Stopadesáttři minut režijní bravury se třepotá v zhruba padesáti
kopiích po celé naší vlasti. Většinou sklízí nadšení, knižní radikálové
jsou opět překvapení, že se do filmu nevešlo všechno, knižní debilové
jsou opět pohoršeni, že tvůrci si správně uvědomují, že film je jiné
médium a že Rowlingová opravdu není bůh a přidávají nové scény a
troufnu si říct, všichni, včetně mě jsou překvapeni. Ano, David Yates
nás překvapil. Čím? Natočil jiný film, než jsme čekali od série. Jiný
film, než jsme po výborném Fénixově řádu čekali od něj.
Dokonalost sice z filmařské magie občas mrkne, nicméně nic není
bezvadné, ani adaptace poměrně slabé knihy, která jednoduše dokonalá být
nemůže. Hodnocení knihy je relativní a ponechám ho na každém. Málokdo
si ale uvědomuje, že film zvýrazňuje neúplnost knihy, která je první
polovinou celistvého příběhu, jenž je rozdělen mezi Prince a
Relikvie (neříkám že rovnoměrně). Závěr, který pokládá mnohé narativní
otázky (viteály? Snape? Je Brumbál kokot?), jež se zodpoví až v
Relikviích, pak těžko může být pro filmového diváka, ať už čtenáře či
nečtenáře, plně uspokojivý.
Čím překvapil David Yates mě?
Neuvěřitelnou komplexností vize magického světa a tím, že opustil své
režijní zbraně z Fénixova řádu a útočí na naše emoce a bránice nějak
jinak. Jak?
Pokusím se poodhalit odpověď v následující složkové
analýze, i když upřímně přiznávám, že ani po třech zhlédnutích (a za pár
hodin se chystám na čtvrté) nedokážu bravurní komplexnost plně
dohlédnout. Složková analýza je jednoduchý formát, pro čtenáře
přehledný. Vyberte si co vás zajímá, pokuď jste debilové, nevybírejte
si prosím vůbec, děkuji.
SCÉNÁŘ
Ono je hrozně jednoduché
říci, Kloves může za problémy, podívejte se jak byl Ohnivý pohár
epizodický. (propottera (dle vzoru proboha}
četl jste někdo tu knihu? vždyť to je definice epizodického
narativu (mistrovství, úkol, ples, úkol, hřbitov)). Ano, přiznávám
některé obraty v propojení zápletky jsou stále Klovesovsky
neobratné (např. když před použitím Felixe Harry a Ron náhodou potkají
Křiklana a Ron se Harryho zeptá, jestli už měl štěstí), něco se může
při ortodoxním čtení knihy zdát nelogické.
Fakt, že Harry nebyl
připoután při Brumbálově smrti je velmi problematický. Nicméně je možný
i realitický výklad, že poslechl Brumbála na slovo, Snapovi věřil a z
Avady byl natolik překvapen (mžiklý nekontinuální střih dokazuje), že se
nezmohl na sebemenší reakci, což si sám později vyčítá. Mizanscéna však
naznačuje, že Smritijedi při odchodu prošli kolem Harryho, což je
vskutku nelogické.
Zatím nikdo v českých kritikách a vtipných
fórech, které jsem četl, nevyzdvihl Klovesovo mistrovství ve schopnosti
dostat na scénu jemné detaily, které mají fanoušky knihy těšit, oni
jsou však na to příliš slepí (trpaslenka, montáž přípravy doušku živé
smrti, Ronův styl při famfrpálu, celá scéna s použitím Felixe). Nikdo
zatím neocenil mistrovství v dialogu. Příkladem za všechny Křiklanova
řeč o kouzelné rybičce s nádhernou metaforou postřehnutelnou pouze v
originále: „Flower petal had come from a Lilly. Your mother gave it to
me“. Podle jedné zahraniční recenze v této scéně excelentní herectví a
text představuje to nejkrásnější kouzlo, která pro diváka ožívá i když
není vidět. Je v představivosti, je v minimalismu. A takových příkladů
najdeme více.
ADAPTACE
(Adaptaci tvoří scénář společně s
režisérem, dotýká se ale i všech ostatních složek(herectví, mizanscéna,
atd.). Je to však téma natolik mezi fanoušky ožehavé, proto jej
vyděluji.)
Adaptační přístup v sérii roste od ploché ilustrace
Columbusovy, přes reimaginaci plnou virtuózních filmových nápadů páně
Cuaróna, žánrový přístup thrilleru s prvky romatické komedie pana
Newella, přes nové pojetí s mistrovským zapojením stylistických prvků,
především střihu Yatesova řádu. Yatesův nový přístup nedává hlavní apel
jedné stylové složce(střihu), ale výborným a těžce rozkrytelným
způsobem kombinuje všechny složky, čímž dosahuje nebývalé komplexnosti.
Zjednoduším scénáristické adaptační trápení na otázku, co bylo vypuštěno, co přidáno a jak se zachází s klíčovými momenty.
Rowlingová je extrémně epizodický autor, zahlcuje svou prózu množstvím
detailů, které většinou přinesou nápad, originalitu, kouzlo. Jako
spisovatel dialogů se však rozplývá v mnohostránkových vysvětlovacích
scénách, kde často používá více slov a informací, než je nutné. Některá
fakta dokazuje zbytečně složitě na ploše celých kapitol (co všechno se
propottera stalo s viteálem prsten). Film toto nezbytně musí kleštit.
Všichni víme, že doslovná desítky hodin trvající adaptace je zkrátka
nemožná. Tak proč se tomu pořád někteří fanoušci diví.
