Tess
|
Paraelní vesmíry - 10.01.2009 00:23
Paraelních vesmírů HP, světů v našich představách je opravdu hodně a určitě nejeden z nás má taky několik různých paraelních vesmírů.
Když jsem četla první knihu, promítla jsem si do Snapea podle jeho chování konkrétního člověka a celou tu knihu Snape reagoval přesně tak, jak by reagoval onen člověk. Nechci říkat, že by se v následujících knihách svým chováním od nikdy neodklonil, ale všechny jeho excesy jsem cítila jakožto nezvládnutou práci Rowlingové. Tento druh Snapea není příliš příjemný, ale je lidský. Podle mého cítění jsou pro něj žáci nižší živočišný druh - ale toto není jeho vztah k lidem jako takovým. To znamená, že pokud vás nikdy neučil v Bradavicích, budete s ním pravděpodobně celkem dobře vycházet. Pokud vás ale někdy učil, zůstanete protoplazmou.
Samozřejmě to neznamená, že vychází s každým, má typy lidí co snese v pohodě a na druhé straně takové, které nedokáže vystát. Asi jako každý.
Pokud tedy absolvent Budče potká Snapea na vědecké konferenci, může se s ním celkem dobře bavit a Snape na něj může zapůsobit dojmem inteligentního a vcelku příjemného člověka s břitce sarkastickými poznámkami.
Pokud však takový Snapeův známý při příležitosti návštěvy Británie získá možnost nahlédnout do Bradavic, je šokován Snapeovým chováním k studentům. Jako by to byli dva různí Snapeové.
Toto by byl Snape mého vesmíru.
Lupin, na druhou stranu... byl vždycky utvářen tím, co je. Nutností držet určité věci v tajnosti, lhát nebo mlžit. Strachem, že se prozradí - a strachem z těch, co by ho mohli prozradit. Do toho, co dělá, jde podle mě s maximálním možným nasazením - pro sebe. Kdyby si dokázal udržet post profesora OPČM déle než ten rok, nebo kdyby bylo chování kouzelnické společnosti k vlkodlakům trochu jiné, asi by získal větší sebedůvěru a dokázal by být silnější.
Když Lupin hovoří se Snapem, já z něj cítím určitou potenciální nejistotu. Ne přímo strach, ale nejistotu - Lupin se cítí jako slabší, ať už svým vlkodlactvím, nebo pozicí nováčka ve sboru, nebo dokonce může mít dojem, že se mu teď Snape bude chtít mstít za příkoří, které mu kdysi způsobili jeho přátelé. Snape Lupinem pohrdá a jistě dokáže občas pořádně verbálně šlehnout.
Vidím Lupina jako člověka, který se nedokáže vymanit z existenční nejistoty. A necítí pevnou půdu pod nohama. Samozřejmě tohle není Snapeova vina, i když se mu to tak líbí (ale to by se dalo odpustit snad každému).
(Lupin v sedmém díle byl asi úplně blbý a byl to nějaký necertifikovaný klon. Protože to prostě nesedí.)
Tohle je mé vnímání těch dvou v "mém" vesmíru Harryho Pottera.
Představu vesmíru, kde Snape je svým chováním a uvažováním necertifikovaným klonem Spocka doplněným o emoce (kterýžto Snape by se mi velmi líbil) ponechávám v šuplíku, poněvadž se mi ji nedaří naroubovat na daná fakta. Občas ji vytahuju a kochám se, ale nikomu to neříkejte!
|
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
neviâthiel
|
Re:Paraelní vesmíry - 10.01.2009 01:23
Já mám jistou paralelní představu spíš pro jiné postavy Siriuse Blacka - jako navrch frajera, ale uvnitř ne tak docela suverénního mladého muže, který na rozdíl od kámoše neumí navázat vztah a věří v Boha. Rodina mu sice leze ušima a nepřestalo to po pubertě, ale vliv je na něm patrný - je pro něj přirozené vypadat elegantně a nevylézat z bytu v hábitu a dírou domyslete si kde. Kdyby dostal příležitost, asi by dospěl a dozrál do zajímavého, nekonvenčního muže z vysoce postavené rodiny a možná by mohl být i silnou figurkou na bitevním poli. Pravděpodobně by dokázal vyjít i s Malfoyem a podobnými, ale držel by si od nich zdvořilý odstup.
