|
Pár dnů před vydáním českého překladu pátého
dílu, konkrétně 23. února 2004, jsem navštívila Pavla Medka s tím, že
si krátce popovídáme o překladu Fénixova řádu. Nakonec jsme si povídali
přes dvě hodiny a z onoho původně zamýšleného krátkého rozhovoru, vyšlo
několik stránek plných velmi zajímavých informací nejen o Harrym
Potterovi, ale i o překládání obecně. Takže pokud máte nějakou tu
minutku volnou, pohodlně se usaďte a začtěte se do následující řádků.
Jaký jste měl pocit, když jste přeložil poslední stránku Fénixova řádu?
Částečně se mi ulevilo, že už to mám za sebou, protože toho bylo
opravdu moc. „Počítačopis“ pátého díl měl přes tisíc stránek a ten
termín mě trošičku strašil. Tak jsem byl hodně rád, že jsem to stihnul.
Na druhou stranu to byl pocit spokojenosti, protože Fénixův řád je moc
pěkná knížka. Doufám, že i ten překlad se podařil, jak se měl podařit.
Jak dlouho jste vůbec pátý díl překládal?
Překládal jsem to asi šest a půl měsíce čistého času. Knížku jsem si
koupil hned, jak vyšla 21.června loňského roku, a poslední část
překladu jsem odevzdával před Vánoci.
Proč jsme v Česku museli čekat na překlad tak dlouho? V mnoha zemích se ho fanoušci přece jenom dočkali o mnohem dříve.
Je pravda, že někde to bylo přeložené dříve, ale jinde, například ve
Španělsku, vyšel teprve minulý týden. U mě je to dané tím, že překládám
při zaměstnání. To znamená, že se tomu věnuji po večerech a o
víkendech. Potom se to nedá srovnávat s překladateli, kteří nad tím
skutečně můžou sedět den ode dne, protože se tím živí. Ale i tak Vám
každý, kdo o překládání něco ví, řekne, že udělat tisíc stránek za půl
roku, když člověk chodí normálně do práce to, je opravdu dost.
Jak se podle Vás lišil pátý díl od těch předchozích? Objevily se
názory, že je trochu temnější než ty předešlé a tím pádem už není moc
pro děti…
Neřekl bych, že není pro děti. Paní Rowlingová to má podle mě dobře
rozjeté a dobře spočítané až do konce. Zápletka těch knížek je
především určená dětem. Fénixův řád se od předchozích dílů liší tím, že
on tak trochu kopíruje vývoj samotného Harryho. Jestliže on se v prvním
díle objevil jako jedenáctiletý kluk, tak pochopitelně i vyprávění,
styl vyprávění, tomu bylo přizpůsobeno. Když končí pátý díl, Harrymu je
šestnáct, tudíž má jiné starosti a jiný pohled na svět. Styl vyprávění
se mění s každým dílem a kopíruje Harryho dozrávání a
dospívání.
Když jste Fénixův řád četl poprvé, překvapil Vás jeho závěr?
Překvapil a nejenom to. Teď mám trauma, jelikož nevím, jak to bude dál.
U mě je to asi úplně stejné jako u fanoušků. Můžu říct, že jsem nejenom
překladatel, ale i fanda Harryho Pottera. Mě se to totiž strašně líbí.
Když jsem pátý díl četl poprvé, hltal jsem to tak, že jsem ho
přelouskal za dva dny. Byl jsem hrozně zvědavý, jak to bude dál, co se
člověk dozví, co se nedozví...
Zklamala Vás ta knížka v něčem?
Tak trochu mě osobně Fénixův řád zklamal v tom, že se slibovalo, že tam
spousta věcí bude objasněna a ona to zase až tak nebyla pravda. Je tam
tedy vysvětlení, proč Harry bojuje s Voldemortem, vysvětlí se tam i
další věci, ale na druhou stranu další věci se tam ještě více
zkomplikují. A některé věci, o kterých padne zmínka v pátém díle, mi
nejsou vůbec jasné.
