Když před Vánoci vyšel česky šestý díl románového cyklu Joanne K. Rowlingové, psalo se hlavně o tom, že knihkupci nedodrželi termín jeho uvedení na trh. Recenzenti si pak všímali především autorčina majetku a marketingové vypočítavosti, jež údajně za úspěchem příběhu mladého čaroděje stojí. A jen mlhavě poukázali na nedostatky nejnovějšího románu Harry Potter a princ dvojí krve. Ale jak na nás kniha zapůsobí, přečteme-li si ji pozorně? Je dobrá? Špatná? A proč?
Harryho volba
Další školní rok a Harry má zase úplně jiné starosti než jeho vrstevníci. Společenství kouzelníků od něj očekává hrdinské činy a nový ministr kouzel Brousek ho chce využít, aby dělal reklamu jeho neschopnému úřadu. Jenže dospívající kluk jakýkoli nátlak odmítá. Ví, že ředitel bradavické školy má pravdu, když říká: Je to tvůj život, tvoje volba, neohlížej se ani na proroctví, ani na představy druhých.
Harry je vnímavý žák, řeší si věci po svém a především: dospívá a osamostatňuje se. Netouží být „vyvoleným“ podle nějaké věštby. Chce sám zasahovat do událostí - a ano, v duchu starozákonního „oko za oko“ zabít vraha svých rodičů a svého kmotra Siriuse.
V průběhu celého vývojového románu (bildungsromanu), rozvrženého do sedmi dílů, zažívá hlavní hrdina dvojí proměnu: z neznalosti (sebe sama) přechází v poznání a od pasivity k akci. Okolnosti, za jakých zemře Brumbál, jeho největší rádce a ochránce, tuto zásadní transformaci jen potvrdí. Harry zůstal sám, ale ví, co musí udělat, a také ví, že na to má.
Znamení zla
Autorka objevila dobré řešení, když hledala způsob, jak svůj románový cyklus vystavět a jaké literární postupy zvolit. Vývojový román obohatila motivy typickými pro fantasy a „příběh s tajemstvím“. Na počátku byl zločin (Voldemort zabil Harryho rodiče), dětský hrdina vražedný útok přežil a pátrá, co, jak a proč se stalo. Při svém „vyšetřování“ se nutně vydává do minulosti - a právě v šestém díle se do ní musí ponořit velmi hluboko, aby se dozvěděl, kdo je vlastně lord Voldemort.
Současně s tím Rowlingová vypráví příběh Harryho dospívání, jeho „normálního“ života v paralelním kouzelnickém světě, který v šestém díle plyne jednak rychleji, ale i uvěřitelněji. Jinak řečeno: zamilovanému kapitánovi famfrpálového týmu, který usmiřuje věčně rozhádané kamarády, rozumíme lépe (a víc nás baví), než když se vydává do vzpomínek jiných lidí, aby poznal svého nepřítele.
Propojit oba příběhy je zapeklité, zvláště když historie dávného zločinu je z podstaty věci statická a skládá se jen pomalu. Autorce, která není zběhlá v psaní detektivek, se obě linie vyprávění nepodařilo úplně sloučit. Mechanicky napsané pasáže s myslánkou nadto prozrazují, že si Rowlingová nerozvrhla cyklus dobře a už potřebovala některé věci urychleně vysvětlit. I proto je „princ dvojí krve“ zatím nejslabší částí cyklu.
Jedno se však autorce tentokrát povedlo: Působivě zobrazit sílící moc Voldemortova totalitního, bezmála neonacistického hnutí, které zastrašuje, prokazuje se znamením zla na levé ruce a kádruje lidi podle čistoty krve. Teď už ale nejde jen o Malfoyovy rasistické urážky „ty mudlovská šmejdko“ jako v předchozích románech. Chystá se puč. Smrtijedi zabíjejí i mudly, mají stále víc navrch a jejich komando v závěru přepadne bradavickou školu.
Scéna, kdy obojetný Snape beze slova a bez emocí „odklidí“ Brumbála jako bezcenný hmyz, patří k nejsilnějším. Svým způsobem neměla autorka slitování ani s námi čtenáři. Nejenže k pečlivě vybudovanému obrazu kouzelnického světa nepřidává mnoho nového, ale ještě jej rozvrátila a nechala zemřít dalšího kladného hrdinu. Přesto se budeme těšit na pokračování. I když - a to je poslední výhrada -zůstává otázka, zda je tajemství, proč Voldemort nenávidí Harryho, dostatečně hluboké. Opravdu nás jeho odhalování může zaujmout sedmkrát za sebou?
Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte.