Rovněž jsem byla přesvědčená, že Hermiona se nestane manželkou a matkou pár let po škole, ale vystuduje elitní vysokou školu v zahraničí, aniž by navázala vážný vztah (a pokud ano, tak to bude muset být z velké iniciativy toho kluka) a buď se vrátí do Londýna a najde si dobrou práci, kde se plně uplatní, anebo zůstane na té škole. (Já jí to i načrtla. Protože z Budče ji kvůli porušení bezpečnostních pravidel, které ji málem stojá život, vyhodí, dokončí si doktorá na Finnmarks-viddě ve Skandinávii a zůstane tam jako velekněžka). Bude udržovat kontakty s Harrym a Ronem, ale pokud si najde práci, která ji bude bavit a získá jí uznání starších kolegů, myslím si, že budě šťastná. I kdyby se nakonec nikdy nevdala a neměla děti.
Ron podle mě není idiot. Kdyby se narodil v mudlovské rodině, viděla bych ho na matematický gympl, pokud by měl ambiciozní rodiče. Myslí systematicky a umí kombinovat, jenže to ho k tomu musí někdo soustředěně kopat. Na vysokou by určitě nešel a ze začátku by možná dělal dvojčatům účetního, než by se rozkoukal a našel si třeba jinou práci. Bude mu trvat dlouho, než se odpoutá od rodiny a rozhodující vliv bude mít první vážná známost, která s velkou pravděpodobností skončí svatbou a založením rodiny se dvěma třemi dětmi. Bude stejný otec jako byl Arthur. Jeho manželka bude mít občas pocit, že má doma jedno děcko navíc.
|
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
ioannina
|
Re:Paraelní vesmíry - 10.01.2009 01:41
Haha, chápu, proč se ti líbí - oni by dávali smysl!!!
OK, moje verze:
Snape je člověk silně emocionální a silně věrný, hodně ovlivněný svou původní rodinou, respektive tím, že jeho původní rodina nebyla funkční a vyskytovalo se tam fyzický násilí. Je hranatý kolík ve světě kulatých děr. Je paradox. Naučil se, že dáváním emocí najevo dává svým nepřátelům do rukou zbraně a spojence si nezíská, proto se snaží kontrolovat emoce rozumem a většinu doby se mu na té pokličce sedět daří. Když uletí i s tou pokličkou, stojí to ovšem za to.
Snape je člověk, pro kterého je fyzické bezpečí lidí, zejména dětí, nadřazené téměř všemu ostatnímu - ale nikdy to nepřizná nahlas (viz emoce). Naopak nevidí, že může zranit slovy. Místo normálního seřvání a facky se člověku raději vysměje, přičemž zařídí věci tak, aby si člověk nemohl ublížit. Snaží se tak pravděpodobně kompenzovat nedostatek fyzického bezpečí, který zažíval jako dítě; možná je to i původní součást jeho povahy, to se už nikdo nedozví.
Toto je zároveň kořen toho, proč je léčitel. Je ten typ doktora, který hudrá stylem "když jste byl tak blbej a spal v noci na sněhu, nedivte se, že máte zánět ledvin. Budete užívat tohle a tohle a tohle a tady je moje telefonní číslo, přijdete za týden, nebo když budete mít bolesti, tak mi zavoláte, ale OKAMŽITĚ, je to JASNÉ???!!! Lidi jako vy by měli trvale bydlet v Tichomoří." Člověk se od něj dočká skvělé péče, jenom musí skousnout to hudrání. Když má člověk na to, aby z hudrání vyškrtal VLASTNÍ emoce, zjistí, že bylo plné velice detailních informací.
(Jsem slíbila lidi z reálu, co? Tak tohle dělával můj první trenér - jinak se Snapeovi nepodobal, ale tímhle ano - a můj operatér, který se Snapeovi podobá mnohem víc.)