Myslím, že
krácení opět proběhlo účelně a naopak jsem překvapen, kolik scén ohledně
linie s Křiklanem se do filmu vešlo, aniž by to nudilo či překáželo
velkým věcem. Ona především Křiklanova linie prostě míří k zásadnímu
objevení co je to viteál, proto musí mít zásadní prostor ve středu
filmu. Ať mi nikdo inteligentní netvrdí, že nečtenář knihy to ze
správné vzpomínky Křiklan a Raddle v kabinetě nepochopí. Je opsána z
knihy takřka větu po větě. Zrovna tak například Brumbálův závěrečný
dialog s Malfoyem.
I když chápu rozčarování z vyškrtnutí závěrečné
bitvy (začínající šarvátka však zdaleka nedosahuje virtuozity kapitoly
Bitva o Bradavice z Relikví a věřte mi za dva roky toto rozhodnutí plně
doceníme). Málokterý kritik tohoto vypuštění si ale uvědomuje, že
absence bitvy nahrazená monumentálním pochodem Snapea a smrtijedů
Bradavicemi a krásným symbolem sfouknutých svíček přispívá k hlubokému
emocionálnímu dopadu Brumbálovy smrti (jenž zmiňují desítky recenzentů),
jenž by létající kletby v akční scéně nepříjemně narušily.
Přidané
scény? Útok na most je to nejbrilantnější otevření (samo uvedené hluboce
emocionálním flashbackem na ministerstvo), kterého se dostalo
kterémukoli Potterovi. A tolik diskutovaný útok na Doupě? Ptáte se proč
tam je. Jednoduše druhý akt potřeboval nějaké připomenutí, že mimo
bezpečný svět Bradavic, který Draco nahlodává rozplývavou skříní, je ve
skutečném světě opravdu nebezpečno všude. Scéna představuje mistrné
zvládnutí napětí pramenící z bezchybného stylu (střih, barevné korekce
pole, hudba), přitom dodržuje charaktery postav. Komu může vadit, že
Harry se v afektu vyběhne pomstít Bellatrix, že Ginny z lásky chce
Harryho ochránit. Ano, oba jednají zbrkle, ale takoví přece jsou. Tím
samým chováním Harry v Řádu přispěl ke smrti Siriuse. A když Belatrix
zjistila, že tři členové řádu tvoří přesilu, ze zlomyslné pomsty zničila
s Šedohřbetem Doupě, vždyť taková ona také je. A že v Doupěti v
sedmičce nebude svatba? Nebuďte omezení, nabízí se spousta řešení.
Dobře víme, že pár mávnutí hůkou poškození Doupěte může spravit.
A
pohřeb nahrazený emocionální metaforou světla? Doslovně zfilmovaný
pohřeb by byl neobratný, dlouhý a příliš by na sebe strhnul pozornost z
oné emoce. Přidaná scéna ji naopak podtrhne, nebo lépe řečeno podsvítí.
HERECTVÍ
Zde i já použiji subjektivní ochranné kouzlo.
Neboť analýza herectví se i v akademických kruzích považuje za
subjektivní, jelikož co je pro jednoho hloupě kamenná tvář je pro
jiného mistrný minimalismus a podobně.
Hlavní trio roste s každým
filmem, v šestce však učinili neskutečný pokrok. Grint ovládl
komediální herectví (scéna s lektvarem lásky), Watsonová se zase zbavila
herecké manýry zvednutého obočí a zlomené srdce především ve scéně s
Oprugnem (žlutí ptáci) ztvárnila nečekaně herecky vyzrálým pláčem.
A
Radcliffe? Role Harryho si žádala ztvárnění vzteku a bolesti ať už
fyzické či psychické již v předchozích dílech. Tyto polohy nadále
zvládá stejně dobře. V šestce však přišel s mistrným zvládnutím zdravé
sebejistoty (monolog před Křiklanem) a především s téměř dokonalým
komediálním herectvím v sekvenci Felixe, jenž lze plně docenit pouze v
originále. Jeho lehce zfetovaný hlasový projev se pokouší o proražení
bránice, stejně jako jeho neskutečně vtipné gesto o pavoučích
klepetech.
Mistrovství výkvětu britského herectví netřeba
rozebírat na větší ploše. Gambon posouvá Brumbála především v pití
lektvaru, Smithová prohloubila mateřskou intonaci. Více prostoru v
tomto textu si zaslouží nováček Broadbent, neb má nejvíc prostoru i ve
filmu. Nevěřil jsem, že složitá ambivalentní postava milovníka celebrit
ožije na plátně tímto způsobem. Pozorujte mimiku při pronášení replik,
je expresivní, výrazná, ale neuvěřitelně chytlavá. Výše zmíněný příběh
o rybičce z lístečku lilie aspiruje na jeden z nejlepších hereckých
výkonů v sérii vůbec. A mistr Rickman? Mýlí se každý, kdo píše, že
Snape dopadl špatně, ať už z nedostatku prostoru či minimalismu
scénáristickému či hereckému. Alan dokáže velké věci pomocí takřka
nepoznatelného pohybu koutku úst. Nečekal jsem tak geniální ztvárnění
strachu (scéna z neporušitelným slibem) či bolesti (Avada Kedavra a
následný pochod školou). Při odhalení totožnosti Prince téměř úplně
vynechali vztek oproti knize. Proč to kritizovat. Snapova emoce strachu
ze špatného kroku by oním vztekem byla úplně rozložena. Rowlingová se v
knize snaží čtenáře přiklonit ke zlému vnímání Snapea, prvoplánově.