Například?
Konkrétně ta kapitola, kdy Harry ve vzpomínkách profesora Snapea vidí
vzpomínku na svého otce. Skutečně nechápu, proč to tam je. Ale
určitě to nebude jen tak, protože jestli ano, tak by to bylo hodně
divné.
Není tohle ono kouzlo knih o Harrym Potterovi? Autorka něco zmíní v
jednom díle, kde se to vůbec netváří důležitě, ale v dalším se to ukáže
být jako klíčový moment.
Ono to je krásné pro čtenáře, ale pro překladatele to často vyvolává
problémy. Ono je to něco jiného, když člověk překládá buď trilogii,
pentalogii nebo v tomto případě septalogii, a když má možnost přečíst
si to od začátku do konce. Potom ví, jak se k tomu překladu má od
začátku stavět. Kdežto tady jsou určitě věci, a s bratrem jsme na to
narazili oba dva, nad kterými jsme strávili spoustu času, protože z
prvního a druhého dílu nebylo vidět kam to půjde dál. Někdy to bývá
problematické co se týče termínů.
Uvedu Vám příklad. Harry v druhém díle dostane dopis z Ministerstva
kouzel, kdy na něj dělají „tytyty, ty jsi kouzlil doma“,
podepsáno nějakou Mafaldou Hopkirkovou z odboru Nepatřičných kouzel. A
teprve v pátém díle, když Harry navštíví Ministerstvo a jede tam
výtahem, se ukáže struktura Ministerstva a my zjistili, že se vlastně
nejednalo o odbor, ale o oddělení, které spadá pod další odbor. Takže,
když Harry v pátém díle dostane obdobný dopis, tak tatáž Mafalda
Hopkirková je tam podepsána už za oddělení, ne za odbor. Čtenář to může
vidět jako nedůslednost překladatele, ale tím to není.
Tady jde celkem o maličkost, ale stalo se to i u nějakého důležitějšího názvu?
Ano, má to i horší následky a to je případ famfrpálu, který se objevil
už v prvním díle. Slovo Famfrpál, v originále Quidditch, vymyslel můj
bratr a přeložil to opravdu krásně. Vžilo se tak, že dneska už by si to
nikdo nedokázal ani jinak představit. No a já jsem také překládal
knížečku Famfrpál v průběhu věků. V ní jsem najednou narazil na to,
odkud se název Quiddich vůbec vzal. Že poprvé to bylo viděno někdy ve
třináctém století ve Skotsku, kde si kouzelníci a čarodějnice tuto hru
hráli. Zkoušeli ji ještě tedy v archaické podobě u vřesoviště
Quirditchmarch a z toho Quirditch se postupem času stalo ono Quiddich.
No a teď si s tím, překladateli, poraď.
Jak jste si s tím tedy poradil?
Samozřejmě jsem to vřesoviště musel přejmenovat (smích) a co to dalo
práce! Vzniklo z toho Amforpoolmarch a to se postupem staletí zkomolilo
na Famfrpál.
Jak se podle Vás dětští čtenáři vyrovnají s koncem pátého dílu? Nebude to na ně až příliš?
Dnešní děti jsou podle mě hodně navyklé na drsné scény a i na smrt.
Spíš ty děti budou hůř reagovat na epizodu s Harryho otcem než na
samotný závěr knihy. Mám dojem, že je právě můžou zarazit věci,
které jsou v rovině morální. Děti to skutečně vnímají. I můj syn, který
není žádné dítě, z toho byl vedle a říkal: „Proč ona to tam psala? Proč
to tam dávala, vždyť to snad není ani pravda…?!“. Spíš mám tedy pocit,
že se budou pozastavovat nad těmito věcmi než nad tím samotným faktem
násilí a smrti.
Myslíte si, že četba těchto knížek může mladým čtenářům pomoct dospět?