Snape je člověk mimořádně inteligentní. Má velice rád všechny dva až tři obory, kterým se věnuje (lektvary, léčitelství, černou magii) a snaží se průběžně se vzdělávat a posouvat hranice oboru dál. Z toho plyne jednak, že si málokdy pokecá na téma "jak nám tam hezky prší", zato je schopen strávit hodiny diskusí nad vylepšením lektvaru proti nachlazení. Druhak z toho plyne, že když uvidí esej s průměrně třemi hrubkami na řádku (a nulovou výpovědní hodnotou), vylije na ni lahvičku červeného inkoustu a nahoru napíše: naučte se gramatiku. Pokud toho nejste schopen, naučte se aspoň omalovávat písmenka z předlohy správně. Troll.
(Takový byl jeden můj přednášející. Kupodivu jsme ho neskonale milovali - učil nás myslet. Všechny jeho testy nebyly testy syntaxe, ale testy inteligence. Existovala skupina lidí, které nesedl, a ta ho nesnášela. My jsme s ním vedli válku o to, kdo koho dostane - on nás nebo my jeho. Stejně jako Snape taky nechytal studentstké vtípky - když přišel do třídy vyzdobené černě, se svíčkama a s "mrtvým Caesarem" na lavici, včetně tógy, začal učit a reagoval asi po deseti minutách, když mu "Caesar", byv dotázán na překlad nějaké věty, suše odvětil "Promiňte, ale oni mě právě zavraždili. Brutus to byl, a Cassius." Dotyčný řekl "Aha, ony jsou březnové Idy, mně to bylo divné. Tak laskavě obživněte a odpovězte mi." Což "Caesar" udělal.)
Snape má smysl pro humor. Většina jeho komentářů jsou - kromě reakcí na situaci - zároveň i vtipy. Bohužel jim díky předchozímu bodu plně rozumí jen několik vyvolených. Snapeův smysl pro humor začíná na pozici "jemná ironie" a končí na "sžíravá ironie". To je důvod, proč to těžko snášejí lidi, co mají potíže s autoritou obecně a s utahováním ze své ctěné osoby konkrétně, např. Potter.
Snape víc štěká než kouše. Nejsem schopná pochopit, proč si Gryffindoři pořád myslí, že je chce zavraždit. Mám za to, že Slytherini a Ravenclawové mu na to přijdou nejpozději do konce druháku a pak s ním vycházejí bez potíží. Totéž se může týkat Huflepuffů: ti se naučí tu gramatiku... a tak dál.
Snape zásadně nesnáší, když někdo podkopává něčí autoritu. Na svou vlastní je háklivý proto, že ji průběžně, aspoň vzhledem k Potteovi, podkopává sám ředitel. Pravděpodobně se umí dost rozzlobit, když někdo dělá něco "špatně", viz jak Slytherini zapnou POTTER JE HNUSÁK zásadně za jeho zády. Z toho vyvozuju, že si nemyslí, že jsou studenti míň než mravenci u jeho nohou - přiznává jim jejich práva. Ale nepřiznává jim práva na pitomé hazardování vlastním nebo cizím životem a zdravím - viz první odstavec.
(Realita: můj vlastní výcvik mýho psa. Kdosi nás uviděl, jak jí mnohomluvně nadávám za něco, co provedla - ne že by něco prováděla často - a prohlásil, že mě ten pes má přečtenou. Že ví, co proved, ví, že neměl, a ví, že se nebudu zlobit věčně.)
Snape má svůj vlastní morální kodex, celkem jednoduchý, kterého se drží. Patří tam zmiňovaný fyzický bezpečí lidí, zejména dětí, důraz na preciznost práce, vyšší požadavky na sebe než na druhé, neochota tolerovat lenost a nekompetentnost, slušné chování k dámám (Minerva, Narcissa, Lily, svým způsobem i k té Bellatrix je slušnější než k Siriovi, i když ji nesnáší zhruba stejně), pravdomluvnost (Snape za celou ságu pronesl jednu přímou lež, což je u dvojitého špeha co říct - on si držel masku pravdou. Ta lež se týkala Harryho a jeho útoku na Snapea v Chroptící chýši - tzn. věci, za kterou ho mohl klidně nechat vyloučit, kdyby byl chtěl.) a oddanost věci (a člověku - ať už tam dosadíme Lily nebo, lépe, Dumbledorea. Snape se s ním umí pohádat, ale když ho Dumbledore upozorní na konci PoA, že ta věc se Siriovým útěkem, která Snapeovi tak zvedá mandle, je v Dumbledoreově režii, Snape sklapne kufry a jde mlátit do zdi jinam.)
