 Zde je nový rohovor s Danem Radcliffem, kde mluví o natáčení Ohnivého poháru.
Jak vidíš Harryho ve čtvrtém dílu? Vypadá to, že v nerozlučné trojici Harry, Ron a Hermiona to začíná trochu skřípat…
To je pravda, Harry na větší část filmu přijde o svého nejlepšího kamaráda Rona. Když Ohnivý pohár vyplivne Harryho jméno, Ron si myslí, že se Harry dostal do turnaje podvodem, a pohádá se s ním. Celé to vyvolá dost nevole, dokonce i kluci z Nebelvíru se obrátí proti němu. Harry něco takového už jednou zažil, když ho ve dvojce pokládali za dědice Salazara Zmijozela, tenkrát se ale mohl opřít o Rona. Teď ho nemá, takže je hodně náladový.
Navíc lidi, kteří mu obvykle pomáhají, jako třeba Brumbál, mu teď pomoci nemůžou a Harry musí hodně spoléhat na svoje síly, že?
Přesně tak. Poprvé vidíme Brumbála jako starého pána, který úplně neví, co má dělat, a ztrácí půdu pod nohama. O tom si se mnou Mike Newell taky povídal. V předchozích třech dílech byly Bradavice pro Harryho útočištěm, už díky Brumbálovi si tam připadal v bezpečí, dokonce i když tam pronikl Sirius Black. Teď se iluze o Brumbálově všemocnosti rozpadne s Harry pozná, že mu v Bradavicích hrozí stejné nebezpečí jako kdekoli jinde.
Kniha je dost temná. Snažil se to Mike nějak vyvažovat humorem?
Jak říkáte, kniha je to mnohem temnější a nebylo by správné snažit se film výrazně odlehčit, protože bychom se tím zpronevěřili předloze. Na druhou stranu podle mě v celé sérii platí, ýe čím jsou filmy temnější, tím více je v nich i humoru. A Mike si dal záležet na tom, aby tu byly zábavné scény jako protiváha temné atmosféry, aby tím kontrastem všechny ty hrůzy podtrhl. Hodně legrační je to, jak se kluci snaží splašit nezadanou holku na vánoční bál. V tom ohledu jsme si nemohli přát lepšího režiséra, vždyť Čtyři svatby a jeden pohřebjsou jedna z nejlepších romantických komedíí vůbec.
Harryho trápí spousta věcí včetně neopětované lásky k Cho…
Harry v tomhle směru není žádný hrdina a s děvčaty to zkrátka neumí. Vyrůstal s Dursleyovými, a ti s ním sotva prohodili pár slov, takže rad o tom, jak se chovat k dívkám, se od nich pochopitelně dočkat nemohl. Nemá tušení, jak Cho pozvat na randem dokonce ani neví, jak se má v její přátomnosti chovat, jak s ní mluvit. Tohle bude podle mě blízké úplně každému klukovi, protože podobně neohrabaný a trapný se napoprvé cítil snad každý.
Podle Emmy Watsonové je tenhle film víc britský. Co si o tom myslíš?
Určitě. Jedním z Mikeových přínosů je i jeho zkušenost s britskou interátní školou – její atmosféru má v malíčku, a tak požádal Steva Klovese, aby napsal scénu, kde jsou Harry a Ron za trest po škole a dohadují se, jak ukecat holky, aby s nimi šly na bál. Jenže jsou ve Velké síni a mají zakázáno mluvit. Mike něco podobného sám zažil a říkal, že je to jako ve Velkém útěku, protože se musíte dohodnout, aniž by se o tom stráže – tedy Alan Rickman jako Snape – dozvěděly. Výsledkem je jedna z nejvtipnějších scén v celém filmu.
Ve filmu se poprvé objeví Voldemort. Jaké to bylo točit scénu s ním?
Bylo to jedinečné. Takhle nervózní jsem nebyl za celé čtyři roky, protože jsem tomu chtěl dát maximum. Všechno, co jsme dělali předtím, spělo právě k téhle scéně. Na tu konfrontaci s Voldemortem každý čekal. Ne že bychom byli pod tlakem, ale všichni jsme se na to těšili a zároveň cítili odpovědnost, aby to bylo prefektní a abychom nezklamali fanoušky. Pokud jde o Ralpha Finnese, moc jsem toho s ním nenamluvil, protože jsem pořád ještě dost mladý a nejsem tak dobrý herec, abych s někým vtipkoval a pak najednou dokázal předstírat, že je to můj nejhorší nepřítel. Strašbě rád jsem se na něj díval. Je to uhlazený a milý člověk, ale tady mi z něho naskakovala huší kůže.
Mike prý na Ralphově tváři nechtěl žádnou masku, protože jak ukázel v Schindlerově seznamu, umí být děsivý, i když má obličej úplně holý.
