračné slzy vyléčí jeho zrak. Též její láska vyléčit je s to jeho lykantropii (jinak by to v budoucnu měli trochu složitý). Leč tvořme dále. Vidoucí hrdina s bratrem přestaví chloupku na pohodlnou patrovou vilku…
Leč dívčina náhle zahořela hříšnou láskou k hrdinovu bratrovi, který ji ovšem (dočasně) ušlechtile odmítá, ale je z toho celej špatnej (miluje totiž tu starou skřítku). Ano, a dívčinu trýzní děsivé pochybnosti, koho z nich vlastně miluje. Ale bratr jí dává najevo, že on ji nemiluje. Po strašlivých mukách duševních vsedě u jezera ona pochopí, že miluje pořád toho svého milého. U jezera, když pochopí, kdo je ten pravý, tančí v měsíčním světle. Pak natrhá náruč květin (vzácných kopretin) a plna štěstí přijde domů, kde jí otevře skříka. Rozradostněná Mařka věnuje náruč oněch vzácných kopretin skřítce a tím vysvobodí mimochodem skřítku z prokletí.... Tu kdysi proklela její nenávistná sestra a kletbu mohl zlomit jen někdo, kdo ji bude mít upřímně rád, ačkoliv je ošklivá.
Mařena skřítce řekne, že ji má ráda, a obejme ji. Náhle však zjistí, že objímá dívku svého věku, jen o krapet méně hezkou, než je ona sama. Dívka jí dojatě děkuje… dívka - vysvobozená skřítka - vyzná lásku tomu hodnému bratrovi, co byl v tom Tibetu, on zjistí, že ji miluje i když je už z ní dívka - on ji totiž miloval coby starou zuboženou skřítku, neb tak mu kázalo jeho ušlechtilé srdce. Avšak i dívku miluje (a z hlediska manželského soužití a genetiky je to s dívkou přece jen poněkud méně komplikované), takže "dobrá věc se podařila, věrná láska zvítězila", na palouku na břehu jezera, kde Mařka natrhala ty zázračné kopretiny, slaví se nádherná dvojitá svatba, víly pějí své písně spolu se sborem ptáčků z nedalekého lesíka... se záplavou konfet ve tvaru růžových medvídků a černých netopýrků, (které se budou snášet na její lože, až její láska konečně bude opětována)...
Když tu náhle objeví se onen zlotřilý hajný, bratr zlé macechy Arsenie of Devil´s Tower. Ta doslechnuvši (doslechnuvše?) se o štěstí nejen své nevlastní dcery, ale ještě i staré skřítky (o které si myslela, že už dávno pošla bídnou smrtí hladem někde v hlubokém sklepení) vzplála nezvladatelným vztekem a nenávistí, kteréžto vzplanutí bylo tak silné, že se projevilo i fyzicky a zlá macecha - zdá se - uhořela zaživa. A ten její bratr ji chce pomstít...
Macecha rozpustivši se vzteky v ektoplazmu, z posledních sil se snaží doplazit... na magické místo, které by jí vrátilo původní podobu. Leč nezdaří se. dá se špatným směrem a skončí v lesním jezeře plném ďasovců. Tito magickými vlivy zmutují, stanou se schopni chůze a protože si pamatují, kdo jim to udělal, a vůbec ty nohy (výrůstky/chapadla/kolečka (nehodící se škrtněte) nechtěli, jdou zničit i poslední výrůstek této zlovolné rodiny, takto zlého hajného. Ďasovci se na svatbě objeví jak jinak na poslední chvíli, kdy se hajný snaží magickou dýkou probodnout přítomné, protože by mu uskutečněná masová vražda vlivem vhodného postavení planet umožnila požívat pak netušené moci. Zrovna, když jim tohle všechno řekne, ďábelsky se chechtá a dívka/skřítka upadá do mdlob, tak dorazí ďasovci. Hajnému odumřel ďábelský smích v hrdle a vyděšeně se zadíval za naše hrdiny.
"Ne. To přece není možné..." zasípal vystrašeně a snažil se nahmatat svoji oblíbenou kulovnici.
Ale bylo pozdě. Zmutovaní ďasovci se na něj vrhli a sežrali ho (teď omdlí Mařena a oba hrdinové zblednou). Pak ďasovci zamávají hrdinům a odkráčejí do západu slunce.
Konec.
Z nebe sestupují bohové, z podzemí se noří démoni, déšť růžových lístků, se záplavou konfet ve tvaru růžových medvídků a černých netopýrků, které se budou snášet na Mařenčino lože, až její láska konečně bude opětována…
THE END
Tak a teď by to chtělo zkontrolovat přechodníky, rozhodnout se o křestním jméně toho prastrýce (vzhledem k tomu, že je of Devil´s Tower, Hugh kl tomu asi sedí líp), a myslím, že nemáme jméno pro toho hodného bratra, co byl v Tibetu - nebo jsem to někde přehlídla???