Filmové pojetí přispívá více oné ambivalenci. Všichni už přece víme,
jako to se Severusem je, i on vládl kouzlem největším lásce. Zhrzenost
ho však v životě sváděla na scestí. Brumbál mu však vždy pomohl
nakolejit zase zpátky. Tato narativní odpověď plnému docenění závěru
šestky vskutku chybí. Kdo za to však může. Autorka předlohy. Vskutku.
MIZANSCÉNA
Pro
tápající mizanscéna představuje vše co je před kamerou: kostýmy,
rekvizity, lokace, stavby i samotné herce. Tato složka by si zasloužila
širší rozbor, než mu v této rozkvetlé recenzi dopřeji (můžete třeba
začít doufat, že se nakonci promění v rybičku a odplave). Produkční
design Bradavic opět představuje světovou úroveň v této filmařské
profesi. Filmaři se vrátili do lokací, kde natáčeli Tajemnou komnatu.
Znovu poznáváme chodbu, kde Ginny psala vlastní krví. Kostymérky se
vyřádily především na Střelence (koho nerozesmál lví čepec, ať si dá po
hlenech chutnající Bertíkovu fazolku). Komnata nejvyšší potřeby
představuje záplavu krásných rekvizit, v které si přesto dokážete
všimnout důležitého symbolu ptáčků jednoduše proto, že klec je chytře
umístěna do prázdného prostoru před komnatu a několikrát máte na
zřeteli kdo jí ještě obývá a kdo již ne. Nemá smysl plnit další a další
řádky rozplýváním se nad krásnými detaily (bezová hůlka), Představte si
třeba, že další možné řádky tohoto odstavce se zrovna rozplývají v
rozplývavé skříni.
SPECIÁLNÍ EFEKTY
Ukáží se hned na začátku, kde bezchybně zničí Millenium Bridge (věřte mi nedávno jsem pod ním plul, stále tam stojí)
a poté zase bezchybně napraví škody v mudlovském bytě, jež obývá
Křiklan. Magické poletování předmětu má kořeny ve Vězni z Azkabanu,
tentokrát je ale dovedeno do virtuozity. Myslíte, že bych takhle mohl
pokračovat další a další minuty filmu? No právě že nejspíš nemohl. Ano,
famfrpál sice nabídne nějaké mlaskoidní efekty a scéna v jeskyni
představuje vrchol prolínání pookénkové animace (Inferi), digitálních
pozadí (krystaly) a digitálního světla (Nádhera Maxima) a složitých
podvodních scén v kombinaci s ještě složitějším digitálním ohněm.
Nicméně
i když jsou efekty takřka všudypřítomné, jsou téměř neviditelné. Proč?
Zde se dostáváme k jednomu z překvapení, jenž nám Yates přichystal a
kterým vybočuje z blockbusterové linie potterovské série. Yates se
vědomě vzdává pozlátek, efektních efektů (kterých je pln každý díl a
nejvíc asi Ohnivý pohár, ale i závěr Fénixova řádu) Yates si je natolik
jistý, že k dosažení velké emoce používá absolutní soustředěnost na
postavy, na jejich zamilované strasti, na jejich utrpení, na jejich
chyby. Harryho přes brilantní analýzu postavy (výše zmíněné) posune k
odhalení klíčového faktu o zničení Voldemorta, ke kterému stačí dialog
žáka a učitele, nikoli obřímí bitva plná speciálních efektů.
KAMERA
Kamery
se poprvé v sérii chopil Bruno Delbonnel, mimo jiné kameraman vizuálně
brilantní Amélie z Montmartru. Přesto k mému velkému překvapení kamera
alespoň co do pohybu příliš neexhibuje, vystačí si s minimalismem
přítomným snad v každé složce filmu. Nedočkáme se žádných
komplikovaných a jen pouze několika překvapivě sofistikovaných pohybů
kamery (panorama přes hůlku McGonagalové při vzdání holtu mrtvému).
Kamera překvapivě funguje ve statické poloze. Ani tradiční průlety
exteriéry hradu nejsou užívány v míře, na kterou jsme zvyklí. Statická
kamera není a priori špatná, neb soustředí pozornost na dění v
mizanscéně a na herectví, a absence dlouhých záběru s komplikovanými
pohyby kamery umožňuje dynamický střih.
Čeho se však v Princi dvojí krve vynabažíte do téměř geniální dokonalosti je svícení, kompozice a barevné korekce obrazu.
Svícení
nebývale znázorňuje prostorovost a vsadil bych se, že třeba nasvícení
komnaty nejvyšší potřeby zabralo asi týden, natolik je komplikovaně
mnohovrstevnaté.
Kompozice mnohokrát zaujmou svým překvapivým
odhalením něčeho v pomalounké jízdě (neřekl jsem, že pohyb kamery je
absolutně nepřítomný). Většinou se jedná o odhalení Malfoye, který
někde smutně truchlí - když Harry jde s Lenkou na večírek, když Ron ve
věži políbí Levanduli. Některé statické kompozice zase vhrnou děs na
divácké emoční hodiny, např. detail na Katie Bellovou s odhalenými zuby
při postižení kletbou.
Barevné korekce na sebe v Potterovské sérii
strhávají snad největší pozornost. Všimněte si například lehce
přepálené bělosti zahalené do stěží rozeznatelných výparů při
Sectumsempra, již zmíněné barvy klasů v poli při útoku na Doupě či
naprosto geniálního posledního detailu na živého Brumbála, kde obestřen
magickou modří, jenž však hraničí s temnou předzvěstí, řekne: „Prosím“.