Mohla by. Na děti působí v zásadě vše, co vnímají a jestliže se nějakým
řízením osudu stalo, že Harry Potter je takovým fenoménem a děti
ho čtou a čtou ho kolem dokola, tak se do těch knih ponoří. A jakmile
se s tím nějak sžívají nebo identifikují, tak na ně ta knížka musí
působit. Každopádně na ně působí více než nějaké kázání od paní
učitelky ve škole. Otázka je, jestli to na ně zapůsobí tak, že by jim
to urychlilo zrání. To je podle mě nadnesené a nedovolil bych si
to tvrdit. Ale tak či onak je taková věc musí ovlivnit.
Co je podle Vás důvodem, proč se právě Harry Potter stal mezi dětmi
tak oblíbeným? Zvláště v dnešní „počítačové“ době, kdy děti před
obrazovkami počítačů a televizorů tráví hodiny a hodiny.
Zaprvé to určitě není způsobeno jen marketingovou kampaní, jak mnozí
říkají. Taková kampaň se dělala mnoha věcem, které se pak neuchytily.
Kdyby knížky paní Rowlingové v sobě neměly něco víc než jen to, že se
jich ujala dobrá marketingová firma, tak by se z nich bestseller v
takovém měřítku nikdy nestal. Určitě to tedy není jen nějaká vnější
dopomoc. Ty knížky jsou velmi dobré, působí na dětského čtenáře, umí ho
zaujmout. Podle mě je nejdůležitější faktor to, že paní Rowlingová
dokázala krásně skloubit fantastický svět s tím reálným. Oba světy se v
jejích knížkách skutečně prolínají, akorát že my, mudlové, nevíme, že
tady ten druhý svět existuje.
Když to čte desetiletý něco jedenáctiletý kluk, který má ve škole
problémy, tak se s tím může bez problémů ztotožnit. Harry v
Bradavicích taky neproplouvá jako nějaký suverén nebo hrdina. On tam
taky má jeden průšvih za druhým, musí si dodělávat úkoly, nestíhá a
bojí se, že ho vyvolají a on to nebude umět. Takže ten fantastický svět
je tam krásně naroubovaný na ten normální. Paní Rowlingová prostě našla
tu kombinaci, jak děti chytit.
Jak je možné, že Vám přidělili překlad třetího dílu? Nemá snad každý
překladatel svůj styl, který je u Harryho Pottera obzvlášť znatelný?
Pro Vás to navíc byl první překlad dětské knihy, neměl jste strach, že
si poté budou říkat, že Váš bratr to překládal lépe?
Hlavou se mi to honilo. Ale podle mě podstatou překladu není jen
přeložit jednotlivá slova. Podstatou dobrého překladu je vystihnout
styl autora a převést to do rodného jazyka. A to nejenom slova, ale i
ducha knížky. Jestli se překladatel dokáže opravdu přizpůsobit autorovi
a chytit ducha té knížky, jak já říkám, tak pak by ten výsledek měl
být, neříkám stejný, ale podobný. Navíc my jsme bráchové, takže jsme
měli podobné zázemí a máme tudíž podobné vyjadřovací návyky a
schopnosti.
Kdy Vy jste poprvé knížky četl? Konzultoval s Vámi bratr už první dva díly?
Ne, ne, první dva díly jsem četl skutečně až v české knižní podobě.
Samozřejmě jsem je měl přelouskané, když jsem bral ten třetí díl k
přečtení s tím, jestli bych to chtěl překládat nebo ne.
A chtěl jste?
Určitě jsem chtěl, protože je to moc pěkná knížka a to se hned lépe překládá, když se Vám to líbí.
Nabídl jste se k překladu třetího dílu sám nebo za Vámi s tím nápadem přišel bratr?
Nabídl mi to Albatros s mým bratrem, když viděli, že by ten třetí a čtvrtý díl v požadovaném termínu opravdu nestihl.
Jak samotný překlad probíhá?
