Potter Web CZ

Pohled na finanční stránku Harryho Pottera Part 1.

| Tisk |

E-mail

Novinky  ->  Zajímavosti

Příspěvek přidal(a) KARLOS

čtvrtek, 09 prosince 2010, 23:46

Jistě jste zaregistrovali pilnou snahu kolegy Šohaje, který týden co týden informuje o průběžných finančních výsledcích potterovských filmů v kinech, až po finální číslo uvedené společností Warner Bros. Toto číslo je z jejich pohledu samozřejmě velice důležité, pro diváky ovšem do jisté míry nepodstatné. Ovšem ne úplně. Reflektuje totiž jinak těžko měřitelný úspěch filmu a toto číslo má smysl sledovat i v souvislosti s jinou, pro nás možná o dost zajímavější cifrou – rozpočtem. Tento článek se tedy bude zabývat hlavně touto tématikou, ovšem výnosy samozřejmě budou vzpomenuty také a to možné i několikrát :). Fanoušky, kteří rádi nahlížejí pod pokličku filmařů, proto zvu dále pod článek. PS: Článek jsem kvůli časové náročnosti musel rozdělit na dvě části. Bohužel si před Vánoci nedovedu vyšetřit tolik času, kolik celý text potřebuje. Pokračování napíšu snad v co nejkratším časovém horizontu ;). Nejprve nějaký nutný, pokud možno stručný souhrn informací, které budete potřebovat vědět, abyste se v článku a ve všech těch číslech alespoň trochu orientovali. Nebude se jednat ani zdaleka o nějaké tabulkové provedení, ale pokud možno o hlubší pohled co a jak v Hollywoodu stojí a proč ty filmy mají taková finanční čísla jaká mají. Pokud na něco podobného nemáte žaludek a raději dáváte přednost sladké nevědomosti, rozhodně tak učiňte. Ve světle některých čísel se opravdu objevují mžitky před očima a to já bych nerad ;). Je ale hned v úvodu dobré říct věc zcela nejdůležitější – nic není zadarmo. Mnozí artověji založení diváci, či fanoušci mohou tvrdit, že filmy jsou především umění a na nějakých číslech vlastně vůbec nezáleží. Budou mít bezpochyby pravdu, ovšem jen u těch artových filmů. A ani ty se nenatočí samy od sebe. I ten nejlevnější nezávislý film stojí nemalé peníze. A amatérská scéna, i když je v úplně jiných dimenzích, taky není zadarmo. U filmového Harryho Pottera ovšem musí každý počítat s tím, že tady se na umění hraje až v druhé řadě. Tu první představují vložené náklady a pokud možno černě napsané výnosy. Hollywood už je bohužel takový. Ovšem i u těchto produkcí má každý divák právo očekávat tu nejvyšší kvalitu díla a producenti musí vždy volit pokud možno nejlepší projekty, tak, aby se divácký zájem nevytratil s desátým vyprodukovaným filmem. Filmy o Harrym více či méně toto splňují (náplní článku není hodnocení samotných filmových kvalit). A proto dnes můžu tento článek psát. Dnešní blockbusterové filmy se z pravidla většinou financují ze zdrojů filmového studia, kterému náleží práva na samotné filmy, v tomto případě studiu Warner Bros. Ta spadá do velké nadnárodní společnosti jménem Time Warner, která se zabývá především oblastí filmové a televizní zábavy. Pod tuto společnost spadá například i filmové studio New Line Cinema (studio zodpovědné za Pána Prstenů), nezávislá filmová společnost Warner Independent Picture (na kontě má hodně oskarových filmů) a samozřejmě Warner Home Video a Warner Television. Krom filmové a televizní tvorby má ovšem pod sebou i hudební vydavatelství a další menší společnosti. Peníze tak ve výsledku pokrývají mnohdy mnohem širší spektrum tvorby, než by se mohlo zdát. Odkud peníze pocházejí a kam putují ovšem není až tak důležité. Mnohem důležitější je, jaký člověk o ně přijde žádat. Tuto činnost mají na starosti producenti, kteří pak například i přebírají nejrůznější filmová ocenění (včetně Oskara) za nejlepší film a právnicky jsou pod projektem podepsáni oni. Pokud se divíte, kam se poděla režie, vězte, že ta odpovídá čistě za uměleckou stránku. Pokud se chce na filmu podílet z širší strany, musí sáhnout po roli producenta (velmi častá varianta). A ten má víceméně vždy poslední slovo. Jak co se peněz týče, tak i po