HUDBA
Zde
se asi pustím do těžkého křížku s Arlondií. Tvrdím, že Nicholas Hooper
ve své práci překonal sám sebe z Fénixova řádu. Přesto paradoxně
souhlasím s Arlondií, že hudební stránka pokulhává. Proč?
Soundtrack
obsahuje 28 skladeb, což je o 10 více než deska nesoucí jméno Fénixův
řád. Na soundtracku recykluje pouze tři motivy. Hedvičino téma, které
ale zároveň bezešvě propojí s líbeznou melodií Ginny. Podle mého názoru
tvůrčím způsobem zachází s Williamsovým motivem famfrpálu z Vězně. Sám
sebe doplňuje pouze v podle mého názoru nejlepší skladbě Dumbledore´s
Foreboding, kde obohacuje pro mě geniální motiv Possesion (scéna souboje
myslím z pětky) o jeden ze svých nových nápadů - temné, ale minimalistické
použití latinsky zpívajících sborů.
Právě tyto sbory související s
Brumbálem přinášejí temně zlověstné bublání, které pro mě překonává,
Arli promiň, i Williamsovy smyčce (chci říct, že tohohle přístupu
Williams nevyužil v Potterovi, neb nebylo zapotřebí takové temnoty, v
jiných svých filmech je samozřejmě ovládá (Duel of Fates)). Skladba In
Noctem, jež zlověstně chroptí ve scéně ponořování Bradavic do
temna (geniální obraz postupně zahalovaného Snapea).
Během
Aragogova pohřbu se objeví líbezná melodie, jenž nezapře inspiraci
skotskou národní hudbou. Doják na dudy ale překvapivě pojí komickou a
tragickou polohu scény (toto spojení je přízračně pro celou Yatesovu
režii).
Další pro Hoopera nový přístup v sérii byl už použit právě
Williamsem - jazzová inspirace. Skladba Wizard Wheezes, která laškovně,
ale vzdáleně připomíná Fireworks, se však do filmu bohužel nedostala,
na jejím místě zní právě Fireworks.
Další přístup je originální
nejen pro Hoopera, ale i pro celou sérii. Používání elektronicky
upravených ruchů, které se skládají především z lidských hlasů: lehce
první cesta do myslánky, více především pití lektvaru. Právě zde
dosahuje nové polohy děsivosti.
Celkově shrnuto - Hooper dokázal
využít nových originálních prvků, které dobře plní svůj účel. Dokázal
ale i ovládnutí gradace(skladba Journey To The Cave) a také pro sebe
typické mistrné ztvárnění minimalismu (líbezně tesklivá Hermionina
melodie, kde její zoufalost, nikoli vztek milá Arlondie, vpravdě
minimalisticky znázorňuje brnkáním na osamělé struny harfy, tón se však
nervózně zvyšuje).
Proč tedy ani můj první dojem z hudby nebyl
bombastický. Chyba leží jinde. Mýlí se ten, kdo se domnívá, že filmovou
hudbu ovlivňuje pouze skladatel.
Pomineme-li přání režiséra. Klíčové, ale neznámé funkce představují hudební dramaturg a především mixéři zvuku.
Ačkoli
nemám přesné informace, domnívám se, že při sestavování zvukové složky
filmu několikrát nešťastně zasáhl hudební dramaturg. Jak jinak
vysvětlíte, že pod tréninkem famfrpálu zcela nelogicky zní motiv
Brumbálovy armády. Ano, možná to rozhodl Hooper, ale proč by třeba
složil speciální skladbu pro Weaslyovic kejkle, která zní na
soundtracku a poté stejně použil Fireworks? A důvod proč Fireworks zní
pod závěrečnými titulky mi vyloženě uniká. Třeba se Hooper zbláznil,
třeba je na vinně dramaturg, nepřítel skrytý.
Mixéři zvuku pak
mohou za onu sníženou možnost postřehnutí velmi krásných
minimalistických motivů. Jednoduše jsou často až neuvěřitelně hloupě
potichu v porovnání s dialogy a zvukovými efekty. Například trestuhodné
zabití krásné skladby Dumbledore´s foreboding, která pod Brumbálovým
monologem o důležitosti zisku vzpomínky téměř není slyšet. Ani tento
neduh však nelze a priori zavrhnout. Filmová hudba má být místy
nepostřehnutelná a má vytvářet atmosféru, kterou jen někteří jsou
schopni rozklíčovat a to až na několikáté zhlédnutí. Subjektivně musím
říct, že při znalosti soundtracku na mě překrásné hudební motivy začaly
vyskakovat již při druhém zhlédnutí.
STŘIH
Jak už jsem
předestřel, v této složce nám David Yates a jeho střihač Mark Day
uchystali největší překvapení. Očekával jsem, že si bude držet mistrně
zvládnutý střih Fénixova řádu, kde pracoval s kouzlem montáže (montáž
flashbacků z předchozích filmů, kondenzační montáž (Brumbálova armáda,
brilantní souboj myslí Harryho a Voldemorta), montáž průletů články
Denního věštce). Střih na sebe ve Fénixově řádu strhával většinovou
pozornost oproti jiným filmovým složkám.
Yates své umění montáže
určitě nezapomněl. Přítomny jsou všechny druhy montáže. Yates s nimi
pracuje zpravidla jen jednou a minimalisticky, čili velmi krátce.