Je potřeba malinko rozepsat, jak se Mařka odvrací od rodiny a skandál s odhalením tatínkovy monstrofilie, pak už je to celkem dobrý, pak nám chybí rozpracovat Ramirovu návštěvu, vyřádit by se někdo mohl na dalších detailech Mařeniny zpackané sebevraždy, pak trochu rozepsat tu hříšnou láskuz k bhrdinovo bratrovi (co byl v Tibetu) - a taky jak se zjistí, že hrdina a on jsou bratři - JAK NAPSALA GWEN: bratr se zásadně poznává podle kakaové skvrny velikosti mexického dolaru. SOUHLASÍK!
|
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
|
Gwen
|
Re:Hodnotná literární tvorba - 29.10.2008 22:40
Tak koukám, že nová tema sou dvě. Mám to svoje smazat?
|
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
PEGGY
|
Re:Hodnotná literární tvorba - 29.10.2008 22:42
Ne ne, já jsem tram právě zkopírovala i ty poslední poznámky a Tvůj název je lepší než ten můj. Jen mi řekni, jak vymazat tohle.
|
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
|
Gwen
|
Re:Hodnotná literární tvorba - 29.10.2008 23:19
no..ono to asi nejde...
neva.. tak to tu zůstane, třeba se to ještě bude hodit
|
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
PEGGY
|
Re:Hodnotná literární tvorba - 29.10.2008 23:21
Jo, třeba se to bude hodit na další tvorbu. Ale DARKER THAN THE DARKEST LIFE bych dokončovala na tom Tebou založeném tématu 
|
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
|
Gwen
|
Re:Hodnotná literární tvorba - 29.10.2008 23:26
As you wish...
|
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
Esclarte
|
Re:Hodnotná literární tvorba - 30.10.2008 09:00
Popravdě, já se nějak neztotožňuju ani s jedním tématem.
|
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
Esclarte
|
Re:Hodnotná literární tvorba - 03.11.2008 21:07
Tak jsem si znovu otevřela Darkest life a válím se po zemi. To je opravdu dokonalé, a teď nemyslím děj - i když Řáholec a spol samozřejmě taky, ale hlavně sloh. Při prvním zběžném nedočkavém přečtení to člověk všechno nepochytí, ale to je co věta, to perla - 'K čemu mi jsou peníze, když netuším, kde jsem k nim přišla,' vzlykala hořce, když platila prodavačce u Calvina Kleina za zelenomodrorůžový topík
Takových jsem potkala a taky zkrotli." odtušila, zmítána truchlivými city.
"Máte pravdu," zkrotl.
Chudák mladá dívka - byla tak citlivá, to máš po ní - se to psychicky nezvládla.
- a vůbec, a k tomu i nás oblíbený look panenky - to je ten pravej inteligentní slovní humor. Všechna čest Umeko a Peggy!
|
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
PEGGY
|
Re:Hodnotná literární tvorba - 03.11.2008 21:41
Díky! A teď ten novej námět. Ono už to tady sice jednou padlo, ale teprve teď mám zase tu správnou slinu (ježibaba, jak jinak, nekonečná studnice inspirace  )
Prolog:
Lucius Malfoy prchal temnou nocí s malým uzlíčkem v náručí. Občas se podezíravě ohlédl přes rameno, zda ho někdo nesleduje. Ne že by v té tmě mohl něco vidět. Jeho smysly byly vybičovány a nervy napjaty k prasknutí. Nikdo, nikdo nesmí zjistit, co právě spáchal. I když u příslušníka tak starobylého a vznešeného rodu to bylo pochopitelné.
Před časem trhal na pasece, kde stála Pařezová chaloupka, zázračné kopretiny se Severusem Snapeem, když tu náhle spatřil nádhernou vílu. V mžiku zapomněl na svou ženu Narcisu a okouzlen krásou té éterické bytosti, propadl hříšné touze. Víla Amálka nedokázala jeho výmluvnosti dlouho odolávat... A po příslušné době porodila Luciusovi vytouženého syna. Lucius dítě tajně odnesl domů a přemýšlel, kterak to vyřešit s Narcisou, která měla každou chvíli slehnout. Osud však straní vyvoleným. Narcisa po těžkém porodu přivedla na svět - dceru! To rozhodlo. Poslední nositel vznešeného jména Malfoy musí mít pokračovatele rodu. Lucius ve ztemnělé komnatě nenápadně vyměnil novorozence a nyní s dcerou v náručí prchal pryč...
Kam však odloží dítě, které - ač dcera - přec jeho krví jest? Doslechl se Lucius o velkém mágovi, kterého dospělí mudlové považovali za výplod fantazie (jako ostatně celý kouzelnický svět - co byste taky chtěli, vždyť jsou to jen mudlové). Nazývali tohoto mága králem Říše pohádek pro dospělé. Tento tajemný a mocný mág slul jménem Fantomas.
Nikdo nevěděl, kde ho hledat. Avšak Lucius Malfoy má vlivné, ano, velmi vlivné známosti. A tak se dozvěděl, že velký mág Fantomas používá i soví poštu. No možná ne soví, ale hrdliččí, ale na tom přece nezáleží. A tak Lucius vyslal svého výra a ten mu zakrátko přinesl zprávu, kde ho velký Fantomas očekává.