V případě Harryho Pottera je pochopitelné, že si tu knížku musím
nejprve přečíst a to důkladně. Na samotný překlad pak už má asi každý
překladatel jiný recept nebo své návyky. Já když poprvé čtu knihu,
kterou budu překládat, tak mám vždy po ruce tužku a papír. Už při tom
prvním čtením si poznamenávám věci, které budu muset někde dohledávat,
nad kterými budu muset přemýšlet atd. Z toho mi vznikne seznam věcí,
které řeším v průběhu překladu.
Objevil se v pátém díle nějaký takový překladatelský oříšek?
Tím asi byla nová píseň Moudrého klobouku. Takovou věc nemůžete řešit
jen tak rutinně. Říct si: „Tak teď jsem dopřeložil jeden odstavec a teď
budu překládat novou píseň Moudrého klubouku…“ Tu jsem s sebou nosil
asi měsíc v kufříku a vytáhl jsem ji vždy v tramvaji na cestě domů a
koukal jsem do toho a přemýšlel a dělal si poznámky tu k veršíčku, tu k
jinému. Časem to dozrálo a samotný text jsem potom sepsal asi během
jedné hodiny. Ale člověk to musí mít aspoň dopředu připravené v hlavě
anebo na těch papírech.
Kontroluje někdo, jestli se držíte původního textu? Zda-li se třeba moc neodchylujete od originálu?
V tomhle byl Fénixův řád trochu netypický. Normálně mám ve zvyku, že
když dodělám překlad, potom si k němu ještě jednou sednu a zase pěkně
od začátku ho projdu. Mnohé věci totiž ještě dozrají. Tady na to
bohužel nebyl čas. Albatros trval na tom, abych jim překlad odevzdával
po částech Na druhé straně Albatros je nakladatelství, které stále
ještě s tím textem pracuje, a hodně pečlivá paní redaktorka Novotná se
samotnému textu taky nesmírně věnovala. Šla i po tom, aby člověk
neutekl ani ne tak od originálu, ale spíš aby mu něco neuniklo
terminologicky.
Co bylo na překladu pátého dílu nejtěžší?
Pochopitelně to opět byly velké množství neologismů. Třeba už od
prvního dílu je nasazený ten aspekt, že nad každým jménem je potřeba se
zamyslet a zvážit, jestli ho nechat v původní podobě nebo ho překládat
a tím pádem hledat nějaký ekvivalent.
Podle čeho se s bratrem řídíte?
My jsme šli tou cestou, že běžná anglická jména byla ponechána v
původním znění. Tam, kde jsou jména buď trochu do komična nebo se jedná
o jména expresivní, tak tam jsme se je snažili přeložit do češtiny.
Právě na to se objevují rozdílné názory…
Ano, někteří říkají, že se nemělo překládat nic, což by byla škoda.
Proč by české děti měli číst o tom, že Harry studuje v Hogwarts, místo
v Bradavicích? To je hloupost. Jiní zase říkali, že když už jsme ty
názvy začali překládat, měli jsme přeložit všechno. Ale to bychom potom
měli místo Harryho Pottera Jindru Hrnčíře. A to přece taky nejde.
Překlad byl časově náročný právě i proto, že jsme se museli zamyslet
nad tím, co přeložit a co ne. Já si pamatuji, že když Fénixův řád vyšel
v angličtině, objevil se článek, kde stálo: „Už se můžeme těšit na to,
jak pan Medek přeloží paní profesorku Umbridgeovou.“ A já, když jsem to
četl, tak jsem si říkal, že na to můžu odpovědět hned. Věděl jsem, že
tohle se překládat nebude – profesorka Umbridgeová zůstane profesorka
Umbridgeová.
Když už jsme u těch jmen, proč neskloňujete latinská jména, která se
v knížce objevují, tak jak by se správně mělo? Místo Sirie voláte
Siriusi…
Moc si nevzpomínám, proč to bratr takhle už v prvním díle vymyslel.
Tuším, že tam byla některá jména, která, kdyby se dodržovalo klasické
latinské skloňování, by vyznívala jakoby směšně. Koneckonců se nejedná
o staré Římany, tak proč s tím zacházet tak otrocky. Proto nemáme
Siria, ale Siriuse. Podle mě je to i hezčí. Já jsem se s tím tak sžil,
že už mi to teď nedělá problémy a myslím si, že i čtenářům v tom pátém
díle to nebude připadat zvláštní.
Jak tedy vznikaly v pátém díle nové názvy a jména?
To je rozdílné. Někdy Vás ten český překlad napadne skoro hned a zní
tak pěkně, že už nemá cenu si nad tím dál lámat hlavu. V pátém díle,
když Harry prochází nemocnicí, tak se na něj z obrázku na stěně
příšerně šklebí jeden přísně vyhlížející čaroděj. Já už si tedy
nevzpomenu na jeho celé jméno. Něco jako Urkward… No, takové strašlivé
a zároveň hrozně znělé jméno. A teď k tomu najděte nějaký český
ekvivalent. Ale jak jsem na to poprvé kouknul, tak mě hned napadlo:
Krutoslav Poskřipec, vynálezce klystýrového kouzla. A to zní dost
příšerně, takže nad tím už opravdu nemusíte déle přemýšlet.
Naproti tomu jsem dlouho dumal nad novým předmětem, který Harry zkoumá,
a tím je Occlumency. To tam člověk nemůže nechat, tedy může, jak to
vidíme ve slovenském překladu, ale nevím, co to slovenskému čtenáři
řekne. Asi nic moc. Takže jsem si hrál s takovými dvěma desítkami
možností a zvažoval, která by byla ta nejlepší. Oclut je vlastně něco
uzavřít. A tady šlo o to, že on má uzavřít svou mysl, aby do ní nikdo
nepronikl. Nad tím jsem doopravdy strávil hodně dlouhou dobu. A nakonec
zvítězila Nitrobrana. Že si hájí a brání to své nitro. Tak trochu je to
podle vzoru domobrana (smích).
Zůstal třeba domácí skřítek rodiny Blacků Kreacherem?
Jo, Kreacher…Tak zaprvé je to také samozřejmě znělé jméno a zadruhé to
evokuje jinak psané Creature, což znamená stvůra, stvoření, kreatura.
Takže v češtině se Kreacher jmenuje Krátura.
Co třeba Hagridův bratr Grawp?
Chudáček Grawpy…tomu tam všichni ubližovali. U něj vůbec nepřipadalo v
úvahu, že bych ho nechal tak, jak je v anglickém originále, kdy vlastně
to jeho jméno je spíše citoslovce. Z něj jsem tedy udělal Drápa.
A koně, kteří táhnou kočáry – thestrals?
Ti naopak zůstali.
Máte nějaký Vámi přeložený výraz, na který jste nejvíc pyšný?
Je těžké říct, jestli je tu nějaký, který bych vyzdvihl. Asi nemám
žádného svého favorita. Ale třeba již zmiňovaný Krutoslav Poskřipec mi
udělal radost. Ten se v knížce objeví jenom jednou, ale hrozně mě
potěšilo, když mě taková věc napadla hned. A když pak všichni, kdo to
po mně četli, říkali - jééé to je pěkný.
Už jste slyšel něco o šestém díle?
Dostaly se ke mně rozporné zprávy. Slyšel jsem, že paní Rowlingová píše
a že jí, jak to tam bylo poeticky napsáno, slova plynou jak jarní
potůček. Naopak jsem se také ale doslechl, že paní Rowlingová vůbec
nepíše a že se momentálně věnuje filmovým zpracováním. Ale všech těch
pět dílů dosud vyšlo v termínu před letními prázdninami, takže si
myslím, že ani šestý díl nebude výjimkou. Letos to tedy určitě nebude,
to už by se vědělo, ale zase si myslím, že na něj nebudeme čekat tak
dlouho jako na díl pátý. Můj osobní tip je tedy červen 2005, ale nemůžu
za něj dát ruku do ohně.