Mike tvrdil, že když má někdo na tváři protetika, vypadá sice groteskně a strašidelně, ale obecenstvo se ho nebude bát tak, jako kdyby vidělo holou tvář, protoře ta je jim mnohem bližší. Voldemost měl vypadat co nejlidštěji, jenom tak trochu zpustošeně. Taky mu myslím budou nějak digitálně upravovat nos, protože Ralph na něm měl při natáčení oranžové tečky (smích).
Pošuk Moody ale má umělé oko…
To oko je mechanické a některé scény se kvůli němu musely opakovat, protože magnetická zornice párkrát vypadla, a to nás všechny odbouralo. S Brendanem Gleesonem, který Moodyho hraje, se mi ale pracovalo skvěle, je to sympaťák a úžasný herec. Hraje nového učitele obrany proti černé magii, který je trošku vyšinutý a žáci se ho při vyučování bojí. V opakovaných záběrech vždy udělal něco jinak, takže jste nikdy netušili, co na vás zařve. Celou scénu jste na to čekali, ale stejně vás dostal, až jste překvapením nadskočili. Spousta reakcí vůbec není hraná.
Harry toho musí hodně zvládnout, obzvláště ve spojitosti s Turnajem tří kouzelnických škol a třemi úkoly, které při něm musí splnit.
Nejdřív se postavím drakovi. Letím na koštěti a mám zachránit zlaté vajíčko, které střeží právě tenhle drak. Filmovalo se to podobně jako famfrpál, kdy před modrým plátnem sedím na koštěti. Musel jsem ale udělat ještě něco jiného – a ani tu ze sebe nebudu dělat hrdinu, bylo to děsivé – zkrátka a dobře kvůli scéně, kdy mě drak trefí ocasem a srazí z koštěte, jsem volným pádem klouzal asi patnáct metrů po střeše postavené ve studiu. První tři pády byly hodně děsivé, pak mě to svým způsobem začalo i bavit, ale na začátku... Podrželi mě tam, napočítali do tří a pak neprostě pustili. Ale jsem vážně rád, že jsem to udělal, jinak by diváci v téhle scéně neviděli moji tvář, protože by to za mě dělal kaskadér. Možná je to profesionální deformace, ale když se dnes dívám na film a někdo při výbuchu vyletí z auta nebo se skutálí ze schodiště a vy mu při tom nevidíte do tváře, tak už prostě vím, že jde o dvojníka, a to mě docela rozptyluje.
A co druhý, ‚podvodní’ úkol?
Na to jsem se připravoval šest měsíců předem a bylo to úplně fantastické. A taky dost bizarní, byl to regulérní plac s kamerami a reflektory, ale pod vodou. Pořád jsem musel dělat to samé, ale za mnou bylo modré plátno a já se proháněl nádrží, kterou nechali postavit čistě pro tyhle záběry. Byl to skvělý zážitek, a nebýt Harryho Pottera, nejspíš bych se k tomu nikdy nedostal.
Co bylo pod vodou nejtěžší?
Seville dá Harrymu sníst žaberník, po kterém mu narostou žábry. Harry je tudíž jako ryba a nesmí vypouštět žádné bublinky, takže jsem musel zadržovat dech a nesměl ho vypustit z pusy. Taky jsem musel občas pronést nějakou repliku, což bylo hodně těžké. Pak jsme všechny ty věty museli napodobovat. To přinesli krabici, natočili do ní vodu, strčili dovnitř mikrofony a pak jsem musel strčit hlavu pod hladinu a odříkat ty věty, aby se zachytil ten bublavý zvuk. Bylo to dost zvláštní.
No a konečně třetí úkol, který se celý odehrává v bludišti...
V bludišti jsme strávili v kuse asi dva týdny a všem z toho klaustrofobního prostředí začalo hrabat. Ale natáčení to docela prospělo – Mike měl takovou představu, že na počátku labyrintu jsou všichni nervózní jako psi, ale pořád jsou to lidé. Čím jdou ale dál, tím větší se z nich stávají zvířata, primitivní divoši, protože to bludiště je k tomu dohání. Celá ta pasáž je hodně strašidelná, temně nasvícená, taková předehra ke konfrontaci s Voldemortem. Myslím, že se u ní lidi budou hodně bát, a to je dobře...
Zdroj: ph.net
|
Autor: Anonym Datum: 2005-12-22 19:03:08
neni to z Premire? 
| Autor: Canga Datum: 2005-12-22 22:17:01
| misa
Autor: Anonym Datum: 2005-12-23 10:56:46
no jak sem rekla danovi vic slusi ty dlouhy vlasky......ale todle je ..........
|
Komentáře vyjadřují názory čtenářů. Redakce nemůže ovlivnit jejich obsah. Vyhrazuje si však právo je odstranit. Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte. |