stránce umělecké – pokud jakkoli cítí, že by mohl být projekt finančně ohrožen, musí zasáhnout. Je to totiž jejich krk, který jde v případě neúspěchu na popravčí špalek vedení studia (většinou to končí hodně bolestivým padákem) a až následně jsou nějak postihováni umělečtí tvůrci. Naopak v případě úspěchu, kdy se náklady navrátí a začne se generovat čistý zisk, si většinou přijdou na zdaleka nejpěknější finanční ohodnocení. Producentem nemusí být jen člověk, který shání peníze u studia, nebo režisér, ale třeba i filmoví herci. V dnešní době se však začíná objevovat zcela nový model producentů. Jde opět o samotné filmaře – režiséry, scénáristy, herce – kteří se ovšem nepodílejí přímo na samotném financování filmu. Jde o to, že u projektů, které mají předem zajištěny vysoké zisky, si každý tvůrce říká o takzvaně procenta ze zisků. Ty mu určitým způsobem plynou vždycky, jedná se ovšem o dost malé položky. Proto se započal další stupeň tohoto modelu, kdy filmové hvězdy a je jedno, zda jsou to hvězdy herecké, či režisérské, si přímo ve smlouvě vyjednají konkrétní procento z konkrétních zisků. Pokud film uspěje nadmíru dobře, mohou si přijít na opravdu velké peníze. U filmů typu Harryho Pottera si k tomu všemu můžou říct ještě o pevný, předem daný honorář (který není nikterak malý). U ostatních produkcí se však musí spokojit „jen“ se zcela „průměrným“ honorářem. Model Harryho, tj, velké peníze na ruku a k tomu „něco“ na přilepšenou je však už výjimečný a vyjednat se dá prakticky jedině tak, že máte filmovou sérii s jistým finančním potencionálem v polovině a smlouvy s tvůrci nepodepsané. Pokud dnes začíná velká série, všichni zúčastnění se většinou dopředu upisují na dlouho dopředu s neměnnými podmínkami. A doba velkých pevných honorářů už je také pryč. Vše se proto odvíjí od čísel vydělaných v kinech. To už jsme se ale dostali trochu moc do teoretických vod, pro nás nepodstatné. Další věc, která musí přijít na přetřes, je nějaká startovací hodnota projektu. U dnešních potterovek se jedná hlavně o zvučné jméno série. To samo o sobě ovšem neznamená celý díl úspěchu, alespoň ne u nefanouškovského publika. Tam hraje velkou roli i jméno hlavního protagonisty (proto si trio u posledních filmů mohlo dovolit říct o vysoké platy) a samozřejmě také to, pro koho všeho se film může hrát. To je zásadní, neboť to znamená jednak určité tvůrčí omezení a jednak také velikost přidělených financí. Dnešní věkový průměr diváků v Americe činí 12 až 15 let. Samozřejmě diváků, kteří jsou ochotni zaplatit lístek do kina. Proč je tomu tak je na samostatný článek, důležité je, že Spojené Státy jsou jakýmsi všeobecným měřítkem pro všechny a to, že Amerika striktně dodržuje věkovou přístupnost (a jak se zdá, do Evropy se přes jiné ratingové modely přísnost dostává také). Ať si o jednom, či o druhém myslíte cokoli, je to prostě fakt, se kterým my a ani producenti nic neudělají. To znamená, že pokud položíte na stůl scénář plný krve, násilí a sexu, prakticky to znamená, že producenti nedostanou takové peníze, jaké by mnohdy potřebovali. A pokud přece jenom potřebují, musí sáhnout do scénáře (či už natočeného materiálu, pokud tyto věci dodá filmu režisér). Opět, u Harryho, jakožto série pro děti, to mnoho neznamená (či spíše neznamenalo). Poslední teoretická věc (snad už stručně) – pokud možno nezaměňujme filmovou produkci a distribuci. Lidé to rádi často pletou. Nelze se jim nedivit, neboť Hollywood tak trochu v tomto případě mystifikuje. Filmová produkce je úroveň, ve které se filmy natáčí a právě zde se nejvíce mluví o rozpočtech, kterých je zde využíváno. Zatímco distribuce je stupněm, kde se už hotové filmy jakýmkoli způsobem dostávají k divákovi a nejvíce se mluví o výnosech. Je třeba brát ale na zřetel, že to zprostředkování divákům také není zadarmo. Distribuce byla totiž ještě donedávna poměrně drahou záležitostí, která se však nepočítala do samotných