Překlad by měl mít tentokrát na starosti Váš bratr, což by
znamenalo, že na Vás zbyde ten poslední sedmý. Nebude Vám smutno, že už
to bude naposledy?
Určitě mi bude smutno. Jak jsem se už zmínil, jsem i velkým fanouškem
Harryho a vždycky s napětím čekám, co bude dál, takže se mi stýskat
bude.
Myslíte si, že celá série opravdu skončí sedmým dílem?
Domnívám se, že ano. Nechci šahat někomu do svědomí, natož pak paní
Rowlingové, ale já mám takový dojem, že budeme rádi, když se vůbec
šestého a sedmého dílu dočkáme. I když si spíše myslím, že ona je
dopíše. Je pravda a všechno tomu nasvědčuje, že ona to má opravdu
zkoncipované od začátku až do konce. Byla by věčná škoda, kdyby to
nedopsala. Ale k tomu ani není důvod.
Aby se nestalo něco podobného jako u Hvězdných válek. Že by se paní
Rowlingová po dopsání celé série rozhodla psát o tom, jak to vlastně
bylo před Harryho narozením.
To asi ne, i když se to už v několika případech stalo. Udělal to
například Asimov v Nadaci, když napsal dva díly o tom, co bylo před
tím, než vznikla samotná Nadace. Ale tohle nebude ten případ.
Což je na jednu stranu škoda, protože fanoušci přijdou o tu část
čekání na každý díl, která má své kouzlo. Naštěstí tu jsou ale filmy,
které se asi budou ještě nějaký čas po dopsání sedmého dílu, budou
točit.
Já jsem slyšel, že společnost Warner Brothers chce celou sérii
dotáhnout do roku 2010 – jak knihy, tak i filmy. To znamená, aby
zfilmování posledního dílu bylo do kin uvedeno nejpozději v roce 2010.
Když jsme u těch filmů, viděl jste oba díly?
Já je nejenom viděl, já je i překládal. Kdo jiný by to vlastně dělal?
Takže pochopitelně, když přišel první díl, obrátili se na mě a na
bratra. Ale protože můj bratr pro film nedělá (on nemá ani video), a já
naopak už párkrát s Českou televizí spolupracoval, tak to padlo na mě.
Jak se takový film překládá? Čím se ta práce liší od překladu knih?
To záleží hlavně na scénáři. Zatím se první i druhý díl velice věrně
drželi knižního originálu. Takže člověk si vzal k ruce knihu a tím
pádem tak nebylo co řešit. Šlo jenom o to, přeložit text a snažit se
udržet ducha té knížky a terminologii té knížky. Uvidíme, jak to bude
dál.
Už jste něco o třetím díle slyšel?
Vím, že to dělal jiný režisér, který tentokrát ono zfilmování pojal jinak. Já z toho mám trošku strach, abych se přiznal.
Z čeho konkrétně?
Četl jsem na internetu, kde je k tomu i spousta obrázků, že pan režisér
Cuarón to pojal tak, že děti tam hrají v civilním oblečení místo
v hábitech. Právě z toho mám strach, jelikož to k tomu dost patřilo a
navozovalo to atmosféru filmů. Nevím, jak to bude působit, když tam ta
děcka budou běhat v tričkách a džínách. Ale nechci to soudit, dokud ten
film neuvidím.
Už jste několikrát řekl, že jste velkým fanouškem HP. Která z dosud vydaných pěti knih je Vaše nejoblíbenější?
Určitě pořád třetí díl, Vězeň z Azkabanu. To je nejsevřenější příběh,
je to takový thriller. Dá se to vyloženě číst jako thriller. I z
hlediska dějový konstrukce to má začátek a konec, není ten konec tak
otevřený, jako v těch ostatních dílech. Tam je prostě určitej příběh,
který se rozběhne a doběhne v tom samým dílu. A podle mě zůstává tím
nejlepším. A taky není tak dlouhej. Ten pátej díl je krásnej, ale je to
strašnej záběr. I na ty děti to musí být nápor. Já když jsem to dostal
poprvý do ruky, tak mi proběhlo hlavou, že ta Rowlingová chce ty děti
zničit.