Nejkratší je montáž flashbacků, při dotyku zničeného prstenu se objeví
pár několikaframových obrazů, včetně tváře dospělého Voldemorta, jenž
mají ztvárnit stopu, jenž nechává temná magie. Hnidopiši by tady mohli
namítnou, že se ve filmu vyskytují další flashbacky, ty však Yates
nestříhá dynamicky mezi sebe, jelikož vystupují jednotlivě. Jedná se o
již zmíněný flashback z ministerstva v úvodu a flashbacky z myslánky.
Ty však naplňují pouze jistou část definice flashbacků, jelikož
nesouvisí s postavou, která flashback vyvolává. Dospělý Voldemort není
vůbec přítomen.
Průlet novinovými články zastoupí opět pouze
několik vteřin trvající průlet listy učebnice, jenž je majetkem Prince
dvojí krve (tento nápis se objeví ve filmu třikrá t- magické hollywoodské
pravidlo zapamatování důležité informace).
Kondenzační montáž
použije Yates při hodině lektvarů. Pro ztvárnění dosud neviděného
zápasení s přípravou lektvarů a znázornění pomoci poskytnuté Princovou
učebnicí Yates vtipně a svižně smísí několik přesných detailů, které
známe z knih(Hermionin výraz, když jí něco nejde, Seamusův oheň atd.).
Další kondenzační montáž do sedadla zarážejícím způsobem zhutní emoci,
když Harry nutí Brumbála pít lektvar. Mistrné zvládnutí tempa nedá
vydechnout, dokud lektvar není vypit a nezazní osvobozující: „Harry.
(Mlask. Mlask.) Vodu!“
Yates však montáž nepoužívá zdaleka tak
často jako v předchozím filmu. I v této složce ovládl minimalismus.
Komplexnost práce filmových složek je dosažena mimo jiné právě tím, že
střih nevybočuje.
Za zmínku stojí také nekontinuální střih, který
byl ve Fénixově řádu použit pouze minimálně (Harryho pád na zem po
ohňostrojích). V Princi jej však Yates a jeho střihač používají
častěji. Buď k vystihnutí tajemství ( Drako v Obrtlé hladí Rozplývavou
skříň) nebo častěji k vyjádření úleku či děsu: několik střihů na
detail Harryho tváře, když začínají útočit Inferi, či výše zmíněná
střihová genialita dvojstřihu na Harryho při Brumbálově smrti, po němž
následuje záběr Brumbálova pádu z věže, jehož délka by mohla být
zapsána do učebnice střihu. Je natolik dlouhý, aby nám vnutil informaci
– je opravdu mrtvý - jenž zahájí emoci a natolik krátký, aby
nepřipomínal podobné záběry v jiných filmech (teď mluvím především o
opusech Petera Jacksona - dlouhý pád Gluma do lávy, pád King Konga z
Empire).
REŽIE
Pokud jste se rozsáhlou analýzou prokousali
až sem, určitě očekáváte zevrubný rozbor Yatesovy režie. Pokusím se o
finesu pokorně, ale samozřejmě nedostatečně kopírující Yatesovo
překvapení z filmu.
To, co jste čekali, jste dostali v jiné podobě.
Ono to v té recenzi je přítomno. Rozbor Yatesovy režie se z této
kapitoly proměnil z listu papíru na rybí jikry, které doplavaly do
jiných kapitol. Tam z nich vyrostly rybičky, které mluví o Yatesově
režii dostatečně, každá o jiné složce.
Chcete-li napovědět jména
rybiček, některá se uvolím prozradit: Kouzlo překvapení, Kouzlo
neviděného, Kouzlo neviditelného, Originalita, Komplexnost,
Minimalismus.
To, co jste od Prince dvojí krve čekali, se v
něm nachází. Samozřejmě, že ne pro každého. Ale mnohým z Vás stačí jen
lépe hledat, či alespoň vícekrát hledat, aby se nechali naplno ozářit
Yatesovým mistrovstvím. Snad Vám tato analýza může sloužit jako
Pobertův plánek, docela určitě se v ní ale nacházejí slepé chodby,
které jednoduše míří do příliš subjektivně zabarvené adorace a
dozajista se v ní nenachází všechno. Všechno se totiž nemůže nacházet
nikde, ani ve filmu, ale ani v knize.
|
krásná recenze :)
Autor: Martina Datum: 2009-07-18 10:10:44
To Milan "movie" Klíma :
Bože, to byla po dlouhé době konečně inteligentní recenze. A konečně někdo dokáže poznat, že Snape nemusí hrůzou otevírat ústa, aby divák poznal, že má strach a že nemusí brečet jako malý kluk, aby divák poznal, že cítí smutek a bolest. Mě se ten film moc líbil - byla jsem v multikině v Hradci Králové hned toho 16.7. a zhruba za týden jedeme do Prahy do Imaxu na 3D ( doufám tedy , že už dávají tu verzi s 3D scénou ) a pak si ještě tak dvakrát do kina zajdu. A dvd ? I když si ho třebas pořídím vypálené odněkud, tak stejně první den co vyjde v ČR originál půjdu a koupím si ho , stejně jako předchozích pět dílů...