nákladů na film. Jak to tedy je? Ve Spojených státech je to jednoduché – filmové studio kryje jak produkci, tak distribuci. Je to pro ně nejvýhodnější model. Existují ovšem i varianty, kdy menší studio, či nezávislý filmař natočí film na vlastní náklady (nebo náklady kryje z půjček, či jiných finančních zdrojů, které se musí vrátit) a pak za zhruba odpovídající cenu rozpočtu prodá distribuční práva velkému studiu, které zajistí potřebný počet filmových kopií a jejich dopravu do kin. To znamená, že filmař si může točit jakkoli (pokud na to má) a pokud se film podaří, studio mu ho „odehraje“ s tím, že ve výsledku tvůrce do projektu nedá ani korunu. Dostane něco málo na přilepšenou, ovšem většina zisku jde studiu. Pokud chce filmař vytěžit víc, prodá distribuční práva jen za onu cenu distribuce a procenta se v té chvíli lámou mnohem rovnoměrněji. Čili pokud film prodělá, prodělají hlavně tvůrci a studio to moc nebolí. Naopak v případě velikého úspěchu a prvé varianty si může studio přijít na veliké peníze a hlavní dřina zůstane neodměněna. Tento model se však výhradně používá pro výraznější umělecké filmy s většími komerčními ambicemi. Doposud byla řeč pouze o Americe, jak je to ve zbytku světa? Tak nějak na půli cesty. Warner Bros má distribuční pobočky skoro ve všech zemích, kde své filmy hraje a tyto pobočky se podílejí rovnou i na jazykové lokalizaci atd. Je to však jediné filmové studio u nás. Zbytek z velké šestky u nás zastupují „nezávislí“ distributoři, kteří nakoupí distribuční práva pro daný trh a tím to pro ně končí. Procenta se lámou dle druhého výše uvedeného modelu – zisky putují v poměru nákladu filmové distribuce k lokální pobočce/lokálnímu distributorovi a zbytek pro produkující studio (filmaře samotné). Tím jsem nakousnul další položku lámání ceny jedné vstupenky. Vašich 150 korun českých totiž nejde z části do Prahy k distributorovi a zbytek do Ameriky za zlými producenty, ale je platný model, že o náklady se musí podělit i se třetí stranou – kinem vlastním. Ono filmové představení není žádná levná sranda. Nejen, že se z lístků musí zaplatit hodná paní/slečna uvaděčka, ale také promítač, člověk zodpovědný za programovou skladbu, nějaký ten vedoucí, úklid, hodná paní/slečna u pokladny, ale především provoz technický – úklid, nějaká ta toaleta, prodej popcornu (na kterém mimochodem multikina vydělávají dvakrát tolik, co na samotných lupenech), renovace jednak samotných sálů, ale také promítací techniky a (to především) spotřeby energetických zdrojů (samozřejmě hlavně té elektrické). Aby se tak zaplatilo kinu jedno odehrané představení, je nutné, aby byl sál naplněn zhruba šedesáti diváky (u multiplexu je toto číslo nižší, ale počítám, že ke třiceti to bude určitě). A jistě jste i vy už zažili projekci, na které jste byli sami. Poměry kterými se celá vstupenka dělí, jsou zhruba padesát procent pro kino, zbytek jde distributorovi, který další část posílá dál produkci, pokud není sama distributorem. U lokálních distributorů se toto číslo navíc značně liší. U nás se posílají k producentům dvě třetiny z oněch padesáti procent. Ovšem nesmíme zapomínat, že i tento distributor musí zaplatit určitý vstupní poplatek, u velkých filmů náležitě veliký. Taková Čína ovšem do Ameriky posílá zhruba deset procent z jedné vstupenky. O zbytek se dělí kino a distribuce. Ovšem práva na ni si Číňané kupují značně draze a i když příliv zelených bankovek z tohoto trhu není pro producenty (potažmo studio) na první pohled veliký, pořád se jim to bohatě oplatí. Čína jako nejvíce se rozrůstající trh (a nejen na poli filmovém) za to jednoduše stojí. Proč to zde tak rozebírám? Protože aby se nějak utřepaly finální čísla a aby si tisk mohl sám odvodit, který film se dostal z červených (špatných - prodělečných) čísel do těch černých (uspokojivých, kdy se film zaplatit a začíná generovat čistý zisk), musí si najít nějakou berličku. A tím je