Jak je to u Vás doma s Harrym Potterem. Zmínil jste se o synovi, který ho čte, co ale třeba manželka?
Je pravda, že manželka většinou mým překladům moc neholduje, ale
Harryho čte. Ten ji „dostal“. Ona tedy čte všechny mé překlady, protože
mi dělá první korektorku, tudíž četla i Harryho Pottera. Ale s tím jsem
to měl doma trochu složité. Pořád jsem slyšel: „Dělej, dělej, já to
chci číst dál!“ Syn si to naštěstí přečetl už anglicky, ale manželka na
mě pořád tlačila: „Kdy už budou další?“ (smích)
Kolik jste toho za den asi přeložil?
To se takhle nedá říct. Je to hodně individuální. Záleží to na tom, jak
je ten konkrétní text náročný. Za půl roku jsem přeložil tisíc
stránek, z toho je jednoduché si vypočítat průměr. Já nemám žádnou
denní normu. U mě to nefunguje tak, že bych si řekl, že každý den
přeložím tolik a tolik stránek. Stane se i to, že člověk cítí, že mu to
nejde a že by radši dělal něco jiného. Určitě prospívá i na chvíli si
od toho odpočinout.
Spolupracoval na překladu pátého dílu i Váš bratr?
Už ani moc ne. To spíš na překladu třetího dílu mezi námi byla dost
úzká spolupráce, protože jsme v jednu dobu překládali současně. Takže
tam jsme to museli koordinovat. Já jsem si samozřejmě zase musel
všechny ty předchozí díly přečíst, než jsem začal překládat
Fénixův řád, abych si to osvěžil. Ale s překladem jsem ho tentokrát
nijak neotravoval.
Četl teď už český překlad?
Ne, ještě ne. Poctivě čeká. Ale samozřejmě už to má přečtené v angličtině.
Jaká, si myslíte, že bude jeho reakce na Vámi odvedenou práci?
To se uvidí, až se mu dostane do ruky. My si ale navzájem neděláme takový věci, že bychom se kritizovali nebo tak nějak.
Jak jste se vůbec k překládání dostal?
Já jsem měl tohle trochu zjednodušený, protože bratr je o dvanáct let
starší a začal s překlady dávno přede mnou. I když tedy překládal ze
španělštiny. A já když jsem dokončil školu, tak jsem měl chuť si taky
překladatelskou činnost zkusit. On mě tedy uvedl do Odeonu, se kterým
tehdy spolupracoval, a díky němu jsem se tam potom také uchytil.
Vy jste ale také něco ze španělštiny přeložil?
To byl spíš jen takový pokus. Já jsem tedy taky studoval španělštinu,
ale to bylo kdysi dávno. Pak už jsem se soustředil jen na tu
angličtinu. Španělsky stále umím, ale na překlad bych si už netroufl.
Kdy jste vůbec s angličtinou začal?