A ano jsem především fanynka Severuse Snapea, dokonce 34.letá fanynka , a právě proto jsem moc ráda, že zrovna jeho hraje "mistr herec ", protože hlavně v Relikviích se snad konečně dočkám a Yates zvládne všechno to citové okolo něj.Jo, a paní Rowlingová...jednu věc vám teda chci vzkázat ! Koukejte do filmu dát Snapeův portrét do ředitelny !!! Byl to ten nejstatečnější ředitel, jakýho kdy v Bradavicích měli, byť na necelý jeden rok. Kde by byl Brumbál bez Snapea ?
| Autor: Anonym [77.48.21.230] Datum: 2009-07-18 13:44:32
Nemůžu jinak, než s vámi souhlasit. Taktéž jsem fanynkou Severuse i Alana Rickmana a pokud v relikviích Snape nedostane dostatek prostoru pro to, aby se ukázalo celé to rozuzlení, všechny ty jeho vzpomínky, bude to skutečně do nebe volající.
| ad: Snape
Autor: Martina Datum: 2009-07-18 14:10:15
Anonyme : no tak to by snad ani nebylo možné.
Vždyť to on zavinil to všechno co se Harrymu stalo a vlastně tak začal celý příběh... a že by odflákli Princův příběh je hloupost. Tajemný muž celé série si zaslouží nějakej pěknej konec ( tedy ... ehm... kdyby tam jeho smrt byla tak jako v knize, pak je to asi přístupno od kolika let ? Od 18ti ? ). Po šesti dílech protivného snapea se těším, že se mu aspoň v sedmičce dostane jistého zadostiučinění. Jsem zvědavá jestli Harrymu vrátí kus dopisu a fotku jeho matky ))
| Honza
Autor: Anonym [89.102.152.186] Datum: 2009-07-18 14:16:46
Tak druhá, ještě lepší kladná recenze - poklona autorovi. Nemám slov, geniální. Velice se mi líbí rozporuplná hudba - a také připomínky k arlondii. Asi nejlepší recenze, kterou jsem přečetl. Skvěle jsem si liboval ve střihu, kde jsi zmínil tu ,,akorát dostatečnou" scénu s padajícím Brumbálem. Také nejsem příznivcem těch okatých scén, kdy člověk padá tak dlouho, že si začínáte myslet, že by už byl dávno dole...Připojuji, že Gambon byl vynikající - scéna s lektvarem na mě působí více, než samotná vražda na Astronomické věži - tam na mě samozřejmě působí Alan Rickman . Skvělá recenze, která strká za klobouk Moviezone.cz i Premiere. Thanks 
| skvělé!
Autor: Blaster Datum: 2009-07-18 16:57:49
Byl jsem na tom dneska. Napíšu potom recenzi. I když nepovažuji film za úplný vrchol, musím opravdu souhlasit s autorem. Vystihl jsi to skvělě. A když už se chystáš jít znovu... doufám že si film užiješ tak, jak dřív
| Autor: KARLOs Datum: 2009-07-18 20:51:18
Je to asi už trochu trapné, ale souhlasím téměř se vším, co bylo v textu napsáno... Film se povedl...
| Ne!
Autor: little Datum: 2009-07-18 22:21:03
Asi se postavím na druhou stranu barikády, ale Princ dvojí krve kulhá dle mého názoru na obě nohy a má k tomu ještě zlomenou ruku. A na vině je hned několik složek filmu - především režie, kamera, zvuk/dabing...
Nemůžu se ubránit dojmu, že se vlastně děj ani nerozběhl. Nemůžu se ubránit dojmu, že vtípky ve scénáři mnohdy zbytečně zazdily důležité scény. Ano, rád se zasměju, ale ne trapnostem. Ginny zavazující tkaničku Harrymu? Proboha, kde to jsme?!
Fénixův řád pod taktovkou Davida Yatese sice nebyl úplně nejlepší film, ale své kouzlo má. Princ dvojí krve se v jeho podání stal v některých ohledech fraškou, v některých scénách si doslova sedá na zadek, z kterého se jen velmi těžko zvedá.
Hudba? Nicholas Hooper asi Princi dvojí krve věnoval tolik času, jako já věnoval maturitě. Minimum! Recyklaci do jisté míry chápu, ale to neinovativní zpracování už moc ne. Jediné příjemné překvapení pro mě byla drobná obměna hlavního motivu (harmonická). A pak podklad pro Brumbálovu smrt, to je sice jednoduchá, ale působivá hudba. Johne Williamsi, vrať se!
Obraz - to je největší nešvar filmu. Koho napadlo použít stylizaci barev do toho nic neříkajícího "zamlžení"? To je taková slabá berlička, která nás má dostat do jakéhosi tajemna? Ehm, ehm (jak bych podotkla profesorka Umbridgeová).
Střih - škoda, škoda.
Efekty - Harry Potter na nich dost trpí. ILM už odvedlo lepší práci a někdy je pozadí tak otřesně naklíčované, že mi připadá, že nejsem na projekci filmu, ale na jeho natáčení. :-)
Takhle bych mohl pokračovat dál a dál. Možná budu vyznívat jako přílišný kritik, ale Princ dvojí krve se vážně nepovedl! A pokud nás čekají ještě dva filmy podobného ražení, tak to abychom začali připravovat pohřeb celé sérii.
Chválím Cuaróna za Vězně z Azkabanu, líbil se mi i civilní přístup Mikea Newella... Jejich filmy měly tvář a atmosféru, u Davida Yatese se to postupem vytrácí. Snad mě u Relikvií smrti příjemně překvapí. Moc bych si to přál.
| Autor: Arlondie Datum: 2009-07-18 22:44:36
Movie, tvá recenze je velmi hodnotná a díky za její zveřejnění. Rozhodně pod mračno tvých argumentů se můžu jedině podepsat. Jmenovitě - vyzdvihnutí kladných detailů typu trpaslenka, famfrpál (velmi citelně vmezeřený do filmu a veli bravurně natočený, sestříhaný a vůbec, stálo to za to). Epizodicitu Rowlingové také nemůžu vyvracet, stejně jako tvé vyzdvihování dialogů v inkriminovaných oblastech. Že nebyla zvěrečná bitva, i to bych oželela, ačkoliv mi některé detaily tohoto závěru vadily (odchod místo útěku, přijde mi nelogický, stejně jako chování Snapea, který podle mého názoru měl těch monologů a dialogů vyškrtnuto příliš mnoho).
Mizanscénu bych příště doporučila rozvinout. Zaslouží si to a ani já, byť ji považuji za jeden z obrovských kladů filmu oproti předchozím adaptacím, jsem ji do své recenze nezahrnula (viz níže).
Ke kameře nemám co dodat z hlediska kritiky, anžto jsem v tomhle oboru laik. Řeknu jen, díky za báječné rozebrání.
Hudba: Nemám ji ještě naposlouchanou v podstatě vůbec, nechala jsem si to celé na film a zatím jsem si ze samotného soudntracku pustila jen krátké štěky. Do křížku se s tebou pustím mileráda o něco později, už se na to vjetí si do vlasů těším :-) Možná ti dám v lecčems zapravdu (viz tvé oblíbené Possesions a jeho alternativy v Princi, které já jako milovník jiných druhů filmové hudby nedocením jako ty). Zatím jsem hodnotila pouze celkový dojem, který na mě vyvolala hudba ve filmu ve své podstatě, a ten byl slabý.
Když už mě oslovuješ ohledně scény s Hermionou, věz, že jak v knize, tak ve tváři Hermiony má být vztek a já, být na místě skladatele, bych rozhodně tento vyzdvihla. Možná je to otázka vkusu, proč ne, ale podle mého názoru se tam to napětí mělo objevit alespoň okrajově. Co Hooperovi vytýkám, je právě naprosté přehlédnutí (ať vědomé nebo nevědomé) tohohle esenciálního detailu, který mi právě upřel potěšení z dané scény.
Jinak co se týče hudební dramaturgie, jen doufám, že máš pravdu. Kdybych mohla "vinu" svalit na dramaturga, budu jedině ráda, protože Hooper mě ve Fénixovi překvapil jen v tom nejpoztivnějším slova smyslu a nerada bych svoje mínění na něj měnila tak radikálně, jak jsem původně po shlédnutí filmu myslela.
Moje záporná recenze možná vyzněla až příliš záporně, bylo to však způsobeno dvěma prvky: ranní únavou a především horkou hlavou, zrovna shlédnuvší film. Až ho shlédnu víckrát, možná budu schopná plně docenit všechny klady, které jsi tu vyjmenoval a se kterými v podstatě souhlasím (viz trpaslenka atp.), jen jsem jim ve své recenzi nepřikládala takovou váhu - nechala jsem se unést svým vlastním aktuálním pocitem, proto SUBJEKTIVNÍ recenze. Tvá se snaží o objektivitu, přesto dodávám, že i tvoje je subjektivní, ačkoliv v některých oblastech výrazně převyšuješ svými znalostmi a zkušenostmi kohokoliv z nás a dovedeš plně docenit detaily, kterých si běžný divák nepovšimne.
Jdu si vyzkoušet ty Bertíkovy lentilky, pustím si k tomu soundtrack a budu se těšit na osobní setkání a bitvu o Hoopera 
| moje dojmy
Autor: Blaster Datum: 2009-07-18 23:24:01
moje dojmy jsem sepsal na svůj blog na moviezone. Odkaz je zde : http://blogy.moviezone.cz/IvoB/ivob-movies-report/2009/07/18/harry-potter-a-princ-dvoji-krve-dabing---muj-pohled/
Jde o spíše pozitivní recenzi Film se mi líbil, akorát neměl takový spád. Jinak bych rád vyzdvihl scénu v jeskyni - občas mě zamrazilo
| Výborně
Autor: Anonym [85.207.175.92] Datum: 2009-07-18 23:29:54
Skvělá a vesměs pozitivní recenze. Jsem velkým fanouškem knih, ale Yatesovy úpravy mi vůbec nevadily, ba naopak. Nádhera! Tleskám filmu, skvělým hereckým výkonm i autorovi této recenze.
| nevím,nevím.
Autor: Anonym [213.180.46.92] Datum: 2009-07-19 10:16:52
včera jsem se byl na film konečně podívat.Podotýkám rovnou,že mi je 34 let,ale stejně je Harry Potter něco,co mě vcelku dostalo.
Původně jsem chtěl jet do Prahy na půlnoční premiéru,ale jsem rád že jsem to neudělal.protože z kina jsem vyšel s dost rozporuplnými pocity.Nevadila mi kamera,která byla podle mě super a tmavé záběry k tomu patřily.Scéna s viteálem v jeskyni která vypadala jako film noir byla také super.
Ale vadil mi třeba v této scéně Brumbál vypodobněný jako Gandalf,Vadil mi hned začátek filmu,vadili mi scény které v knize nebyli.Uplně nejvíc naprosto zbytečná scéna se shořením Doupětě.proč?Vypadá to,že svatba nebude,že Harry,Ron a Hermiona neobdrží Brumbálův odkaz.Kam bude harry transportován na začátku sedmého dílu?Přerušení svatby je stěžejní na začátku sedmičky.tam dojde k převzeti vlády Voldemorta nad světem.
A takových věcí mě napadá víc.Pokud bych se chtěl podívat na romantickou komedii,tak si nepustím HP.Hlavním příběhem knihy je puování do vzpomíenk Toma Raddla.A tady nic není.Prsten byl zničen,co to bylo za prsten?proč má Brumbál černou ruku?