Při prosazování těchto zásad dovede být velice nekompromisní.
V boji i v konfliktu má výrazně defenzivní strategii. To je plně ve shodě s oklumencí (vs. legilimence). Pokud provokuje nebo útočí, odbývá se to slovně, a má za cíl buď odradit dotyčného od nějakého jemu nepříjemného chování (Pottera od porušování školního řádu, Bellatrix od přítomnosti ve svém domě, Siria od útoku na tři studenty v Chroptící chýši), nebo ho vyprovokovat k vyššímu výkonu (studenty; tady vychází zřejmě z metody, kterou byl sám učen a která na něj fungovala - McGonagallová a Flitwick dělají totéž; tato metoda obvykle na většinu studentů taky funguje), nebo prostě jen sbírá body pro sebe (Sirius a špičkování na Grimmauldově nám.).
Pokud možno se vyhýbá fyzickému kontaktu. Z toho vyvozuju, že má velkou osobní zónu.
Dosažení cíle je pro něj přednější než jeho obraz v očích ostatních lidí. Neváhá riskovat vlastní fyzickou bezpečnost. (Chýše s Lupinem a Blackem, oklumence s Potterem - "vezměte si hůlku, odzbrojte mě nebo se braňte, jak vás napadne" - návrat k Voldymu v GoF, kdy mohl čekat avadičku, soudcování toho zápasu, po kterém mu bylo špatně... dalo by se toho najít hodně, záměrně se vyhýbám té nechutné konečné scéně s hadem.)
Je šílený idealista, kterého svět nakopal do pozice ironického realisty. Nepřizná to, bude tvrdit, že je realista - "pronese" jeden ze svých vybraných šklebů a ostentativně odkráčí středem.
Možná si ještě něco vzpomenu.
Lupin:
Lupin v sedmičce je podle mě jen odkrytější verze Lupina z trojky. Lupin se bojí, to je pro mě v centru jeho charakteru. Lupin se chce zalíbit, za každou cenu. Lupin je nesamostatný, potřebuje vůdce smečky. Proto se původně přidal k Jamesovi (a aby jeho přátelství neztratil, přehlížel všechno, co James dělal), pak k Dumbledoreovi (a proto neprozradil, že je Sirius zvěromág a že lítávali s ním v přeměněné podobě po pozemcích - čekal, že by ho Dumbledore za takové jednání (po právu) odsoudil), pak k Siriovi (přestože byl Sirius po pobytu v Azkabanu "nedospělejší"), pak k Tonksové (bude ještě dál) a pak se pokusil viset na Harrym (sedmička), ale ten ho poslal zpátky k Tonksové.
Z tohoto důvodu je Lupin nespolehlivý a proto se mi tak strašně nelíbí: je zkrátka liána bez páteře. Chápu, že za to hodně může to, že je vlkodlak, ale prostě nemusím lidi, kteří se neumějí za sebe sami postavit.
Přemejšlím nad realitou... jo. Jedna kámoška, co má fakt psychický problémy, zneužívá svých problémů k tomu, aby hrála "jsem chudinka, litujte mě". Odmítá je řešit. Visí na lidech. Odmítá brát zodpovědnost za svůj život. Rozdíl je v tom, že ona nebude lidem nakecávat nepravdy, jako Lupin, aby si je udržela: ona si to vybrečí. Je to taky pasivně-agresivní přístup, ale trochu jiný. Druhý takový člověk je jeden dávnej kámoš, klasickej maminčin mazánek. Šikanatér jak noha, kterej ještě zaonačil věci tak, aby s ním okolí souhlasilo. V jejich vlastní rodině se hrála hnusná hra "maminka neumí vařit" (nebyla pravda), díky čemuž maminka u prakticky každýho jídla brečela. Některý jeho reakce jsou Lupinovský - třeba "neumím psát diplomku, naši jsou všichni dělníci" - a litujte mě a napište to pokud možno za mě. Znovu, není to přímo Lupin z mýho vesmíru, jen se poctivě snažím najít podobný lidi v realitě, jelikož jsem to slíbila. Ani jeden z nich na Lupina přesně nesedí, ale bližší ukázky nemám.