To je takový zvláštní příběh. Já jsem se tedy ve škole učil němčinu a k
angličtině jsem se dostal právě přes bratra. Když jsem byl v druhém
ročníku na střední škole, tak on už měl za sebou vysokou školu,
pracoval a vyjel na svou první služební cestu. Shodou okolností to bylo
do Spojených států a do Kanady. A jelikož je stejný blázen do knih jako
já, tak veškeré peníze, které měl, dal za knížky. Ty poslal tehdy ještě
na naši adresu domů a mě strašně rozčílilo, když nám přišla spousta
knížek, které jsem nemohl číst, protože jsem jim nerozuměl. A tak jsem
si koupil angličtinu pro samouky a sednul si k ní. Ta učebnice měla
třicet lekcí, tak jsem tedy každý den pročetl jednu lekci. Za měsíc
jsem nastudoval základy angličtiny a hned na to jsem si vzal tu první
anglickou knížku a začal číst. To trvalo pochopitelně strašně dlouho,
poněvadž jsem si vypisoval slovíčka a pomocí slovníku si je překládal a
postupně učil. Souběžně s tím jsem studoval další učebnice pro
pokročilé. Tehdy k tomu ještě byly gramofonové desky, na kterých jsem
odposlouchával výslovnost. Pak jsem začal chodit do kina na tu trochu
anglických a amerických filmů, který k nám chodili titulkovaný. Během
studia na vysoké škole se mi podařilo dostat se na výměnnou praxi do
Anglie. A to mi dalo asi úplně nejvíc, protože jsem tam byl celé dva
měsíce úplně sám a neměl jsem tam s kým promluvit slovo česky. Tudíž mě
to donutilo mluvit anglicky a v tom prostředí je to přece jenom něco
jiného než ve škole.
Kolik knížek jste už přeložil?
Těch titulů bude mezi padesáti nebo šedesáti.
A máte mezi Vašimi překlady nějaký oblíbený titul?
Ono je těžké vyzdvihnout jeden titul. K těm nejoblíbenějším musí patřit
Harry Potter, a to neříkám jen proto, že si dneska o něm povídáme
(smích), ale jelikož to opravdu je nejenom čtenářský, ale i
překladatelský zážitek. Také jsem si užil překlad Isaaca Asimova a jeho
pamětí, které jsou napsány formou kratičkých esejů na různá témata –
jeho názory na život, všelijaké životní nebo filozofické otázky.
Vyšlo to asi před dvanácti lety pod názvem Já, Asimov a doopravdy se
jedná o krásnou knížku, na které jsem si dával moc záležet.
Vracíte se ke svým překladům? Čtete je znovu?
K některým ano, ale spíš je tak jenom prolistuji. Raději si je čtu v
originále. Vždycky to je takový traumatický zážitek, když se vracíte k
vlastnímu překladu. I když si na něm člověk dal záležet, tak po letech
narazíte na věci, které byste přeložil jinak. A to nedělá dobrotu.
Co Vás v nejbližší době čeká?
Já už zase poctivě překládám (smích). Když jsem odevzdal Harryho
Pottera, dělal jsem pár věcí pro televizi. Teď opět pokračuji ve
spolupráci s Albatrosem. S nimi mám asi největší a nejkošatější
spolupráci. Momentálně připravujeme, což je zase práce na delší dobu,
od Johna Alexandra Kroniky Prideynů. První díl vyšel asi zhruba před
třemi lety, jmenovalo se to Kniha tří zjevení. Ta knížka ale trochu
zapadla, tak teď Albatros chystá vydání celé pentalogie. Dohromady to
má také přes tisíc stránek a první tři díly vyjdou v jednom svazku,
další dva v druhém. Jedná se o krásnou fantasy a opět je to fantasy pro
děti. Tentokrát tedy vysloveně pro děti, ne jako Harry Potter, v kterém
Albatros uvádí, že je určen čtenářům od 9 do 99 let. Tohle je
taková klasická hrdinská fantasy, až na to, že má dětského hrdinu,
který se také během těch pěti dílů vyvíjí a dospívá.
Četl jste ten ilegální překlad Fénixova řádu na internetu?
Lhal bych, kdybych řekl, že ne. Kolem toho bylo tolik rozruchu, že jsem si ho také našel a díval se do něj.
Nechal jste se nějakými překlady inspiroval?
Já jsem ho zcela záměrně nepřečetl hned. Když se to objevilo, tak já
jsem si v tom překladu četl pouze to, co jsem měl už přeložené. Nerad
se nechávám něčím unášet někam jinam, než jak to mám v plánu.
Je možné, že by Vás to ovlivnilo?
Možné to je. Ale radši jsem s tím neexperimentoval. |
Knížky 