"Stůj!" Než se Lucius vzpamatoval, jeho hábit byl přibit hřebíky ke stromu. Měsíc na chvilku vysvitl z mraků a Lucius se zachvěl. Vysoká postava s podivně bledou tváří - ne s bledou tváří, ale s šedivou maskou - se k němu blížila.
"Jsem Lucius Malfoy - poslal jsem ti výra!"
"Co ode mne chceš, ubohý červe?"
"Chci ti svěřit do tvé mocné ochrany svou dceru. Nemohu si ji ponechat. Jsi mocný a vznešený, nazývají tě králem Říše pohádek pro dospělé... Má dcera je potomkem dvou slavných a starobylých kouzelnických rodů, bude z ní jednou velká čarodějka. Přijmeš-li ji jako svou dceru, budete nepřemožitelní," lichotil Lucius Fantomasovi.
Fantomas se zle zachechtal. Pak natáhl ruku a vzal si malý raneček...
"Už ji nikdy neuvidíš."
O 18 let později...
(kdo se připojí, kdo miluje crossovery?)
|
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
|
Gwen
|
Re:Hodnotná literární tvorba - 03.11.2008 22:13
kvík... ty taky smícháš všechno se všim..
|
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
PEGGY
|
Re:Hodnotná literární tvorba - 03.11.2008 22:16
Někdo tady onehdá řekl, že miluje crossovery. Začínám je taky milovat - nabízejí netušené možnosti
|
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
neviâthiel
|
Re:Hodnotná literární tvorba - 03.11.2008 22:45
Gwen napsal(a):
kvík... ty taky smícháš všechno se všim..
Tady si někdo očividně spletl crossover a slátaninu
|
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
PEGGY
|
Re:Hodnotná literární tvorba - 03.11.2008 22:58
Vždyť je to teprve prolog... 
|
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
PEGGY
|
Re:Hodnotná literární tvorba - 03.11.2008 23:02
Gwen napsal(a):
neviâthiel napsal(a):
Gwen napsal(a):
kvík... ty taky smícháš všechno se všim..
Tady si někdo očividně spletl crossover a slátaninu
to teda ne...
crossover je setkání dvou a/nebo více světů
slátanina je Jak pejsek s kočičkou pekli dort
DÍKY, Gwen!
|
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
|
Gwen
|
Re:Hodnotná literární tvorba - 03.11.2008 23:03
za co? *nechápe, je pozdě a mozek odešel*
|
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
PEGGY
|
Re:Hodnotná literární tvorba - 03.11.2008 23:16
Už jsem se chtěla jít spláchnout do záchoda, jak jsem se styděla za to, že moje/naše dílo bylo označeno jako slátanina hned po nástinu prologu 
Ale dodalas mi odvahu a povzbudila mé upadající sebevědomí
|
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
Aries
|
Re:Hodnotná literární tvorba - 03.11.2008 23:59
Gwen napsal(a):
šmarjá, to je hrozný Taky sis představila diskusi komisaře Juva s Voldemortem?
|
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
PEGGY
|
Re:Hodnotná literární tvorba - 04.11.2008 00:03
Aries, to je ďábelský!!!
|
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
PEGGY
|
Re:Hodnotná literární tvorba - 04.11.2008 00:11
Juve: "Říkám vám, že Fantomase chytím já. Od vás, nafoukaných Britů, tady žádný rozumy nepotřebujeme!" (vztekle prská a šermuje konsternovanému Voldemortovi pěstičkou před nosem)
|
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
Esclarte
|
Re:Hodnotná literární tvorba - 04.11.2008 08:14
Mně je jenom líto víly Amálky. Spustit se s takovým hajzlem a ještě zplodit takového zmetka.
|
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
PEGGY
|
Re:Hodnotná literární tvorba - 04.11.2008 11:05
No ale to si někdo vymyslel už když jsme psaly Darkest Life. A přál si, aby se na to téma napsala další Mařena. Hlas lidu - hlas Boží". Plním přání zúčastněných A ráda 
|
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
|
Gwen
|
Re:Hodnotná literární tvorba - 04.11.2008 16:58
nabývám dojmu, že číst to nějakej psycholog, diagnostikuje u nás duševní choroby pokročilého rozsahu
|
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
PEGGY
|
Re:Hodnotná literární tvorba - 04.11.2008 17:34
A nebo nám ten nápad (psát parodie na Mařeny a používat k tomu crossovery) ukradne a bude ho vydávat za svůj vynález "Jak se v přetechnizovaném světě zbavit stresu" aneb "Když vás někdo s..e, napište si Mařenu"
Musíme si to patentovat Teda alespoň já (jak už jsem tady někde dřív uvedla) používám naše společná díla k odreagování z ježibaby
|
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
PEGGY
|
Re:Hodnotná literární tvorba - 04.11.2008 18:44
Přesně tak. Asi si už dokážeš udělat z mého díla o té babě představu
|
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
|
Gwen
|
Re:Hodnotná literární tvorba - 04.11.2008 18:50
tak jaoko každý má svoje ježibaby, že jo... já mám někdy celej svět ježibab...
|
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
|