Lupinova závislost na "vlku alfa" vede k tomu, že není schopen se starat o lidi slabší než je sám - proto nenavštíví malýho Harryho, nechce si vzít Tonksovou, nenapadne ho, že lhaním o Blackovi vystavuje svoje studenty nebezpečí a podobně. On sám si připadá, možná nevědomě, jako "ten, který má být chráněn", proto není schopen toto poskytovat druhým.
Lupin zjistil, že když bude milý a příjemný, lidi s ním budou rádi, a tak to dělá. Nezbavil se tak svýho základního strachu z odmítnutí, nestal se dostatečně silným, aby se byl schopen přijmout tak, jak je (i s tím vlkem v sobě), ale toto je to, proč je společensky přijímanější než Snape.
V rámci své vlastní smečky je Lupin tím, kdo vytváří zázemí. Je sporné, jestli se o lidi mimo svou smečku vůbec nějak stará nebo ne - neviděli jsme to a já si myslím, že ne. Pokud se jim nepotřebuje vlichotit (míněno v dobrém smyslu slova - kdo zná chování psů, ví, o čem mluvím: takoví ti, co budou každému na potkání olizovat pysky, aby nebyli napadeni, nebo aby byli, raději, přijati do smečky).
Lupin může mít poměrně rozsáhlé vědomosti, působí na mě jako studijní typ. Zároveň na mě působí jako člověk "přirozeně plachý" - ten, co se pro jistotu nejistě usmívá. Kdyby bydlel ve společné ložnici s někým jiným než s Jamesem a Siriem, mohl z něj být někdo jiný. Takto pravděpodobně vycítil, že ho jeho "kamarádi" využívají jako výmluvy k řádění po okolí, možná přišel i na to, že vůbec nehledí, jestli jeho bolavé tajemství - že je vlkodlak - vyjde najevo nebo ne. Po tom incidentu, kdy mu nahnali k sežrání Snapea, si musel hodně lhát do kapsy, aby s nimi ještě zůstal - tam šlo i o jeho život, kdyby byl Snapea pokousal, byl by utracen. (Sic.)
Toto je zároveň drobný detail, který mu dává později na Grimmauldově nám. trochu víc moci a kontroly nad Siriem, které využívá k pacifikování Siriových nejhorších výstřelků. Nicméně to nedělá systematicky - jenom tolik, kolik se odváží, aby Siriovo přátelství neztratil. I tehdy je Sirius vlk alfa, ale Lupin už není téměř omega, je beta. Snad v tom hraje roli i rozdíl v životní zkušenosti - Sirius nedospěl, Lupin trochu ano.
Lupin na mě působí jako neútočný, ale při bližším ohledání zjišťuju silné pasivně-agresivní rysy. (Chudáček pejsek, tohle mu nemůžete dělat, on je tak hodný, a: Udělám to, jistě, ale až na posledí chvíli - přece jsem to udělal, co se rozčiluješ?)
Působí na mě jako člověk s mimořádně malou osobní zónou - otlapkávač.
To, jak ho lidi vnímají, je pro něj důležitější než cokoli jiného; je schopen neuvěřitelných obětí, aby působil jako "malý, hodný, ochočený a krotký vlkodlak". Dokonce kvůli tomu neváhá ohrozit život lidí, kterým se chce zalíbit, i když pravděpodobně nevědomky - prostě myslí víc na sebe než na ně. Když ho někdo nařkne ze sobectví, okamžitě se brání tím "ale já jsem přece ten hodný" - opět a znovu, pasivně-agresivní přístup, živený strachem z "oni mě odmítnou" a slabým sebevědomím.
Lupin osekal svůj hranatý kolík, aby pasoval do kulatých děr. Necítí se dobře, protože JE hranatý kolík, ale pasuje, a to je pro něj víc, než být sám sebou. Snape naopak tvrdí, že někde na světě musí být hranatá díra a že on je prostě hranatý kolík, vyrovnejte se s tím, jak umíte.
Tohle jsou ti dva u mě.  Možná časem ještě něco dodám.
|
|
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
|
|