Napadají mě samé otazníky.A ty zůstanou nevysvětleny.pro mě absloutně nejhorší film serie.
| Autor: Levercham Datum: 2009-07-19 13:11:09
Myslím, že kdo nezaujal k HBP vyloženě negativní stanovisko, ten rozhodně ocenil všechny ty nádherné maličkosti, jako byla například právě trpaslenka... Že byl Snape v tomto díle skvělý, to je v mých očích nezpochybnitelné, a právě ten závěrečný pochod byl naprosto bravurní... Přestože bych i teď unesla víc emocí v závěrečné scéně Snapea s Harrym, jsem po přečtení této recenze onomu vynechání vzteku trochu víc otevřená...
| Autor: Levercham Datum: 2009-07-19 13:18:38
Nicméně se teprve chystám na druhé shlédnutí, které už nebude tak docela s čistou hlavou, ale poznamenané všemi diskusemi, které se tady rozvinuly, takže uvidím... Možná je to mou povahou, ale kdybych byla Brumbálem donucena k provedení eutanázie, která by mě určitě uvrhla více méně do šoku, a pak na mě ještě naskočil spratek, který to všechno v podstatě nepřímo "zavinil" a ještě na mě pokřikoval, že jsem zbabělec, asi bych měla hrozný vztek  Ale nejsem Snape, nicméně tolik k mému toužebnému očekávání více emocí
| Kate M.
Autor: Anonym [213.195.202.226] Datum: 2009-07-19 19:07:20
před pěti hodinami jsem viděla šestý díl. myslím že o proti pětce není tak potemělý a je tam rozhodně víc legrace.taky se tam docela dost otevírají vztahy hlavně mezi Ronem a Hermionou. mě osobně se šestka líbila víc než pětka možná protože v ní bylo více míst kde se člověk mohl od srdce zasmát nebo proto že je prostě jen neokoukaná. každopádně jsem si i zabrečela a to vážně. tekly mi slzy. ale na ostatní díly samozřejmě nedám dopustit 
| Autor: Anonym [85.70.77.178] Datum: 2009-07-19 20:22:43
film byl fajn hodně sem se zasmál nejvíc mě dostala levandule když dýchala na sklo ve vlaku když sem viděl film tak sem byl sklamaný že vystřihly bitvu na konci filmu ale když sem pak za přemýšlel a příde mi to docela logické.Tak , že se dá říct že jediné věci které mi vadí že tam bylomálo těch vzpomínek až bude vždit harry se dozvěděl z těch vzpomínek kam vlastně dal voldemort viteáli. Tak nwm jak může v 7. dílu vědět že má hledat třeba hrníček Helgy nebo ten diadém Roweny? Ale oni si stím snad už nějak poraděj a pak co mi nejde do hlavy je ještě když Snape zabil brumbála v knížce se mi sice líbilo víc že byl harry zmražen ale neva. Ale nechápu když pak smrtijedi proběhly podstatně kolem harryho že nic neudělal to mi příde trochu nedomyšlené ale jinak se mi film líbil přišlo mi však spíš jak komedie
| Lenka
Autor: Anonym [94.112.96.236] Datum: 2009-07-22 19:38:10
souhlasím s little a Anonymem.. není to špatnej film, ale jako šestej díl harryho pottera to stojí za hovno. kde je voldemort? proč se neřeší viteály ale donekonečna kdo se líbí komu, pak někomu jinýmu, a i tohle je podaný neuměle. příklad: "harry, ron už se na tebe nezlobí, že chodíš s ginny." přitom harry ani nestihnul s ginny chodit a ron se to ani nestihnul dozvědět, ale hlavně, že UŽ se nezlobí. nad yatesovýma schopnostma se nerozplývám, ten film na mě působil hodně chladně, vůbec mě nechytil, nevtáhnul, pořád sem čekala, až se rozběhne děj, ale přišel jen slepenec scének a najednou bylo po všem, brumbál mrtvej (ani slza mi neukápla a to mi to nedělá problém) a žáci bradavic zřejmě zblbnutí americkou ´kulturou´, která se snaží vecpat patos i do kupování sušenek, dojemně zvedali hůlky, aby prosvětlili znamení zla. ohledně scénáře, nemůžu se zbavit dojmu, že se scénárista pokoušel diváky přesvědčit, kolik vtipných scének ještě umí napsat. scénky byly vtipný, ale na úkor děje, kterýmu zabíraly místo a na úkor atmosféry strachu, kterou vyrušily. nezachránilo to ani hořící doupě, kterýho se autor recenze tak vehementně zastává. kdyby ve filmu nevládla nálada "Ano, venku je určité nebezpečí, ale všichni v Bradavicích se dobře baví", nebyla by ta scéna vůbec potřeba. hudba stála za prd, když si vzpomenu na pětku.. a ať už tu prosím vás nikdo nepíše, že knižní předloha byla nekvalitní. nebyla, a i kdyby, pokud scénárista nemá problém přidávat a ubírat scény dle libosti, přidávat a ubírat důležitost prvkům děje, mohl by i z tý mizerný předlohy vykouzlit scénář jedna báseň. recenze se mi moc nelíbí, většinou nesouhlasim, a navíc mi vadí, když někdo svůj názor podává stylem kdo se mnou nesouhlasí je debil..
|
Komentáře vyjadřují názory čtenářů. Redakce nemůže ovlivnit jejich obsah. Vyhrazuje si však právo je odstranit. Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte. |