model právě výše popsaného procentuálního lámání. Takže i když to nemusí vždy platit, uvažuje se, že k filmařům se dostane jedna polovina, druhá zůstává kinu. Proto když se chtějí odborné texty dopracovat nějakých výsledků, platí, že film se zaplatí (samozřejmě teď mluvíme jen o výdělcích z kin) v případě, kdy vydělá dvojnásobek toho, co stál. Ony přesné počty se totiž na veřejnost moc často nedostanou. Studia si většinou podrobný číselný rozpis nechávají pro sebe a uveřejňují jen cifry rozpočtu (mnohdy ještě nejasnějšího, neboť rády zapomínají uvádět, jestli je to čistá suma za film, nebo je do ní započtena například i propagace – o tom však příště) a výdělku (zde pro jistotu uvádějí celkové finanční výdělky, donedávna bez udání návštěvnosti v počtu diváků, vše navíc komplikuje inflace). A proto také na světlo světa může vyplout zpráva, že šestý Harry se vlastně v kinech ani nezaplatil (půl roku stará kauza). Ano, ten druhý nejvýdělečnější Harry v kouzelnické sérii. Jak tuto skutečnost chápat? Jednoduše tak, že hlavouni studia, či producenti (raději dál nespecifikuji) se neradi dál s někým dělí o těžce vydělané peníze. Vzpomínáte ještě na to, co bylo řečeno o novém druhu producentů? Že herci a režiséři si rádi říkají o nějaké to procento ze zisků (nebo jim je přímo přiděleno jako výplata)? Pak vězte, že v mnoha případech se jedná až o procenta, která se počítají až z čistého zisku. A pro jistotu ještě jen z části určené produkci. Tudíž studio raději oficiálně prohlásí, že projekt byl nad míru nákladný a film se v kinech nezaplatil. Už je vám špatně? Raději si pojďme dát pauzu a příště se podíváme do vlastní finanční historie série, už se dostane i na vlastní tučná čísla. Snad sfouknu celou sérii na jeden zátah. Hrubá teorie byla snad nějak uceleně probrána ;).     Komentáře Autor: Anonym [93.99.142.1] Datum: 2010-12-10 04:21:15 Vím že to sem nepatří, ale na netu jsem objevil rozhovor s Emmou Eatsonovou v překladu s titulkmama TWL :D A tady je:-http://www.videacesky.cz/talk-show-rozhovory/emma-watson-u-davida-lettermana KARLOS Autor: Sohaj Datum: 2010-12-10 04:54:55 Wow, díky za skvělý článek Jinak prosímtě, jak uvádíš, že se šestý Harry v kině nezaplatil: tak neměl to být spíš Fénixův řád? Protože ten je druhý nejvýdělečnější díl Autor: Jája Datum: 2010-12-10 07:50:40 Prý..."hrubá teorie byla snad nějak uceleně probrána"...KARLOSI, díky za nahlédnutí pod pokličku filmařům. A těšíme se na pokračování KARLOS Autor: Anonym [88.102.65.7] Datum: 2010-12-10 08:40:19 Sohaj: Nene, šestka, ale víc v pokračování ... Autor: Rybba Datum: 2010-12-10 22:38:36 Pro Šohaje, von Karlos asi počítal s čistým ziskem... A nebo byla v USA defalce??     Karlosi, ten konec máme chápat tak, že studia radši prohlásí, že film byl prodělečný, aby nemuseli platit státu daně ze zisku?? Takhle to bylo myšleno?? Pokud ano, tak nejsou jediní, takhle to funguje snad všude a ve všem... Autor: KARLOS Datum: 2010-12-11 10:21:34 Nejen státu... Ale daně v tom samozřejmě hrají obrovskou roli... A taky ty procenta pro velké osobnosti... Prosím Autor: Anonym [85.71.114.163] Datum: 2010-12-13 20:31:28 Prosim už nějaké nové informace o part 2 nebo o novém dvd ... ne tyhle račky Autor: Rybba Datum: 2010-12-13 23:05:40 Anonym [85.71.114.163]     Když nic není, ani smrt nebere...    PS: To platí i u tebe, taky nikdy nedostaneš mozkovou příhodu... Autor: Anonym [85.119.89.41] Datum: 2010-12-21 23:23:26 Nech toto zůstane uchované pro další generace.... Autor: Anonym [85.119.89.41] Datum: 2010-12-21 23:24:02 *ť Dotaz Autor: Anonym [81.19.5.102] Datum: 2011-01-23 11:08:01 Ahojte vsichni,  je pravda,ze "Hermiona" v soucasne dobe ma nake vztahy s "Ronem"? Komentáře vyjadřují názory čtenářů. Redakce nemůže ovlivnit jejich obsah. Vyhrazuje si však právo je odstranit. Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář. Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte.